Jeden bonmot praví, že metalisti se nepotřebují hádat s posluchači jiných žánrů, bohatě si vystačí sami se sebou a všemožnými kategoriemi, jež metal skrývá. Ostatně, k všemožným půtkám svádí už dělení na black, thrash a death metal. Na posledně jmenovaný se zaměřila kniha Alberta Murdiana "Choosing Death".
Zásluhou vydavatelství MetalGate se na českém hudebně-knižním trhu objevila zásadní blackmetalová encyklopedie Dayala Pattersona
"Black Metal: Evoluce kultu" a záběr prohlubující navazující tituly:
"Kult nikdy nezemře" a
"Do propasti".
Nyní vyšla i publikace věnovaná druhému velkému subžánru - death metalu. Jak už napovídá její podtitul "Choosing Death", v češtině "Nepravděpodobná historie death metalu a grindcoru", oko autorovo míří nejen k deathu, ale i ke konzervativnějšímu příbuznému grindcoru: tedy v zásadě undergroundu uvnitř undergroundu, který ale vznikal souběžně a tak nějak vyšel z podobných zdrojů, přesněji životních pocitů.
Text Alberta Mudriana, šéfredaktora magazínu Decibel, ukazuje, že rámcově lze grindcore nazvat spíše jako dítě britských ostrovů a death metal zase jako potomka Spojených států (nebo to, co si lze pod těmito pojmy představit), obojí však vyrůstá z punkových a hardcorových kořenů a touhy hrát ještě rychleji, ještě agresivněji a ještě brutálněji.
Za nějakých pětatřicet let se death metal dokázal dostat ze zaplivaných klubů do mainstreamu a zkomercializovat natolik, že málem zahynul. Pak přišla obroda a návraty otců zakladatelů. Mudrian svůj příběh končí zhruba v roce 2015. Nyní, téměř o deset let později, příběh pokračuje: mladé kapely naskakují na retro vlnu a žánr sám se nepřestává vyvíjet. Kniha, která v češtině vyšla v aktualizované a rozšířené podobě, si tak už zase říká o další kapitoly navíc.
Deathmetalových a grindcorových formací a desek najdeme stovky, Albert Mudrian ale naštěstí nechce čtenáře přehltit - ostatně, stačí se podívat na rozsah přílohy obsahující přehled
povinné četby - a v zásadě se na celé asi čtyřsetstránkové ploše soustředí jen na ty nejzásadnější projekty. Vzestup, pád i druhé nadechnutí death metalu tak sledujeme na historii těch největších jmen -
Napalm Death,
Death,
Possessed,
Carcass,
Obituary,
Entombed,
Nile či
In Flames. Dojde samozřejmě i na další americké a evropské tváře, potěší například zmínka o domácích
Krabathor, ale výše uvedené ikony se v textu vyskytují nejčastěji.
Příběh death metalu v podání knihy "Choosing Death" tak bezesporu není vyčerpávající, zachovává si ale komplexnost a čtenáře nezahltí. Svižnosti napomáhá i lehkonohé magazínové psaní, které dává prostor hlavně muzikantům samotným. Chválit lze i bohatý obrazový materiál, jakkoliv popisky fotek vyvedené vertikálně a drobným písmem směrem k vazbě knihy čtenářskému pohodlí zrovna nepřispívají.
Za úlitbu propagaci knihy považuji poněkud lacině ošklivou anotaci na zadní obálce, kde se to hemží prvoplánovými spojeními
"ohavná anatomie" a
"krajní odpornost" a uvnitř se ve skutečnosti žádné masakry nekonají. Historie death metalu je oproti sousedům z black metalu v zásadě docela krotká a plná sympaťáků. S jistým nadhledem řečeno.
Až na pár překlepů či záměn v datech přináší "Choosing Death: Nepravděpodobná historie death metalu & grindcoru" poctivou práci. S vývojem žánru si kniha dokázala poradit erudovaně a s nadšením. Autorův zápal pro věc se pak snadno přenáší i na čtenáře. A pokud publikace o muzice zvládne vyvolat touhu si zmiňované nahrávky přehrát, svůj účel splnila. V tomto případě se to rozhodně děje.