Violoncellistka Terezie Kovalová se na scéně pohybuje už téměř dvacet let, se sólovým projektem ale přišla až letos. Ale ne sama - na křest její první desky dorazili hosté, s nimiž ji pojí roky přátelství i společné hudební cesty.

Příprava alba "Zinka" zabrala pět let. Sama říká, že nebýt podpory partnera, možná by ještě stále zůstávala v šuplíku. Než ale došlo na samotný křest, pozvala na pódium muzikanty, kteří jí jsou nejbližší. Každý dostal prostor na dvě skladby.

Jako první se objevila Vladivojna La Chia, s níž Terka hrála už od šestnácti. Společně sáhly po "Pábitelích". Nebylo to bez rizika - skladbu nehrály patnáct let a navíc se jí kdysi nedařilo píseň živě pořádně zahrát. Teď už ano, a tak ji předvedla s úsměvem.

Dalším hostem se stal Jakub König, kterého hlavní aktérka poznala ještě jako maskovaného kuchaře Kittchen. Připomněli historku, kdy u ní mlčel tak dlouho, až si pomyslela, že konečně potkala někoho stejně divného. Zahráli "Černou", známou i z filmu "Příběhy smutných mužů", a také "Nikdy nejsi sám". Symbolické poselství téhle skladby znělo jasně - i když Terezie v druhé části večera stála na pódiu sama, nikdy nebyla bez podpory.

Pak přišel Augustine Dunn z The Silver Spoons. Spolupráce vznikla díky projektu "Nevypusť duši". Zazněly songy "Shadow" a "Brain Issues". První připomíná, že stačí stát při někom, aby nebyl sám. Druhá řeší tlak rodiny a okolí a ukazuje, že není špatné občas nesplnit očekávání.

Jako poslední dorazil parťák z Calm Season Adam Vopička. Kvůli problémům se sluchem musel kdysi přestat vystupovat, letos se ale vrátil se sólovým debutem "Grál". Na Terezii zavzpomínal jako na dříčku, která vždycky překračovala vlastní stín. Spolu zahráli písničky "Výhled" a "Černá noc".

Druhá půlka večera už patřila jen Terezii a jejímu cellu. Sama sobě kapelou, se dvěma loopery vrstvila smyčky a přehrála celé album "Zinka". Kromě instrumentálních skladeb zařadila i písně, kde zpívá česky i anglicky. Právě její zpěv působil místy nejistě, ale spíš kvůli trémě a tomu, jak moc jí na večeru záleželo. Přesto šlo o velkou odvahu - a o křest ohněm.

U "White Mist" vyprávěla, jak ji složila během covidu v prázdném hotelu Portáš. Do setlistu zařadila samozřejmě i "Chrám" od Vladivojny či "Pružinu" napsanou Jakubem Königem i úplnou novinku "La dolce vita". U "Orfea" nezapomněla ani na krabičku sirek, která tvoří základ jeho zvuku.

Na pódiu nakonec nehrála úplně sama celou dobu - přizvala své studenty Michaela, Emu a Elišku. Společně zahráli "Cellový kuskus". Došlo i na "Signs", skladbu pojmenovanou po nikdy nevydané třetí desce Calm Season.

Ani technické problémy ji nezlomily. Když se jí u "Chrámu" nepřepnul looper, prostě začala znovu a poznamenala, že lidé mají chyby rádi. Na závěr vzala do ruky autoharfu a jako přídavek zaznělo "Jericho" od Davida Stypky. Ten jí kdysi napsal píseň na tělo - a kdyby žil, určitě by byl u toho.

Žánrově se pro mě jednalo o nezvyklý večer, ale nechtěla jsem si jej nechat ujít. A nelituju. Terezie ukázala odvahu, slavnostní atmosféru zvládla s pokorou i jistou dávkou nervozity. Působila křehce a zranitelně, ale zároveň odhodlaně.

Oblékla smetanovou róbu, čímž ještě víc zdůraznila, že tentokrát hraje hlavní roli. Za zády běžely projekce od VJingky, které rozpohybovaly i podvodní promo fotografie. U některých skladeb z toho šel doslova mráz po zádech.

Večer nakonec neuváděl Saša Hemala, jak avizovala v našem rozhovoru, ale coby kmotr se přece jen postavil k mikrofonu. Dalšími sudičkami byli Vladivojna a Jakub König. Křtilo se vodou - a Kuba si kvůli tomu vylezl na židli.

Pár dní předtím Terezie Kovalová oslavila šestatřicetiny. Vladivojna připomněla, že součet číslic dává devět - symbol nových začátků. Uvidíme, jestli "Zinka" opravdu otevře novou éru, nebo zůstane jen jednorázovým výkřikem. Obě cesty - samostatná i jako opora jiných muzikantů - jí každopádně sluší.