"Four Flicks", komplet čtyř DVD v úhledné rozkládací krabičce, již na první pohled působí dojmem exkluzivnosti. Tento dojem v nadšeném divákovi a posluchači zůstává i po dobu sledování obsahu. Staří bluesmani dávno vědí, jak je ošidné soudit knihu podle obálky, jenže v našem případě je luxusní nejen obal, ale i to, co je v něm ukryto. Pro fanouška Rolling Stones jsou "Four Flicks" překrásným dárkem. Stejně jako malé dítě u vánočního stromku vzrušeně těká od jedné krabice k druhé, aby nedočkavě rozbalilo ukrytá tajemství, je zpočátku i divák sledující "Flicks" v neustálém pokušení přepínat a blaženě si rochnit v nepřeberném množství nabízeného bohatství. Pokud jsou Stones označováni za největší rokenrolovou skupinu historie, jsou "Four Flicks" tomuto tvrzení odpovídajícím artefaktem.

Prostý fakt devíti hodin záznamu na čtyřech discích je sám o sobě impozantní, ovšem nic neříká o unikátnosti a propracovanosti obsahu. Tři disky zachycují tři koncerty Rolling Stones, jež se radikálně odlišují seznamem skladeb, odehrávají se v rozdílných podmínkách (hala, stadion, divadlo) a nad to jsou obohaceny dalšími bonusy, jako jsou pohledy do zákulisí během písně ("Backstage Pass"), volba úhlu pohledu ("Select-A-Stone"), komentář k písním, rozhovory a malé portréty hostů (AC/DC, Sheryl Crow, Solomon Burke). Na každém disku si můžete libovolně zpřeházet pořadí skladeb a vytvořit si vlastní setlist. Jedno DVD je věnováno dvěma vynikajícím dokumentům (na výběr je několikero možností titulků ve světových jazycích) a dalším skladbám zachyceným na jiných místech, než na třech zmíněných koncertech v New Yorku, Londýně a Paříži.

Film "Tip Of The Tongue" je podrobným dokumentem o přípravách Licks World Tour, více než ročního světového turné ke čtyřicátému výročí kapely. Zachycuje několik měsíců před 3. zářím 2002, kdy koncertem v Bostonu šňůra začala, veškeré záležitosti spojené s nachystáním monstrózního cirkusu po technické, organizační a hudební stránce. Osobně jsem byl mile překvapen otevřeností záběrů zevnitř - není to sebeoslavný propagační snímek, ale realistický pohled do zákulisí, kde můžeme vidět i hádku mezi Blyštivými dvojčaty Keithem a Mickem. Druhý a kratší filmeček o dvaceti minutách je již mozaikou postřehů z cest kolem světa, je neméně zajímavý a věnuje se docela dlouho i pražskému koncertu, zní i čeština z úst Václava Havla. A vrcholnou vypečeností prvního disku jsou dva jamy kapely ve studiu nazvané "Extreme Western Grip" a "Well, Well" - tomu říkám pohled do kuchyně!

Rolling Stones si na Licks World Tour 2002-2003 dovolili nabídnout trojí menu dle velikosti koncertní arény, a tak je to i předloženo na třech samostatných discích - koncert v legendární newyorské hale Madison Square Garden (19 000 lidí), vystoupení na londýnském rugbyovém stadionu Twickenham (kapacita 55 000) a představení v pařížském svatostánku Olympia (2000 šťastlivců). Setlist je pokaždé jiný, takže můžeme vidět a slyšet přes padesát skladeb, včetně nikdy nehraných rarit a opravdových specialit, to vše v pětikanálovém Dolby Digital. Je na divákově náladě, jestli zvolí obří stadiónovou show včetně všech efektních vymožeností či unikátní šanci vidět Stones na malém klubovém pódiu anebo něco mezi tím ve sportovní hale.

Každá volba má své kouzlo, ale nejcennější je koncert v pařížské Olympii, kde kapela nespoléhá na bombastické efekty, pyrotechniku, velkoplošné projekce a světla. Na scvrklé scéně ovšem nepředvádí tiché komorní pidlikání, opírá se do nástrojů ještě z větší vervou, snad proto, že jim diváci vidí přímo do očí. Speciální setlist obsahuje starožitnosti, jež Stones hrávali ve svých počátcích (šťavnatá Burkeho "Everybody Needs Someone To Love") i fantastické rarity jako roztančenou "Love Train" s opakovaným stupňovaným koncem a mimo jiné můžeme uznale sledovat sílu a jistotu Jaggerova falzetu.

U všech třech typů koncertů je patrná telepatická souhra muzikantů fungující, považte, už desítky let. Nekonečná finále největších hitů jsou uťata jen mrknutím oka, Keithova a Woodyho kytary se neviditelně střídají a proplétají. Mít za zády bubeníka typu Charlieho Wattse a báječné muzikanty na všech postech, to je radost hrát a pro nás sledovat. V dokumentu "Tip Of The Tongue" je vidět pokoncertní vyčerpání ve tvářích starých pánů, Charlie Wattsovi je "fakt blbě" při propagačním letu balónem se známým logem kapely nad New Yorkem a na dalším místě se Ronnie, jindy vtipálek, najednou seriózně do kamery svěřuje, že už deset týdnů nepije. Na koncertě v Madison Square Garden Keith zmršil text při svém sólovém výstupu "Thru And Thru" (takovým okamžikům Stones láskyplně říkají "fuck up's") a správná slova nahradil jaksi méně žádoucími, jako na potvoru v přímém přenosu televize HBO. Jsou to zkrátka vrásčití dědkové, ale pořád frajeři. A "Four Licks" je frajeřina nejtěžšího kalibru.