Proč BMG vydává osmnáctipísňový sampler tzv. folkových písní, když její "koně" tvoří méně než polovinu (přesněji sedm) zastoupených interpretů, není zcela zřejmé a nutno podotknout, že autor recenze neučinil příliš mnoho kroků k tomu, aby se dobře utajeného smyslu dopátral. Prostě se stalo a my se podívejme na obsah. Smysluplnost ponechme povolanějším, resp. těm, kdo o takovýchto záležitostech rozhodují. Jak bylo výše uvedeno, CD obsahuje osmnáct položek jdoucích od vyloženě kotlíkářsko-nedvědovského hudebního odvaru (Ginevra, Přístav, Devítka, Tempo di vlak, Vltavín, Poupata) až po takové "ryzí" folkaře, jakými jsou Robert Křesťan, úvodní Pavla Milcová či Radůza.

Kladem podobného výběru může být fakt, že poslech byť i jen jediné skladby některých interpretů zkrátí čas při rozhodování o nutnosti či užitečnosti opatření si celého alba. U těch uvedených výše v závorce se tedy ani vy neračte obtěžovat. Jsou zde však i tací, jejichž tvorba by rozhodně neměla ujít bližší pozornosti, ať už se jedná o prověřeného (ovšem nikoli provařeného, to pozor!) Roberta Křesťana a skladbu z jeho dickinsonovského alba "Na španělských schodech" či objev posledních let Radůzu a "Půjdu kam chci". Neméně dobře působí svérázný Honza Zubryckyj či jako vždy sarkastický Jiří Dědeček s "Romancí postmoderní" (ačkoliv na jeho poslední desce najdeme povícero výraznějších a povedenějších písní).

Pokud jde o kvalitu, do stejného ranku můžeme zařadit Slávka Janouška a Pavlínu Jíšovou, kteří si přes profláklost svých osobních "škatulek" zachovávají odstup a nadprůměrnou dávku věrohodnosti. Překvapením pro neznalé pak může být sympatický projev nadějné Žofie Kabelkové ve "Stanu se břízou" s krásným textem osvědčeného I. Cicvárka.

Chcete-li si i vy zavzpomínat na letní noci strávené s partou někde na osadě u řeky, raději si pořiďte alba svých oblíbenců s kytarou a šátkem kolem krku, kde se dočkáte nerušeného rozjímání o lásce, provoněných mezích a kráse toho zaručeně pravého kamarádství. Na tomto výběru by se mohlo stát, že vás nemile překvapí píseň úplně jiného ražení. A to - uznáte - za ztrátu iluzí určitě nestojí.