Pátý večer letošního ročníku festivalu Alternativa (který se tentokrát koná krom Archy a tradičního klubu Delta i v KC Kaštan, prostoru Abaton a jedním večerem i v Brně) byl věnován v jihočeském Táboře již hezkých pár let usídlenému sdružení C.E.S.T.A., čili Cultural Exchange Station In Tábor. C.E.S.T.A. je nejen seskupení několika aktivních Američanů, ale i jejich sídlo - cosi na způsob komuny či řekněme legalizovaného squattu. A pro nemalou část táborské mládeže působí již hezkou řádku let jako určitý katalyzátor jejich vlastních aktivit.

Úvod večera patřil filmům - po ukázce videoartu Kanaďanky Naomi Potter došlo na dokument Filipa Remundy z roku 1999 "Chris a Hilary na CESTě" o zmiňovaném táborském bývalém mlýně a jeho obyvatelích. Roztomilá byla především konfrontace globálně uvažujících i jednajících Američanů s jejich venkovsky myslící sousedkou. Není divu, když slovo "kosmopolitní" bývalo v minulém režimu nadávkou. Později v průběhu večera došlo i na performanci pohybového divadla - tančícího Japonce Ryuzo Fukuharu hudebně doprovodil svými zvuky, ruchy a plochami nestor domácí industriální scény, tentokrát v rohu pódia skrytý Alex Švamberk. Jejich účast pochopitelně nebyla náhodná, tento projekt vznikl v rámci pravidelných workshopů právě na CESTě.

Koncertní část, které pochopitelně večeru vévodila, odstartovali C, kvarteto, které samo o sobě říká, že hraje comm-post rock. Čistě instrumentální blok nabýval na gradaci a pánové si rozlehlého pódia řádně začali užívat. Pokud někdo jen na chvíli nahlédl do sálu v domnění, že bude baven, většinou znechuceně opět velmi brzo sál opouštěl, protože to, co se zde dělo, vyžadovalo soustředění. Odměnou za něj mu mohly být barevné, vrstvící se zvukové plochy, zdánlivě improvizované, bohatě provokující fantazii. Při slušném ozvučení navíc dobře vynikla úloha kláves, které dodatečně v sestavě obohatily původní trio.

'Česká odpověď na Tindersticks' a 'nejpomalejší skupina v Česku' - to jsou jedny z mála přívlastků, které by dobře pasovaly k následujícím Some Other Place. Ti zklidnili zvukovou hladinu na minimum a přichystali relaxaci pro každého, kdo o to stál. Minimalistické motivy se prolínaly s ambientními plochami a soustředění opět bylo základní podmínkou. Jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že podobně velký sál jim nesvědčí a komornější prostory jsou pro ně vhodnější.

Vrchol instrumentality přišel s Chrisem Rankinem a Hillary Binder, partnerským a rytmickým duem Sabot, které je tím základním stavebním kamenem celé CESTy. Toto americké duo je ve svém žánru pojmem, na Alternativě již v minulých letech vystupovali několikrát a prosluli i svými turné po tak exotických státech, jako je Čína či Pákistán. Jejich zvuk je tu rytmicky na úrovni propracovaný, tu tak energeticky zběsilý, že mnozí punkeři by ve srovnání s nimi vyzněli jen jako unuděné odrhovačky. Chris kombinoval čistou i zkreslenou baskytaru, Hillary bubnovala tu střídmě, tu komplikovaně, a jejich podíly do sebe rytmicky zapadaly s přesností zavírajícího se zipu. Jako ostatně vždycky.

Závěrečné, hodně jim podstatou podobné trio Deverova chyba, bylo tou správnou tečkou. Za téměř fanatického nadšení a ohlasu publika (které ani po půlnoci podstatněji neprořídlo) však předvedli nářez oproti Sabot mnohem přímočařejší a agresivnější a také jako jediní ten večer použili (značně expresivní) zpěv, kterému bohužel nebylo příliš rozumět, což je škoda, protože jejich texty nejsou rozhodně jen do počtu. Proplétání jejich dvou zvukově odlišně pojatých baskytar bylo i tentokrát bezkonkurenční lahůdkou, ve které se mísilo i hardcorové běsnění i kořeny brněnské alternativní scény. A ačkoliv se táborská scéna tentokrát prezentovala jen samými osvědčenými jistotami (kdepak zůstala třeba taková Kačkala?), rozhodně však ukázala svůj obdivuhodný potenciál, který ještě určitě zdaleka nevydal všechny své plody. A právě o podobném představování celý festival je.

Alternativa 2003: Tribute To C.E.S.T.A., Divadlo Archa, Praha, 29.11.2003