Loni ovlivnily kapelní chod zdravotní komplikace Marky, kdy potřebovala zastavit kolotoč a vystoupit ze životního zacyklení. Co se přihodilo?

Marka: Byla jsem pět měsíců v léčebně, pak jsem měla trochu strach jít zpět do reality. Vyzkoušela jsem si to, vrátila se do léčebny a rovnala si, co venku nešlo. Pak se na věci díváš jinak, úplně s jiným rozhledem po třech měsících terapií.

Na čem jsi byla závislá?

Marka: Alkohol. Kvartálně. Chtěla jsem dlouhodobě zastavit a nějak mně to nešlo.

Možná už něco naznačoval náš dva roky starý rozhovor, který nesl titulek: "Občas je těžké najít v sobě tlačítko off". Vnímala jsi velký rozdíl v tom, když jsi na koncertě a pak doma bez lidí?

Marka: Spíš nežijeme normální společenský život. O víkendu se všichni baví a ty pracuješ. Já jsem společenský člověk, proto mně to moc chybělo. Teď jsme to trochu narovnali a nejedeme tak intenzivně. Dřív jsme jezdili každý víkend, což bylo moc divoký. Je dobrý si stanovit od do, aby člověk viděl konec, kdy se bude moci nadechnout.

Jak ses popasovala s návratem?

Marka: Máš se odnaučit něco, co ses za čtyřicítky naučila. Je to těžký, furt na něco narážím. Hlavně na sebe.

Asi je to trochu i výzva, protože ke koncertům a muzikantskému životu patří alkohol.

Marka: Měla jsem pocit, že se v životě spíš vezu, vláčí mě okolnosti, než abych to řídila já.

V knížce o vás jsem se dočetla, že ses, Maru, kdysi bála Joshe. Proč?

Marka: Josh moc nemluvil a házel takový pohledy, které tě rentgenovaly a probodávaly. Bála jsem se všech. Nastoupila jsem do tohoto vlaku, aniž bych věděla, co dělám. Najednou jsem dostala roli, se kterou jsem se sžívala a ve které jsem se ztratila.

Nehrozil teď další rozpad?

Morella: Určitě to bylo náročný psychicky, doufala jsem, že se to spraví, dá do kupy třeba v odlišné formě, ale neuměla jsem si to představit. Zaujala jsem postoj, který držím dodnes, a to, že si nemyslím vůbec nic a zkrátka jedu na vlně, která se zrovna namane.

Marka: Než mě dovezli do léčebny, byla jsem nejdřív na psychiatrii. Tam jsem nastupovala s tím, že jsem po chodbě řvala, že už nikdy hudbu dělat nebudu, že nenávidím Gaiu a že toho mám plný zuby. Až v takovým stavu jsem byla.

Evidentně se tento názor změnil, když teď spolu sedíme a bavíme se o kapelních věcech.

Marka: Postupně do toho zase jdu.

Čím zbytek kapely vyplnil pauzu?

Morella: Nelenila jsem a rozhodila sítě. Na rozdíl od Maru jsem na stage doma. Ne že bych doma nebyla doma, ale když tam přijedu, odfrknu si a už bych zas balila kufry. Mám toulavé boty. Po letech jsem se dala do country hostování. Odehrála jsem jeden koncert se Žlutým psem. Dostala jsem lano do nejlepší kapely na světě, což je Prouza, devadesátková hvězda, která se vzkřísila, trošku v původní i nepůvodní podobě. Členové mi zavolali jakožto skalní fanynce, jestli si s nimi nechci zahrát. Byla jsem příjemně překvapená a váhala jsem asi pět vteřin, aby se neřeklo. Kdyby mi zavolal Mick Jagger, budu váhat dýl (smích), tady nebylo proč.

