zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

20. Magdalena Bay - Imaginal Disk

Druhé album losangeleského dua Magdalena Bay představuje fascinující hudební výpravu, která svou originalitou a inovativním přístupem zaujme nejen fanoušky popu. Mica Tenenbaum a Matthew Lewin zde vykročili za hranice žánru směrem k odvážnému spojení nostalgického zvuku z přelomu milénia a moderního synthpopu s lehkým přesahem k rocku.

Konceptuální deska nabízí patnáct skladeb a žádná nikdy dlouho nezůstane u jedné hudební polohy. Tématem textů je zde futuristická vize, v níž postava True prochází osobní transformací - příkladem toho jsou songy "She Looked Like Me!" a "That’s My Floor", které se zabývají introspektivními otázkami identity a sebereflexe. To ocení především posluchači, pro které je sdělení stejně důležité jako pestrá hudební složka. A že písně hrají všemi barvami!

Každá položka tracklistu překvapuje nečekanými zvraty, od hyperpopu v "Tunnel Vision" po disco rytmy v "Cry For Me", což spolu s neobvyklou sci-fi atmosférou celého díla po právu činí z "Imaginal Disk" jednu z nejlépe hodnocených nahrávek loňského roku. (Lukáš Boček)

---

19. Pet Shop Boys - Nonetheless

Že Pet Shop Boys patří mezi dlouhodobě adorované muzikanty u velké části redakce musicserveru, je mezi pravidelnými čtenáři dostatečně známé. Ono se ale není čemu divit - doma v Británii je považují za národní poklad a jejich kariéra nepřinesla ani jednu špatnou desku.

Patnáctá řadovka "Nonetheless" sklidila zasloužený úspěch. Navíc po několika letech, kdy to Neil Tennant a Chris Lowe zkusili po své vlastní ose, se vrátili k vydavatelství Parlophone, které nahrávce připravilo vskutku nevšední podmínky. Pět (i fyzických!) singlů, videoklipy, deluxe edice alba... kapela se labelu odměnila další štací svého chváleného turné. Ostatně i pražský koncert vyprodala několik měsíců předem.

Spokojení fanoušci i kritici si po letech experimentování se Stuartem Pricem mohou na "Nonetheless" v produkci Jamese Forda užít spíše ty klasické Pet Shop Boys. Ty se spoustou velkolepých melodií, smyčců a poetických textů, které by měly vycházet knižně. PSB jsou prostě stále kvalitativně na vrcholu. (Honza Balušek)

---

18. Bring Me The Horizon - Post Human: Nex Gen

Sedmá řadovka britské rockové kapely Bring Me the Horizon je poslední, na které se podílel klávesista a producent Jordan Fish. Ten sestavu opustil koncem roku 2023, což bylo pro zbývající členy významnou změnou. Právě Fish totiž hrál klíčovou roli ve vývoji skupiny od studiovky "Sempiternal" z roku 2013.

Hudebně "Post Human: Nex Gen" nabízí pestrou směsici žánrů, včetně posthardcoru, pop-punku, hyperpopu, alternativního metalu, metalcoru, elektroniky a ema. Tato rozmanitost odráží snahu muzikantů experimentovat a posouvat hranice svého zvuku.

To dokazují i spolupráce s různými umělci, jako jsou Aurora, Underoath, Lil Uzi Vert a Daryl Palumbo. Kritici výsledek přijali převážně pozitivně. Ben Beaumont-Thomas z The Guardian jej označil za "album, jež definuje naši digitálně přehlcenou éru" a vyzdvihl jeho schopnost reflektovat krásu, intenzitu a hrůzu současného digitálního světa.

Tahle deska je zkrátka důkazem schopnosti Bring Me the Horizon neustále se vyvíjet a přizpůsobovat, zároveň však zůstat věrni svému charakteristickému zvuku. (Eva Strnadova)

---

17. Benson Boone - Fireworks & Rollerblades

Kometa roku - těmito slovy jsem v pravidelném komentáři českých hitparád označil Bensona Boonea už někdy v prvních měsících roku 2024. Tehdy jeho singl "Beautiful Things" dobyl náš streamovací žebříček, jinak ovládaný tuzemskými rappery. Později opanoval i ten rádiový a mezi nejžádanější se dostalo také celé jeho debutové album "Fireworks & Rollerblades".

