Napsat, že Tři sestry zpívají čtyři dekády jen o pivu, by bylo přinejmenším zkratkovité. Jejich jedinečnost tkví v půvabném přenosu atmosféry života v hospodách se vším, co k tomu patří - tedy pijatice, kouření, životní peripetie ve vztazích, pracovní rutina a příhody z muzikantského života. A tím se dá vlastně shrnout, co "Pub Art" nabízí.

Na šestnáctém zářezu v diskografii se žádný výrazný úkrok z rukopisu Sester nekoná. Texty Lou Fanánka Hagena jsou stále lehce peprné a kousavé jako život sám, přesto jim nechybí údernost a specifická malebnost. Úvodní intro "Dobrý den, něco si nalejte" posluchače navnazuje svou pozitivní melodikou, aby muzikanti v následující "Na sáčko Áčko" vzdali sympatický hold kapele Abraxas.

Punkově syrová "Rok Opilce" zase odkazuje k rané tvorbě, stejně jako jedna z nejpovedenějších písní "Jak to chodí na Čtyřce" o detektivní partě kolem rady Vacátka, ve které nechybí vyloženě vtipné rýmy: "Brůžek chválí Mrázka, že i v penzi práská."

Své místo má i koncertní halekačka "Na pivo pauza" nebo tklivá "40 roků" s neobvykle silnou dávkou nostalgie, z níž je posluchači spíš smutno. Určitou společenskou reflexi nabídne formace v písni "Medojed a včelojed", kde s pošklebkem komentuje konání ekologických aktivistů. Tři sestry se ale do palčivých témat nijak hluboce nepouštějí. Jde tu hlavně o zábavu a variování životních mouder.

Potřebujeme vlastně ještě nové skladby Tří sester? Ano i ne. Hitů už kapela nahrála tolik, že by vystačily na několik setlistů. Ale ta dávka pozitivismu a porce nových Fanánkových glos je blahodárná a alespoň po dobu trvání alba lze snadno zapomenout na trable světa.