Takže jsem měla celý podzim plno práce. Naučit se dvacet písniček za měsíc, ještě to je kytarovka, která se proplítá, proto jsem nevěděla, která kytara je která. Vrhla jsem se na domácí přípravu, cvičení. Našla jsem si metalovou školu, kde trénuju rychlost. Sedím třeba tři hodiny před monitorem, kde je potetovaný borec a jenom na něj s údivem koukám a snažím se ho napodobit. Když mám splíny, nebo mě nic nebaví a chodím od ničeho k ničemu, sednu si k metalistovi a ten mě z toho dostane.

Vrhla jsem se na různé brigády, moje dlouhodobá byla kydání hnoje u arabských hřebců. Pak jsem se pustila do práce v charitě, je ze mě terénní sociální pracovník. Jelikož jsem asociál, moje hranice se tím velice posunuly, za což musím Maru poděkovat, protože jsem netušila, čeho jsem vůbec schopná. Prvních čtrnáct dní jsem chtěla utéct, úplně jsem se klepala. Ale pak jsem si řekla, že nebudu sráč, abych utíkala, a tak držím dál.

Brzy uplyne pětadvacet let od vašeho vzniku. Budete to nějak slavit?

Morela: Vychází to až na rok 2026, ale letos už předslavujeme.

Letos chcete bilancovat výběrovkou. Ale něco obdobného jste udělali už v roce 2020 titulem "Refresh In Golden Hive Live". V čem bude aktuální komplet jiný?

Marka: Půjde o remaster starých věcí. Vyjde na konci února. (rozhovor jsme dělali krátce před tímto termínem - pozn. aut.) Bude to výjimečný. Předchozí výběrovku jsme nahrávali v době, kdy jsem neměla vůbec hlas, v podstatě jsem tuto desku nechala stáhnout ze Spotify, protože jsem na to fakt nebyla hrdá. Z toho důvodu ji nepovažuju za reprezentativní vzorek. Poté jsem začala chodit k Hance Peckový na zpěv.

Morella: My jsme to tenkrát nahrávali z toho důvodu, že živé verze písniček jsou jiné než ty albové, a chtěli jsme, aby to měli lidé v této podobě. Třeba sóla byla delší, některé formy naopak zkrácené. Vznikalo to víceméně najednou, aby to mělo nějaký drive.

Zároveň pracujete na novém materiálu. V plánu máte udělat koncept čtyř písní, podle něhož jste pojmenovali turné "Elements", na které brzy vyrážíte. Každý song zastupuje jeden živel - vodu, vzduch, zemi a oheň. Napadá mě, že v kapele jste taky čtyři. Má každý živel reprezentovat někoho z vás?

Marka: Bohužel, my tam máme dvě vody a dva ohně. Všechny elementy nezastupujeme, ale přišlo nám to kompaktní, zkrátka to, na čem stojí svět. Možná někde je ten pátej element, třeba jsme to my.

Morella: Spíš by se písničky měly přibližovat těm elementům. Například "Jeden hlas" je země.

Marka: Je to o tom, že ladíš frekvenci a jsi dostatečně uzemněná. Text napsala Míša, ale rezonuje i mnou. Nahrávali jsme to před a nejvíc jsem tomu rozuměla až po.

Morella: Bylo to předznamenání toho, co bude následovat.

Marka: "Pochopíš, až se tě dotkne…"

Míša je tedy taková čarodějka či vědma?

Marka: Napsala spoustu hodně nosných textů.

Už jste dokončili ostatní písně? Můžete nakousnout, o čem budou?

Marka: Nedokončili.

Morella: Ale jedna je už dost připravená.

Marka: Bude zastupovat oheň.

Budou všechny v češtině?

Marka: To nikdo z nás neví.

Morella: Možná to bude kombinovaně, jak to míváme.

Poslední desku "Vlnobytí" produkoval Josh. Jak je to s novými songy, taky mu je svěříte?

Morella: Asi tomu tak bude. Natáčí je, dělá edit. Na master je pak posílá jednomu hipíkovi do Austrálie.

Změnili jste label. Co vás k tomu vedlo?