Zpěvák narozený už v tomto tisíciletí (ročník 2002) přišel s repertoárem, který potěší především příznivce klasického pop-rocku, avšak v současném a místy velmi dynamickém hávu. Ostatně právě moment, kdy ve zmíněném hitu takzvaně šlápne na plyn a pořádně si zařve, je tím, kterým si posluchače přesvědčivě získá na svoji stranu. Na první studiovce se plouživější tóny střídají s těmi odvázanějšími a celé to, i díky Bensonově autorskému rukopisu, obdivuhodně drží pohromadě, což u prvotin nebývá samozřejmostí.

Teprve další řadovky ukážou, zda se zrodila nová hvězda, nebo zda zůstane u sezónní záležitosti. Každopádně nakročeno má favorit Dana Reynoldse z Imagine Dragons opravdu znamenitě. (Josef Martínek)

---

16. Michael Kiwanuka - Small Changes

Kdysi ve filmu "Na dotek" ("Closer") a v něm použité nádherné písni "The Blower's Daughter" jsem objevil Damiena Rice. Podobně znenadání se mi díky překrásné skladbě "Cold Little Heart" v "Sedmilhářkách" ("Big Little Lies") zjevil na radaru jistý Michael Kiwanuka. Od té doby jsme majitele krásného soulového hlasu viděli a slyšeli i na českých festivalech a vyplatí se ho věru sledovat.

Na čtvrtém albu "Small Changes" se opět prezentuje procítěnou hudbou v převážně pomalých tempech, kde pod vnější klidnou slupkou probublávají hluboké emoce. I zdánlivě nenápadnou až folkovou aranži místy rafinovaně obohacuje elektronická vychytávka. V převažujících komorních náladách překvapí téměř psychedelické výboje nebo skvělá instrumentálka "Lowdown (part ii)", po které by jistě radostně sáhli i Mike Oldfield nebo David Gilmour.

Není to žádná velkolepá show, ale velmi procítěná sonda do duše. (Pavel Parikrupa)

---

15. Coldplay - Moon Music

Britská skupina Coldplay, vedená charismatickým Chrisem Martinem, se údajně pomalu blíží k vydání svých finálních nahrávek, které mají završit její mimořádnou hudební dráhu. Přesto se stále drží na vrcholu světové scény a láme jeden rekord za druhým. Rok 2024 přinesl další úspěch v podobě nejvýdělečnějšího turné roku, kterým muzikanti dokonce překonali i samotnou Taylor Swift.

S aktuálním počinem "Moon Music" Coldplay znovu dokazují, že jejich hudba nemá hranice. Deska nás unáší až do pomyslných měsíčních výšin prostřednictvím neuvěřitelně rozmanitého hudebního výrazu. Vedle hloubavých, snově laděných intermezz se zde objevují také chytlavé rádiové hity, které si okamžitě získávají posluchače. Nejvýraznějšími jsou energická "Feelslikeimfallinginlove" a emotivní hymna "We Pray", jež dokládají schopnost formace kombinovat intimitu s masivním zvukem.

Sice se nejedná o absolutní vrchol tvorby těchto Britů, stále to ale stojí za to. (Tomáš Navrátil)

---

14. Pearl Jam - Dark Matter

Pearl Jam toho na své dvanácté studiovce "Dark Matter" vlastně moc objevného nebo alespoň originálního nepřinášejí. To by mohla být klidně první věta nespokojené recenze. Jenže veteráni ze Seattlu znějí na loňské nahrávce nesmírně svěže, energicky a nabízejí celou řádu sice okoukaných, ale stále zábavných nápadů, melodií a vlastních triků.

Ať už mluvíme o podmanivé baladě "Waiting For Stevie", nebo naopak o robustní, zdivočelé titulní písni "Dark Matter", nominované na jednu ze tří cen Grammy, které by letos Pearl Jam mohli ukořistit. Svůj díl na tom má nepochybně i talentovaný producent Andrew Watt či legendární kalifornské studio Shangri-La, které se stalo svědkem celé řady výrazných počinů.

