Už je to jisté: svět se zbláznil. Události posledních 12 měsíců to dokazují. A stejně jako předloni i v roce 2024 byla hudba to, co nám pomáhalo se nezbláznit taky. Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem 132 zahraničních desek. Tohle je finální čtyřicítka a příčky nejvyšší, tedy 10 až 1.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
10. Ariana Grande - eternal sunshine |
Po slabším, velmi sexuálním albu "Positions" se
Ariana Grande vrací v plné síle. A přitom "eternal sunshine" natočila za pár měsíců, když filmové stávky ve druhé polovině roku 2023 pozastavily natáčení úspěšného muzikálu "Čarodějka". Možná za to může opětovná spolupráce s hitmakerem
Maxem Martinem a Ilyou Salmanzadehem, kteří nechali zpěvačku také produkovat.
Svůj podíl na tom taky mohl mít tlak bulvárních plátků. Ty vykreslily Arianu jako rozvracečku rodin. Potřeba uvést věci na pravou míru vykrystalizovala v desku podobně osobní, jakou byla "thank u, next". Právě skladby jako ta pojmenovaná prostě "true story" jasně vzkazují, že bulvár nemá vždy pravdu. A třeba druhý singl "we can't be friends (wait for your love)" posluchače vykoupe přesně v tom, co od někdejší hvězdy kanálu Nickelodeon máme nejradši - v líbivých melodiích a dechberoucích vokálních výkonech.
A obojího je na celém
věčném slunečním svitu požehnaně. (David Böhm)
9. Fontaines D.C. - Romance |
Čtvrtá řadovka "Romance" zastihla kapelu
Fontaines D.C. v období velkých změn. Přešla k novému vydavatelství (po třech albech u Partisan nyní podepsala smlouvu s XL), celkově upravila image a musela se vyrovnat s velkými očekáváními. Ta ovšem s naprostou lehkostí nejen splnila, ale dokonce překonala.
Kolekce ukazuje širokou škálu jejích ambicí, což je patrné už z prvních dvou singlů. Hned "Starburster", který je plný syrových výkřiků a bouřlivých perkusí, přišel jako blesk z čistého nebe a představil novou tvář formace, ve které frontman Grian Chatten zní posedleji než kdy dřív. Naopak druhý singl a zároveň zavírák "Favourite" je uvolněná hymna, ideální pro jízdu se staženými okny. Už teď má našlápnuto stát se stálicí indie diskoték na mnoho dalších let. Mezi těmito dvěma extrémy se muzikanti pohybují s neuvěřitelnou lehkostí - od tklivých balad ("Desire") přes třpytivý shoegaze ("Sundowner") až po majestátní kusy se smyčci ("Horseness Is the Whatness") a ostrý, energický rock ("Death Kink").
Přestože je "Romance" zvukově nejrozmanitější nahrávkou Fontaines D.C., spojuje ji výrazná síla písní a odhodlání skupiny neustále objevovat nové směry. Představuje tak zatím její největší krok vpřed. (Jakub Malar)
8. Nick Cave & The Bad Seeds - Wild God |
Po všech těch nešťastných událostech a úmrtích, které se v posledních letech v rodině a mezi nejbližšími přáteli
Nicka Cavea staly, jsme s napětím očekávali, jak se z toho muzikant, který je pro řadu příznivců tím, čím je pro věřící kněz, dostane.
Album "Ghosteen" byly vlastně litanie. Klidné, táhlé balady prakticky s absencí bicích. Byla tam víra. Následující covidová "Carnage" byla krásná deska, kterou Cave nahrál s parťákem Warrenem Ellisem. To byl ten masakr. Aktuální počin "Wild God" měl ukázat, zda v
The Bad Seeds zůstala i naděje. Jestli tenhle Australan může ještě napsat silné, energické skladby, jako byla "Jubilee Street" nebo "Red Right Hand".
A on se zase našel. Už první singl "Wild God" byl příslibem parádní formy. Byla tam energie, silný text. Všechno. A celá vyvážená nahrávka bez slabšího místa (ne nadarmo ji kapela odehrála na některých koncertech, třeba v Berlíně, kompletní) funguje znamenitě a ti, co to mohli prožít naživo, možná ještě teď mají v hlavě mantru:
"Stop! Stop! You're beautiful, you're beautiful, you're beautiful, stop!" z písně "Conversion". (Honza Průša)
7. Marilyn Manson - One Assassination Under God - Chapter 1 |
V jednu dobu to vypadalo, že
Marilyn Manson bude definitivně umlčen. Řada právních kroků vedla k tomu, že ho opustilo vydavatelství i management a zdálo se, že je vše zničeno. Ale enfant terrible rockové hudby jako bájný Fénix povstal z popela a je zpět!
Čtyři roky po uhlazené nahrávce "We Are Chaos" se vrací do vod, které mu sedí nejlépe. Loňská kolekce je Mansonovou osobní zpovědí a reakcí na vše, čím si v posledních letech prošel. Znovuobjevuje svůj talent pro industriální rock a každou skladbu využívá k ilustraci pocitů zrady od lidí kolem něj. Kontroverzní krok? Možná. Ale od umělce, jehož kariéra byla postavena na provokativních komentářích k naší společnosti, je to přinejmenším očekávatelné. A výsledek stojí za to.