Marka: Nespokojenost. Měla jsem pocit, že to nikam nevede, že je to ve slepý uličce, nemá to směřování a smysl.

S jakými pocity jste vstupovali do nového roku?

Marka: Počítám den ode dne, že je úspěšnej.

Morella: Přišla ke mně nenadálá myšlenka, která tě popadne: že začíná velké dobrodružství, ale nevím, čeho se to bude týkat.

Když jste pracovali na zmiňovaném "Vlnobytí", jeli jste na největší energetické vlně. Jak je to nyní po vaší další stopce a nucené pauze?

Marka: Já vůbec nevím. Čekám na turné a na to, co se stane, kam nás to kopne.

Bojíš se, co se stane?

Marka: Jsem stabilní, osm měsíců nemám hype nahoru, hype dolů. Jsem ve středu. Koncerty jsou velký hype, pak přicházejí strašný propady. Ty jsem nezažila dlouho. Je to jediný, čeho se bojím. Ale zůstávám ve spojení s terapeutkou a budu jí psát deník z cest. Pocity jsem nikdy nesdílela. Učím se na sebe být hodná, ale moc mi to nejde. Ono když přijedeš domů a čekají tě tam povinnosti, není z čeho moc brát, jak odpočívat.

Neměli jste problém se zrušenými koncerty?

Morella: Myslím, že ne. Tohle každý pochopí, když se jedná o zdravotní důvody. Všichni nám vyšli vstříc i letos.

Co říkáte na Joshův projekt Reflections of Karma, který si rozjel při vaší pauze? Marka odešla ze Skyline, aby neseděla na dvou židlích, a teď to vypadá, že na nich bude sedět Josh. Neohrozí to chod domovské kapely?

Morella: Já mu důvěřuju. Snad ví, co dělá, a věřím, že co řekne, platí. On nás šéfuje a je styčný důstojník. Priority má jasně daný.

Před časem byl u vás zpěvákem místo Marky Viktor Dyk. Co říkáte na to, že nahradil Davida Kollera v Lucii? A jak vy vzpomínáte na období s Viktorem?

Morella: Na sociálních sítích jsem četla strašný komentáře, ale přeju jim jen to nejlepší. Jsem teď ten charitativní typ. (smích) Zkraje mě to s Viktorem bavilo, jak jsem doma na stage, jde mi o to, aby se furt hrálo.

Marka: Morelle je jedno, kdo tam zpívá, hlavně, když hraje.

Morella: Samozřejmě mně to jedno není.

"Hudba v posledních letech byla úplně bez hodnoty," prohlásila kdysi Marka. Jakou hodnotu do ní vkládáte vy?

Marka: My do toho dáváme všechno. Za hodnotu považuju sdělení, od toho umělci jsou, aby hudba a umění vyvolalo v lidech nějakou pochybnost, aby začali přemýšlet a vyburcovalo je to k tomu, že něco může být jinak. Teď mi přijde, že všechno pluje, proplouvá. Nelíbí se mi, když něco jede na jasné linii. Líbí se mi u Gaiy, že když si vzpomeneš na jakýkoliv hudební styl, máme ho tam. Odráží se tam, co posloucháme, víceméně to samé, ale každý máme něco jiného privilegovanýho. Není to černobílý.

Morella: Jeden koncert je takovej jeden malej život, ten si na stage prožiju. Mám pocit, že někteří lidi jsou schopni to pochopit a vstřebat a prožijí to tam se mnou.

Marka: Proto se tomu říká propojení s publikem. Je to pecka, když lidi dostaneš na vlnu toho, že je to úplně jiný.

Morella: Když se někdo rozpláče, je to největší kompliment.

Marka: U "Tam to všechno je" - silná věc.

Morella: Už je to dýl, co za mnou přišel chlápek, že se rozplakal u "White Mana".

No vidíte, jak umíte pracovat s emocemi.

Marka: No, jenže pak je zpracovat doma je náročný.

"Aby vznikla pořádná hudba, musíme se vrátit do devadesátek," říkal Josh. Je tam základ všeho, co máte rádi?

