Relativně nedávno oslavil Petr Janda významné osobní kulatiny i výročí s kapelou Olympic. Vyšla proto spousta výběrových titulů, včetně knih a limitovaných LP i CD kolekcí. Už v té době vznikal také dokument "Django", který viděli diváci v kinech, televizi a nyní je k dostání i na DVD.
S odchodem
Karla Gotta a následným snímkem "Karel" jako by se roztrhl pytel s podobnými projekty o českých hudebních ikonách. Některé filmy se povedou víc, jiné míň, režisérka Olga Malířová Špátová však u našeho nejslavnějšího zpěváka odvedla dokonalou profesionální práci. Co na tom, že na její vyznění má každý svůj názor.
Tak to asi chodí u všech děl. Ani v případě příběhu
Petra Jandy zpracovaného stejnou režisérkou nejde o odfláknutou práci. I recenzent, který se považuje za skalního fanouška tohoto hudebníka a jeho
Olympiku, našel v dokumentu hodně zajímavostí a
špeků, o kterých neměl příliš potuchy. Ať už se jedná o tleskající dceru Martu v publiku při koncertu ke třicetinám skupiny v Lucerně, pochybnosti o kvalitách výslovnosti baskytaristy Milana Brouma či nerozhodnost při tvorbě melodie hitu "Okno mé lásky".
Velmi vkusně se zde prolíná muzikantská kariéra s osobním životem člověka, který hodně váhal, jestli si vzít o čtyřicet let mladší ženu, měl pochybnosti o svém úspěchu za komunistů, které jinak z duše nenáviděl, či zažil chvíle úzkosti a smutku při předčasných odchodech první ženy Jany a syna Petra. Život mu tyhle tragédie vynahrazuje nyní, kdy se i ve svém požehnaném věku dvaaosmdesáti let těší nadprůměrnému zdraví a kondici. Jeho kapela pořád šlape jako zamlada a všechny čtyři dcery mu dělají velkou radost.
Vyprávění navíc hned od začátku dodává šťávu
František Ringo Čech. Nechybí až dojemná scéna Jandy s
Jiřím Suchým, v níž si oba pánové, jejichž písně spolu v dnešních zpěvníčcích u ohně sousedí, vzájemně projevují až nečekaně velkou úctu a respekt.
Zhruba osmačtyřicet hodin natočeného materiálu, který vznikal asi dva roky, se podařilo přetavit do necelé hodiny a tři čtvrtě trvajícího pohodového filmu, jenž ukazuje i spoustu archivních a velmi cenných záběrů. V okamžiku, kdy zpěvák mluví o posledních dnech Miroslava Berky, následuje prostřih na dobový pořad, ve kterém se moderátor Jan Vala zmiňuje o tom, že v poslední době nebyl klávesista často k vidění v dobrém rozmaru.
A tak by se dalo pokračovat. Hnidopichové určitě nějaké mezery najdou, ale "Django" opravdu stojí za to - třeba i svým dynamickým, ale nikoli chaotickým střihem. Dále tím, jak se v něm střídá současnost s časy dávnými, i skutečností, že se nejedná jen o nějaké nostalgické vzpomínání.
Petr Janda naopak dokazuje, že s optimismem a nadhledem se dá žít i v pozdějším věku.