Už na jaře vydala Aneta Langerová výběrovku "Zázračná písně krajina 20 LET", kterou vzpomínala na neuvěřitelných dvacet let své kariéry. Opravdu už uběhla takto dlouhá doba od okamžiku, kdy ji moderátoři Laďka Něrgešová a Ondřej Brzobohatý vyhlásili první vítězkou soutěže Česko hledá SuperStar. Recenzent na rovinu přiznává, že jde o jedinou zpěvačku, které do tohoto televizního klání posílal hlasy, což se už těžko někdy změní.

A ani po dvaceti letech není čeho litovat. Jako jediná se totiž říčanská rodačka díky této show dostala na výsluní a už z něj nikdy neodešla. Jen se jí změnila cílová skupina posluchačů, protože jednoduchý pop-rock z debutu v průběhu let vystřídala za náročnější popové kompozice. Ale pokud chtěla svoji dosavadní dráhu zrekapitulovat svědomitě, zkrátka nemohla opomenout dva obrovské hity, které z prvotiny vzešly - "Hříšná těla, křídla motýlí" a "Voda živá".

Prvním jmenovaným - a pouze sama s elektrickou kytarou - speciální koncert 24. října v pražské Lucerně zahájila. Vydala ho v této živé podobě i jako singl, lákající na celý živák. Samostatného hodnocení se mu dostalo od kolegy Martínka, recenzenta jako kytaristu by proto už jen zajímala zvolená varianta akordu A, kterou v této verzi hrála.

S následujícím "Podzimem" už přišla na scénu i Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením živelné Aleny Hron, která si zvládla vzít na několik skladeb do ruky mikrofon a doplnit hlavní protagonistku doprovodnými vokály. A hned tady začíná mít člověk pocit, jako by aranžéři Jakub Zitko a Aneta Langerová sáhli po každé jedné písni, oholili ji až na kost a postupně jí začali navlékat nové zvukové oblečení pěkně kousek po kousku.

Neustálým povykováním dává interpretka na záznamu najevo úžasnou hlasovou pohodu a také to, jak na pódiu vše perfektně šlape - i přesto, že má za zády téměř stovku hudebníků. Nebo možná právě proto. Nikdo z nich se nesnažil povyšovat nad ostatní, i když se jedná o samé fantastické muzikanty, což dokázali v občasných krátkých sólech.

Filharmonie dostala větší prostor v několika intermezzech a třeba u "Vzpomínky" můžete snadno získat pocit, že sledujete koncert klasické hudby. Výborný koncert. "Tragédie u nás na vsi" se jako dechberoucí ukázala už na albu "Na Radosti", ale tady se svou až strašidelnou smyčcovou předehrou dostává další rovinu, i když screaming protagonistky v závěru se už přece jen zdá o něco méně intenzivní. Langerová se navíc nespokojila s rolí výtečné zpěvačky. Stala se z ní i velmi solidní kytaristka a třeba "V bezvětří" se nebojí hrát na foukací harmoniku.

A pak už se ke slovu dostává další důležitá ingredience tohoto slavnostního večera - Maranatha Gospel Choir pod vedením Kateřiny Kvintusové. Velikost, ale zároveň soulad, cit i energie - a také maximální profesionalita. To všechno předvedl i Pavel Doležal v sólu na housle, kterým ozvláštnil "Jak krásné je být milován".

V "Nevěstě" či "Tělu 2086" se ozývá i hip hop, ale znovu podaný s citem. Koncert dostal skvělou dramaturgickou podobu a vlastně nikde mu nepadá řemen. Snad pořád se něco děje. A v klidnějších momentech si o to víc užijete umění účinkujících. Platí to i o závěrečné titulní skladbě, u které si uvědomíte, jak rychle utekly takřka dvě hodiny poslechu úžasné muziky.

Aby bylo dílo dokonalé, musí mít i mimořádnou vizuální podobu - a i tohle se u trojvinylu povedlo maximálně. Díky knižnímu formátu můžete elpíčky listovat a vybrat si jeden ze tří zlatých kotoučů, který položíte na talíř gramofonu. Na konci balení najdete kapsu s dvacetistránkovým bookletem plným krásných velkých fotografií Heleny Kadlčíkové a plakátem vzhledově totožným s coverem.

"Ať slunce svítí a hudba hraje všem bez rozdílu," vzkazuje Aneta Langerová v závěru vystoupení. A recenzent dodává, že pokud bude ona hudba taková, na světě se nám bude žít o hodně líp.

Mimochodem, 29. prosince uvede ČT Art od 20:15 záznam tohoto vynikajícího koncertu.