Po letech hraní s Fake Tapes či The Prostitutes a hlavně ve dvojici s Terezií Kovalovou jako Calm Season se Adam Vopička kvůli problémům se sluchem stáhl hudebně do ústraní. Muzika mu ale začala chybět, a tak se loni pustil do práce a výsledkem je sólový debut nazvaný "Grál".
7/10
Adam Vopička - Grál
Vydáno: 25.4.2025
Celkový čas: 49:56
Skladby: Bez tíže, Hmm živote, Grál, Oči jako planety, Pořád se mi o tobě zdá, UFO, Voda v potoce, Cesta, Holka polámaná, Cukr v popelníku, Samota, Restart, Oči jako planety (večerní verze)
Vydavatel: Adam Vopička
"Co to posloucháš?" zeptal se mě syn.
"To zní jak Stypka, ale horší," doplnil svůj rychlý soud. Rozesmál jsem se.
"Přesně to chci do recenze napsat, jen více hezky a pozitivně," reagoval jsem.
Přirovnání k bardovi Davidovi jsem použil už v článku o singlu
"Oči jako planety", v žádném případě se ale nejednalo o výtku, spíše pochvalu. A těžko
Adamovi Vopičkovi podobnost s ním jakkoli vyčítat, vždyť jeho hudba - a hlavně zpěv - zněly podobně už v dobách
Calm Season, kdy Stypkova sláva sotva začínala.
Porovnání se ale vyhnout opravdu nedá, protože Adamova sólovka vyznívá, jako by ji natočil Stypkův
student - jen s jemnějším hlasem, pozitivnějšími, introvertními a při tom ne až tak na dřeň jdoucími texty a s výrazně popovějším přístupem. Ve všech oblastech za ním sice mírně zaostává, ale i tak nahrál poctivou, upřímnou a ze srdce vyvěrající desku.
Snad žádné jiné nahrávce z posledních let se nedá více věřit, že ji autor vytvořil opravdu jen pro radost z tvorby. Vopičkovi nejde o nic víc, než své písničky nahrát a pak je i třeba někde živě zahrát, ačkoli to kvůli jeho problémům se sluchem není úplně jednoduché. Do skladeb proto v textech co nejupřímněji otiskl sebe a po hudební stránce se povětšinou drží pomalejšího kytarového popu.
Melodie klidně plynou, občas se do uší zaryjí silněji, jindy méně, a i přes povedené hostování
Lenky Dusilové, Terezy Luny či
Šimona Biliny leží hlavní tíha v lyrickém obsahu. Adam v nich nabízí určité smíření s dosavadním životem a víru, že vše už bude jen lepší. I přes převládající melancholii z alba čiší lidské teplo a optimismus. A samozřejmě fascinace vesmírem - i když možná spíše tím vnitřním.
Nejlepši kousky? Kromě titulní písničky s Dusilenkou nejvíce zaujmou skladby "Voda v potoce", "Cesta" či "Restart" se Šimonem Bilinou. A samozřejmě i zmíněný singl "Oči jako planety", který se na konci desky nachází také v akustické podobě.
Album funguje hlavně jako celek, záleží ale na posluchači, zda se nechá obklopit a pohltit Adamovým pohledem na život. První krok v další fázi jeho hudební cesty se každopádně povedl a může na ní směle pokračovat dál.