Chemie osobitosti Eddieho Veddera a jeho čtyř kumpánů je ovšem stejně tou nejdůležitější ingrediencí a fanoušci si jí na "Dark Matter" užijí dosytosti. (Ondřej Hricko)

---

13. Jamie xx - In Waves

Na následovníka "I See You" jeho domovských The xx si zjevně ještě počkáme, avšak jakákoliv sólo aktivita je u téhle skupiny propojena vzájemnou spoluprací a přátelstvím. Není tomu jinak ani u druhé desky Jamieho xx "In Waves". Ta vznikala přes čtyři roky a jejím cílem bylo reflektovat vše dobré i špatné z tohoto období, včetně vlastní sebereflexe nebo bezstarostnosti surfování, kterému autor prý propadl ve velkém.

"In Waves" tak nabídne propracované hry s beaty, samplingem a vokály. Mezi účastníky zájezdu kromě Romy a Olivera nechybí třeba Robyn, Honey Dijon, Panda Bear nebo The Avalanches. Výsledek zní možná sevřeněji než minulá "In Colour" a v kontrastu nabídne rozevřenější škálu inspirací taneční scénou napříč dekádami. Hlavní aktér se již stal etablovaným producentem a dokáže mnohavrstvé nálady pečlivě spojovat i vhodit do tanečních vírů. Taková "Still Summer" navodí nekonečnou vzpomínkou na pulsující Ibizu.

"In Waves" si najde své obdivovatele, o čemž vás může přesvědčit téměř vyprodaný koncert, který se uskuteční 17. března v pražském Foru Karlín. (Dan Hájek)

---

12. Kacey Musgraves - Deeper Well

Klidná a krásná. Těmito dvěma slovy můžeme snadno popsat loňskou desku Kacey Musgraves "Deeper Well". Ona studna, ve které se muzikantka rozhodla tentokrát hloubat, označuje především její nitro. Hudebně se vrátila k folkovým kořenům a dokazuje, že i s málem se dá vykouzlit hodně.

Třeba taková píseň "Dinner With Friends", jíž dominuje tklivá pianová melodie. Kacey za jejích tónů líčí krásy každodenního života a citlivější duši z toho snadno vhrknou slzy do očí. Většina nahrávky se nese na pokojném, až meditativním proudu, tu s nádechem country, jinde s příklonem k popu. Příležitostně ale klidné vody rozruší energičtější momenty. Třeba kousek "Anime Eyes" se svým psychedelickým, až daftpunkovským outrem z kolekce nápadně vyčnívá. Stejně jako ostřejší otvírák "Cardinal".

Pátá studiovka celkově míří možná spíše na trpělivější posluchače, právě těm se ale odmění mírou vrchovatou. (David Böhm)

---

11. Sabrina Carpenter - Short n' Sweet

Sabrina Carpenter se na hudební scéně pohybuje už od roku 2015 a předskakovala hvězdám jako Ariana Grande nebo The Vamps. Ale teprve když vydala singl "Espresso", jako by započala její hudební kariéra. Najednou ji znal celý svět. Jen za zmíněnou píseň si vysloužila tři nominace na Grammy. A pak se navíc ukázalo, že ona sama nebude pouze one-hit wonder, ale dokáže to zopakovat na celé desce.

Ačkoli je "Short n' Sweet" v podstatě popová nahrávka, nese v sobě hromadu dalších stylů jako r'n'b, pop-rock, country, folk, synth pop, surf pop, funk, disco nebo bubblegum pop, které z ní dělají něco neobyčejného. Relativně úzký tým, kterým se rodačka z Pensylvánie obklopila a který tvořili lidi jako Amy Allen, Julia Michaels, John Ryan nebo Ian Kirkpatrick, odvedl i skvělou skladatelskou práci. Díky němu v tracklistu nenajdete žádnou slabou skladbu a výsledek se hudební publicisté nebáli srovnávat s Taylor Swift, Dolly Parton, Kacey Musgraves nebo zmíněnou Arianou Grande.

Album, které samo o sobě sesbíralo další tři nominace na Grammy a které figuruje snad ve všech myslitelných přehledech a výročních žebříčcích, má po právu místo i v tom našem. (Tomáš Parkan)