Uběhly už čtyři roky od doby, kdy Please The Trees (PTT) vydali debut "Lion Prayer" a v českém prostředí se toho příliš nezměnilo. Když odhlédneme od hlubších žánrových vod, kde se v současnosti děje mnohem více, než se při povrchním pohledu může zdát, zůstávají stále svým způsobem fenoménem. Kytarové kapely, které by poctivě pracovaly se zemitými zámořskými žánry a zároveň je současně reflektovaly, tady nespočítáte ani na prstech jedné ruky, teda alespoň ne takové, jež už vyrostly z plenek. Porovnávat je v rámci místní scény tak vlastně ani nejde... A proč taky?

Minimálně co se týče zvuku a feelingu totiž žádnou shovívavost nepotřebují. Nahrávali tentokrát v Kalifornii a na všechno producentsky dohlížel Jonathan Burnside (Melvins, Nirvana, Red House Painters nebo třeba raní Tata Bojs). Na rozdíl od spousty účelových spojení (která známější domácí kapela ještě nenahrávala venku s "věhlasným" producentem?) je na desce slyšet, že se Burnside kapele opravdu věnoval a nešlo o rychlokvaškovou zakázku, jen aby to hezky vypadalo v bookletu a tiskových zprávách. Posluchač si tak může vychutnávat stimulující zčeřené kytarové zkreslení v otvírákové "Getting Ready", která si hodně bere z psychedelicky folkových jamů Neila Younga, může se takřka fyzicky mazlit s hammondkami ve stroze, ale účelně oděné baladě "She Made Love To The Moon" nebo se rozhýbat na zajímavě uchopený lesní soul "Nobody No One"... A dalo by se pokračovat třeba se vzdušnou "Let The Wind". Co se týče atmosféry, aranží a prokreslenosti, jsou PTT opravdu blízko velkým žánrovým ikonám. V kombinaci s hřejivým zkreslením vinylu, na němž deska ve speciální edici vychází, je to prostě radost.

Václav Havelka je opravdový frontman. Je to jeho tvárný, zajímavě zabarvený hlas a osobitá interpretace, jež umožňují říkat i velké pravdy a přímé věci, které by z jiných úst zněly nepatřičně nebo pateticky. Když vypráví o tom, jak sází stromy všude, kam přijde (což mimochodem opravdu s kapelou dělá), umí to prodat takovým způsobem, že být odpovědnou osobou ve Straně zelených, už škemrám o práva k použití muziky do propagačních spotů (zmíněná skladba "Paint This City Green" je největší líbivkou alba a skvělým zavírákem). Havelka navíc ku prospěchu věci není ukecaným zpěvákem. Jednoduché obraty písním stavějícím spíš na atmosféře než výrazných melodických háčcích opravdu svědčí. A líbí se mi i jeho dikce, která línou hubou nepředstírá, že vyrostl na farmě v Idahu... O to lépe je mu rozumět.

Jediný problém, který deska skýtá, je ztráta dynamiky v druhé polovině. Snad chápu vnitřní logiku, která je vedla při řazení desítky skladeb, ale blok třech pomalejších kusů těsně před závěrem desky moc nefunguje. Říkám to z pozice posluchače, který má meditativní skladby i elektro-akustické hrátky rád, ale tady se vytrácí švih, což se týká hlavně nevýrazné "Branches", jíž chybí hypnotičtější linka. Následuje ji experimentální "Sleep", kde PTT ukazují, že ačkoli v kapele v současnosti nezbyl už žádný člen někdejších Some Other Place, ruchaření a tekutou psychedelii stále milují. Více by se mi líbilo, kdyby obdobný materiál umístili ve větším množství třeba na samostatnou desku nebo EPčko, kde by se člověk mohl více zakutat. Jako lepší kompromis se mi zdál jejich dřívější přístup, kdy kratší ambientnější věci utvářely předěly mezi písničkami, než toto ucelené pásmo, které stejně není dost dlouhé na to, aby dokázalo naplno pohltit.

Albová trojka PTT nenabízí zpočátku tolik posluchačsky vděčných momentů, ale o to delší má trvanlivost. Navazuje na vývoj z minulé desky, přičemž struktura většiny songů je spojitější a přirozenější, ačkoli mnoho linek prý vznikalo ve velkých tvůrčích turbulencích uvnitř kapely. Překročit stín debutu, jenž měl však nefér výhodu - a sice moment překvapení - je mimořádně těžké. Novinka vyžaduje poučenějšího posluchače... Vnímám to jako plus!