Odbudeme si nepříjemnosti hned na začátku, abychom si pak jen užívali příjemných věcí, ano? Předně mne opět nadzdvihlo několik verzí téhož alba "The Very Best Of Sheryl Crow" - v našich končinách jsme tak například přišli o protiválečnou píseň "Let's Get Free" (vznikla v době irácké intervence), jež byla dosud dostupná jen ke stažení skrze oficiální stránku zpěvačky (nyní je na International verzi alba - proboha a proč se u nás dodává US klon?), a další písně "Steve McQueen" či "Anything But Down", přítomné pro změnu na UK sestavě. Vstřícným krokem k úplnosti obrázku o Sheryl není ani vypuštění soundtrackových hitů "Sweet Child O' Mine" (cover Guns N' Roses pro film "Big Daddy") a zejména bondovské "Tomorrow Never Dies" - to je přímo trestuhodné!

Tolik stíny na duši a teď už jen chutě k příjemnějším záležitostem. Potěší dvě nové nahrávky - "The First Cut Is The Deepest", takto coververze písničky Cata Stevense, kterou proslavil i Rod Stewart, je pro Sheryl jako stvořená, druhá "Light In Your Eyes" s velmi patetickým textem je věnována Georgu Harrisonovi a na zvuku kytar je to znát. V "C'Mon C'Mon" sice hostují The Corrs, ale není to tak velká změna zvuku oproti původní albové verzi, že by to stálo za extra zmínku. Za tu ovšem stojí countryový duet s Kidem Rockem, přesladká balada "Picture", z níž se skoro dva roky po vydání Kidova alba "Cocky" stal nečekaný a velký hit - někoho může dojmout k slzám, ale nedivím se lidem, kteří se při ní ohodí pupínky. Pro mne je "Picture" příjemnou limonádou.

Jinak je to standardní výběr největších hitů, kromě dosud nedoceněné a velmi osobní písně "Home" či trochu překvapivě zařazené balady "I Shall Believe". V bookletu se ostatně můžeme dočíst i o umístění vybraných nahrávek v různých hitparádách - záleží na tom, jestli jsou podobná hlediska pro vás klíčová či podružná. Skladby, kde se nejlépe snoubí kvalita s hitovým potenciálem, jsou zejména hořká "My Favorite Mistake" a vynikající "If It Makes You Happy" s výrazným kytarovým motivem a vypjatým refrénem.

"The Very Best Of" znamená pro jednačtyřicetiletou Sheryl Crow bilanci desetileté nahrávací sólové kariéry, které předcházely marné snahy o smlouvu, učednická léta ve sborech Michaela Jacksona (rok a půl dlouhé turné "Bad" způsobilo její psychické zhroucení), Dona Henleyho, Erica Claptona a dalších, psaní písní pro jiné interprety a nakonec nikdy nevydané první album. Až singl "All I Wanna Do" v roce 1993 nenápadně spustil lavinu úspěchů, z nichž sice nejvíce ční devět cen Grammy, ale nejhřejivější je respekt kolegů z branže, k nimž mladá Sheryl před léty vzhlížela a teď s nimi pobývá na jednom pódiu a ve stejné výkonnostní třídě.

Epilogem naší recenze budiž informace, že před pár týdny se Sheryl odstěhovala do Nashvillu za přáteli, snad i za hledáním kořenů a větším klidem, než je v Los Angeles a New Yorku, kde dosud převážně pobývala. Řekla, že chce znít syrověji, přimknout se více k rocku a country, což po popových náznacích alba "C'Mon C'Mon" je, alespoň pro mne, hodně dobrá zpráva. Přece jen nejvíc ji sluší akustická kytara a city odhalené až na dřeň.