C jsou poté, co brněnská alternativní skupina E ukončila před časem činnost, skupina s nejkratším názvem v Česku. Pod názvem C se skrývá dříve trio a nyní již čtveřice z Tábora, až na výjimky produkující téměř instrumentální hudbu. C dokáží být melancholicky náladoví, přidrzle rozjívení i zatraceně ostře agresivní. C je kapela, která naprosto postrádá obvyklé české komplexy, má za sebou řadu koncertů v zahraničí a k debutovému minialbu "Dep" z roku 2001 nyní přidala novinku s názvem výstižně vesmírným.

Jako každá opravdu zajímavá skupina jsou i C těžko žánrově zařaditelní, důkazem je i jejich aktuální studiový počin. Ačkoliv původně vznikli jako boční projekt kvinteta Waawe (s tím rozdílem, že zatímco kytaristu a basistu mají společného, zpěvák Waawe Tomáš zde bubnuje), zdá se, že s repertoárem zachyceným na albu "Universum" se od tohoto vlivu definitivně odpoutali na vlastní cestu. Sympatické na ní je to, že její uživatelé dobře znají obrubníky - jako by měli jakýsi měřič, určující, jakou přesně má který nápad nosnost, aby ještě nezačal nudit. Výsledkem této schopnosti, která je k nezaplacení, jsou střídmě dlouhé skladby i délka nahrávky celková.

Jak už bylo řečeno, hudba C je - až na výjimky typu mluvené pasáže ve skladbě "Expellant" - převážně instrumentální. O tom, že to není jen nějaká z nouze ctnost, jasně vypovídá název "Lyrics Are Never More Important Than The Music". Díky tomu zde nenajdeme klasická schémata typu sloka-refrén-sloka, a pro nepřipraveného posluchače může deska působit až improvizovaně chaoticky. Na straně druhé to má tu výhodu, že tohle zvukové dobrodružství se jen tak neomrzí - objevovat je stále co. Nemluvě o tom, že fantazii dokumentují i vtipné slovní hrátky v podobě samotných názvů písní. C nejsou nějaká alternativa v klasickém slova smyslu, i když k alternativní scéně občas řazeni bývají, ale chuť k experimentování zde prokazují v míře větší než obvyklé. Možná je to i tím, že skladbu, postavenou na rytmizovaném bzučení dotýkáním se do zesilovače zapojené šňůry ("Route 27"), přeslechnete daleko hůř než spousty jakoby zastřených a v kytarových efektech zabalených nádherných melodií. V nich se album přibližuje britské kytarové scéně z počátku devadesátých let a v kombinaci s elektronickými zvuky koketuje občas až s popem. Naopak energetické pasáže nechybí také, ale ve srovnání s koncerty nejsou až tak výrazné. Bonusem pro všechny, kterým by nahrávka připadla krátká, je povedený videoklip ke skladbě z debutu

C a potažmo jejich druhé CD je ideálním objektem pro zájem všech, kteří se nespokojují jen s hudbou, která je jim médii podstrčena. Na jaře se kapela opět chystá na měsíční turné po západní Evropě, na kterém bude toto CD propagovat. Nebojím se, že by se s ním ve světě ztratila. A až zas někde zaslechnete někoho nafoukaně pronášet, že se na domácí scéně nic nového neděje, zeptejte se ho, jestli už slyšel tuhle nahrávku. Protože jestli ne, má jeho výrok hodnotu propáleného ubrusu na venkovské taneční zábavě.