Z alba je cítit oživená energie. Jsou tu strhující kytarové riffy, hutná gotická atmosféra a nespoutané rock'n'rollové vibrace. Poslech mnohdy vyvolává nostalgické vzpomínky na autorova starší, kultovní díla, a to v tom nejlepším slova smyslu. Textově se po svém vyrovnává s obviněními ze sexuálních napadení a
vyřizuje si účty se svými žalobci.
Se silnými melodiemi, propracovanou produkcí a řadou nezapomenutelných momentů má "One Assassination Under God - Chapter 1" rozhodně co nabídnout všem, kteří mu dají šanci. A sedmé místo v našem žebříčku je jasným důkazem, že se tato šance vyplatí. (Tomáš Rozkovec)
6. London Grammar - The Greatest Love |
London Grammar patří ke kapelám, na které se můžete spolehnout. Zatím žádná z jejích čtyřech studiovek, včetně aktuální "The Greatest Love", fanoušky zasněného indie popu nezklamala. Nahrávce opět kraluje charakteristicky melancholický vokál
Hannah Reid, který posluchače přesvědčivě vtáhne do děje vyprávěných příběhů.
Zpěvačka nezastírá, že ji tentokrát ovlivnilo mateřství, a tak některé texty i aranže získaly pozitivnější nádech, než tomu bylo v minulosti, v zásadě se ale formace od svého typického zvuku tolik nevzdálila. A pokud ano, pak spíše v jednotlivostech než ve vyznění celku - například pilotní singl "House" patří díky svému až tanečnímu vlnění k těm položkám, které jistě mohly oslovit nové publikum.
Spokojeni jsou proto ve výsledku všichni - posluchači toužící po dalších písničkách v osvědčeném stylu
londýnské gramatiky i ti, kteří ocení lehkou tvůrčí progresi. (Josef Martínek)
5. Dua Lipa - Radical Optimism |
Dua Lipa si albem
"Radical Optimism" opět upevnila svou neotřesitelnou pozici na mainstreamové hudební scéně a potvrdila, že se stala symbolem moderního popu. Její schopnost kombinovat nakažlivé melodie s nečekanými muzikantskými experimenty ji katapultovala mezi nejvýraznější umělkyně současnosti. Ačkoliv by si mohla dovolit vydat téměř cokoli a svět by jí s nadšením zatleskal, ona neusíná na vavřínech. Naopak, její tvorba neustále překračuje hranice a zkoumá nové kouty popového spektra.
Předchozí řadovka vzdávala poctu sedmdesátkovému discu. Tento vliv Dua na novince přetavila do moderního, odvážného pojetí popu. Většina tracklistu není takzvaně
na první dobrou, ale postupně si vás získá svou hloubkou a originalitou. Jakmile se to stane, takové "Training Season", "Illusion" nebo skvělá "These Walls" vás pohltí a už nepustí.
Vedle albánských kořenů a britského šarmu se tak Dua Lipa na letošek vyzbrojila pořádným arzenálem energie a hitů, aby dokázala hned dvakrát zaplnit pražskou O2 arenu. (Tomáš Navrátil)
Tak dlouho
Charli XCX zůstávala ve stínu svých slavnějších kolegyň, až vydala album, se kterým vytvořila generační monument.
O pojmu
brat summer se bude jednou učit v hodinách moderní kultury. Přitom je to všechno tak prosté - limetkově křiklavá barva, nejobyčejnější Arial font a patnáctka songů, která míří přímo do amfetaminem poháněného srdce nejednoho pařmena.
Tedy tolik položek najdete na základní verzi. Pokud by někdo stál o "Brat",
ale zároveň něco úplně jiného, má k dispozici i bonusovou edici, která žánr remix s hostujícím interpretem posouvá do úplně jiného levelu. Vévodí jí dunivá klubovka "Guess" s
Billie Eilish a
hlasovková rozprava s
Lorde "Girl, So Confusing", která geniálním způsobem přetvařuje konflikt mezi dvěma zpěvačkami do jednoho z nejvýznamnějších momentů současné popové scény.
Když dvaatřicetiletá muzikantka tvrdila, že tohle bude nejlepší dílo její kariéry, na rozdíl od jiných podobných vychloubačů skutečně nelhala. (Simona Knotková)
3. The Cure - Songs Of A Lost World |
Dlouhých, předlouhých šestnáct let se čekalo na moment, kdy Robert Smith & spol. vypustí do světa další materiál. Roky si plno nových skladeb zkoušeli naživo, ale po mnoha nesplněných slibech z úst zpěváka anglické formace už nikdo v novou studiovku ani nedoufal.