Morella: Vybaví se mi, co říkal Roman Lomtadze, který u nás vždy hostoval na perkuse. Teď žije v Americe a dělá si tam slušnou kariéru. Líbí se mu na nás, že na rozdíl od lidí, co se snaží hrát devadesátky, ale nemají k tomu přímý kontakt, jsme v tom vyrostli a dá se nám věřit, že je to pravdivý.

Na turné stále vsázíte na předskokana Evu Vargo. Proč nevyzkoušíte jiný koncept?

Marka: Dřív jsme měli různé předkapely, většinou si to vybírá majitel klubu. Tím, že hrajeme hudbu prořízlou vším, by bylo strašný vybrat interpreta, který by hrál všechno jak my, aby tam po půl hodině metalu naši fanoušci netrpěli. Mají to rádi, ale jen občas si zablejt, ne půl hoďky v kuse, to je popravíš. Když si vezmeš kytarovku, je to rozsypaný jak brambory. Zvolili jsme Evu Vargo. Je to písničkářka, má hezký hlas, nikoho to neurazí, je to příjemný, kdo chce, najde si v tom to svý. Není to něco, co by tě rvalo za uši, a modlila by ses, aby to přestalo.

Morella: Když známe lidi, je spolupráce jednodušší, všechno to odsejpá, každý ví, co má dělat, nemusíme se seznamovat, což mi dělá problémy, protože nikoho nepoznám. (smích) Líbí se nám její písničky.

Všimla jsem si, že natáčíte stále nějaká videa a pozvánky na kapelní sociální sítě. Jak moc se do nich musíte nutit? Nebo jste to přijali v dnešní době jako samozřejmost?

Marka: Nutnost. Máme skvělou holku, která se o to stará, pošlu jí to nebo spolu něco natočíme. V podstatě vymyslí koncept, dám do toho svůj projev. Je skvělý, že se o to nemusím starat. S tím neumím, sama na Facebook nekoukám. Jak jsem byla v léčebně, byla jsem bez telefonu, dobrovolně, telefony tam mít můžeš, ale já jsem nechtěla. Je to voser, vyrušuje tě to neustále.

Maru, po pódiu pořád poskakuješ. Souvisí to s tím, že jsi kdysi dělala trojskok?

Marka: Vzniklo to samo, zaháním si tím nervozitu a dělá mi to dobře. Miluju tanec, hudbu. Když se trefí Morella s Mishou a Joshem, na to se prostě musí vyskočit. Není to záměr, i když to tak může vypadat, zkrátka to k tomu patří. Pohybem se do hudby dostávám. Když bych tam jen stála, do role bych se nedostala.

Stalo se ti třeba, že ti praskly kalhoty?

Marka: Stalo se i něco horšího…

Morella: Párkrát jsem spadla na stage, ale vždy jsem držela kytaru, nevědomky, aby se jí nic nestalo. Jednou se mi ztratil hlas nebo jsem v Plzni vystupovala vesele po koncertě z dodávky a cítila, jak se mi ohnul kotník. Druhý den se ve Varech hrálo, musela jsem stát na jedný noze a zároveň šlapat na kvákadlo. To jsem oželela, ale nemohla jsem skákat, strašně tě to omezuje, byla jsem jak nevybuchnutá puma.

V roce 2019 měl váš rozhovor pro Headliner titulek: "Milujeme naše chyby". Platí to stále?

Morella: Nedávno se něco stalo.

Marka: Šla jsem přece do tý léčebny. To byla velká Excellent Mistake. (narážka na název předposledního alba - pozn. aut.) Lidi se bojí dělat chyby, proto nedělají nic. To fakt ne. Chybami se člověk učí, já jsem rozhodně pro ně. Jak se tohle stalo, i kapele došlo, kam to vlastně vedlo, jak to byl šíleně rozjetý vlak.

Morella: Člověk musí brát takové věci pozitivně.