Síla výsledku leckoho překvapila a ono postupné uzrávání materiálu nakonec prospělo. Tématy alba jsou stárnutí a smrt, celá kolekce tak působí velice temně. A je to právě smrt bratra, jež byla frontmanovi inspirací k napsání "I Can Never Say Goodbye". A nejde jen o ni, i smrt rodičů výrazně ovlivnila celkové směřování díla. Hned v úvodu muzikanti servírují sedmiminutovou těžkomyslnou "Alone". Basové linky Simona Gallupa zaujmou v dalším singlu "The Fragile Thing".
Vše působí kompaktně, bez větších výkyvů bokem. Megahit zde nečekejte. To však není vůbec na škodu. Milovníci dlouhých inter, kytarových vyhrávek, kteří si trpělivě počkají na budování atmosféry, jsou zde na správném místě. To je přesně případ i zavíráku příznačně pojmenovaného "Endsong". Tento desetiminutový opus by mohl trademarkem současných
The Cure. Kapela je stále na vrcholu, a dokazuje to nejen tahle deska, ale i stále skvělá živá vystoupení. (Ondřej Kocáb)
2. Linkin Park - From Zero |
Jak je vidět z našeho souhrnného žebříčku, vůbec nejvýš jsme jako redakce hodnotili desky, jejichž autoři se vrátili po delší odmlce a navíc - a to především - překvapili. Platí to pro Billie, pro Charli, pro Duu a svým způsobem i pro The Cure. Především to ale platí pro
Linkin Park.
Jejich comeback se stal bez debat největší hudební událostí roku 2024. A nadto ještě proběhl tak ukázkově, že o něm budou uvědomělí učitelé vyučovat v hodinách marketingu. Jeho detailní rozbor jsme vám nastínili v
samostatném článku a jistě najdete lidi, kteří s tak silnými prohlášeními nebudou souhlasit a ohánět se budou skupinami jako
Oasis nebo právě
The Cure. Jenže první zmínění se (zatím!) vrátili pouze na ostrovní pódia, ti druzí zase nové písně hráli dlouhá léta na koncertech a až teď je konečně natočili profesionálně.
U Linkin Park se ale sešlo všechno - bombastické a nadto kontroverzní oznámení návratu jako takového, skvělá nová zpěvačka, jejíž diskutabilní minulost formace prozatím z pohledu PR dokázala ustát, k tomu celosvětové turné a jako bonus - nové album.
A to je samo o sobě tak fantasticky pestré, plné zvukových i producentských vyhrávek a silných refrénů, až z toho uši přecházejí. Zní jako čerstvá deska nové kapely, přitom ale pamětníkům nabízí tolik povědomých momentů, že se mohou rochnit v nostalgii a vzpomínat na mládí.
"From Zero" tak fanouškům těchto Američanů udělalo podobnou službu jako "Spider-Man: Bez domova" příznivcům věčného smolaře Petera Parkera. Dalo jim všechno, o čem se po smrti Chestera Benningtona ani neodvážili snít. A ještě mnohem víc. (Jan Trávníček)
1. Billie Eilish - Hit Me Hard And Soft |
9, 2, 2. Tolik cen Grammy, Oskarů a Zlatých glóbů za svou hudbu
Billie Eilish ve svých třiadvaceti letech dosud získala. Jasně, ocenění ve formě sošek nejsou všechno, ale určitým ukazatelem talentu přece jen budou. A že ho Billie shůry dostala vrchovatě! Na třetí řadovce "Hit Me Hard And Soft" totiž vykondenzoval takovou měrou, až se zdá, že i ten povedený obal jednoduše přeteče.
Je až k neuvěření, jak dobře se všechno na tomhle myšlenkově sevřeném a hudebně rozmanitém albu sešlo. Zpěvačka začala trénovat svůj hlas s koučem, takže najednou zvládá vystřihnout vokální výkony, ze kterých se tají dech (příkladem budiž dokonalá balada "The Greatest"). Zároveň ale nezapomíná ani na své začátky, v nichž její hlas figuroval především jako jemný prostředník pro příběh, který chce s bratrem
Finneasem, spoluproducentem nahrávky, odvyprávět (třeba jako v krasosmutné "Wildflower").
Ani tady ale výčet pozitiv nekončí. Co posluchače skutečně zvedne ze židle, je fantastická flow deseti položek tracklistu. Ty se neustále proměňují (zmiňme třeba úžasný přechod z potemnělého baru do taneční party v "L'Amour de Ma Vie"), rostou, vnořují se jedna do druhé a na konci vykvetou do dechberoucího finále. Tím je "Blue", jedna z nejlepších skladeb dosavadní diskografie mladé Američanky, po jejímž odeznění se dostaví chuť poslechnout si desku znovu. A pak zase.
"Hit Me Hard And Soft" nemá slabých míst. A jednoho nemůže přestat udivovat, že tohle nezapomenutelné, citlivé a řemeslně bezchybné dílo dali dohromady pouze dva lidé. Sourozenci, kteří dokážou hluboce procítit vše, co život přináší, a poslat své zhudebněné zkušenosti dál k posluchačům způsobem, nad kterým nezbývá než žasnout. (Lukáš Boček)
