Druhý den na hlavní scéně patřil Dagny (čti Dagny). Norská zpěvačka představila svůj severský pop už v červnu na Rock for People, oproti hradeckému festivalu ale do Budapešti přivezla i funkční, byť nepříliš zásadní projekce. Jinak však byla skoro stejná (tedy vynikající!), a to včetně rozezpívávání na tři části rozděleného publika v "Come Over", pozdravů s prvními řadami při "Love You Like That" nebo toho, jak neodolatelně sympaticky působila. Se širokým úsměvem přitom neopakovala věty slyšené už v červnu, v tom si interpretka uchovala přirozenost. Zůstalo jí ale bohužel i velmi prořídlé publikum, což jen svědčí o tom, že v Hradci Králové stejný problém nezpůsobila odlišná cílovka, ale prostě jen skutečnost, že ji zatím moc lidí nezná.

Do určité míry za to ale mohl i fakt, že šlo o úvod dne. V Maďarsku navíc zpívala poprvé. Také je potřeba vzít v úvahu jak kvůli teroristům zrušené trio koncertů Taylor Swift ve Vídni, tak konkurenční show Adele v Mnichově. Jakkoliv daleko od Budapešti se tyto akce konají (či měly konat), navzájem se chtě nechtě ovlivňují, protože oslovují stejnou skupinu movitějších a obecně náročnějších hudebních fanoušků, ochotných cestovat za svými oblíbenci velké vzdálenosti. Zda se to na Szigetu celkově podepíše pozitivně, nebo negativně, se teprve uvidí. Méně lidí oproti prvnímu dni se ale v areálu nacházelo zcela určitě, což se potvrdilo i při setu večerní headlinerky Halsey.

Podobně prázdno ale měli pod hlavní scénou i Joker Out. Šlo o další kapelu, kterou si pořadatelé vybrali na základě její loňské účasti v Eurovizi. Snad se z toho nestane trend. Slovinská formace zpívající až na jednu výjimku ve svém jazyce ale úspěch Måneskin pravděpodobně nezopakuje - na to je její pop-rock příliš přízemní a nezapamatovatelný.

Ve stanu Revolut mezitím sbírali další fanoušky všudypřítomní Nova Twins. A jak jejich nohy v pravidelných intervalech opouštěly zem, zvedal se s nimi i prach, který po loňské pauze opět úřaduje. Lidí s rouškou v obličeji tak zase přibývá.

Na stejném místě se následně ukázala síla Nizozemska. Formace Goldband se doma s koncem covidu i Kensington stala malou senzací, za jedno z nejlepších vystoupení letošního ročníku označil to jejich tamní festival Lowlands i jeho návštěvníci. Růst popularity zařídilo i šňupání kokainu přímo na stagei v roce 2023, za což se následně trio z Haagu omluvilo. Na Szigetu se muzikantům podařilo svými fanoušky zaplnit skoro celý stan. A kdybyste po zkušenostech z dřívějších let nevěděli, že takto tady dopadá každá nizozemská hvězda, neboť po Maďarech je Nizozemců v areálu rok co rok nejvíce, mohli byste si myslet, že tam snad vzniká nové náboženství.

Což o to, chytlavá je jejich hudba dost a ukřičenost zpěváka Mila Driessena v jednoduchých popěvcích jistě leckomu imponuje, mimo jejich domovinu na ně ale patrně mnoho lidí nedorazí. Na víc než malé kluby po Evropě to momentálně nevypadá.

Na druhý nejprestižnější slot na hlavní scéně ale bylo plno ještě více. Domácí hrdina Azahriah se totiž během své pětileté kariéry stal v Maďarsku aktuálně dost možná nejžhavějším umělcem dneška. A to nejen proto, že cenu MTV pro nejlepšího maďarského interpreta Margaret Islandu v roce 2021 vyfoukl právě on.

Kariéra dvaadvacetiletého zpěváka a někdejšího YouTubera vystupujícího pod nickem Paul Street totiž vystřelila tak moc, že se mu podařilo letos v květnu zdejší Puskás Arénu s kapacitou šedesát tisíc lidí vyprodat hned třikrát po sobě. To se žádnému jinému maďarskému hudebníkovi ještě nikdy nepodařilo. A nezvládli to v ní ani Rammstein, Coldplay nebo Red Hot Chili Peppers.

Maďarský Marek Ztracený se ale svého Wembley nedočká a stropem pro něj kromě zmíněného stadionu nejspíš zůstanou právě zaplněná prostranství na ostrově Óbudai. Hraje totiž nepříliš vzrušivou hudbu, která jednou zní jako reggae, podruhé jako one hit wonder Tarkan, potřetí jako temný rap, počtvrté jde o regulérní rock a popáté evokuje zapomenutou hvězdu nultých let Arashe. Klíčové jsou texty, takže pokud maďarštinu neovládáte, nebudete se chytat. Domácí fanoušci však byli u vytržení, pro mnohé z nich se stal největší hvězdou druhého festivalového dne právě on.

Ve dřevěné kruhové chajdě Magic Mirror zasvěcené především LGBTQ+ komunitě se až na drobné výjimky program den co den opakuje. A když do ní přijdete v osm večer, narazíte tam na formaci říkající si Danny Beard And Their Band. Její lídr, vítěz britské verze reality show "Ru Paul's Drag Race", bezpochyby zaujme svým vzhledem. A ano, jak pseudonym napovídá, pod bílou maskou zakrývající tvář skutečně uvidíte strniště. Jinak jde ale cover band hrající největší hity od Anastacie, Britney Spears, Tiny Turner, Doji Cat či Dolly Parton, tedy dle slov interpreta všech významných gay ikon.

Zpěv ústřední postavy měl k dokonalosti daleko, náročnější party si proto na svá bedra brala backvokalistka, alespoň se ale hrálo naživo, což u podobných vystoupení zdaleka nebývá samozřejmostí. Tyto koncerty však nejsou důležité kvůli samotné hudbě, ale spíše kvůli jakési stand-up show, která probíhala mezi písničkami. Danny Beard si v nich utahoval z heterosexuálů, homosexuálů i ze všech ostatních a právě očividně přehrávaný drsný, černý humor byl na show tím nejlepším.

Ashley Nicolette Frangipane alias Halsey můžete mít rádi a chválit ji z mnoha důvodů. Například proto, že se rodačka z New Jersey nebojí ve své tvorbě střídat žánry. Že na poměry mainstreamu přichází s nesmírně upřímnými, syrovými texty. Že se z doprovodné zpěvačky v roce 2015, kdy začínali i její kolegové z The Chainsmokers, nespokojila se společným hitem "Closer", ale makala i na tom, abychom si ji pamatovali také pro její vlastní hudbu. S ní v roce 2021 kromě jiného vyhrála i výroční anketu musicserveru.

Ocenit ji můžete i za její hudební vkus, kdy mezi své vzory kromě popových princezen řadí i Taking Back Sunday, Panic! At The Disco, The Cranberries, Becka, nebo dokonce Marilyna Mansona. A především je třeba jí dát kredit za to, že se navzdory vážným zdravotním obtížím stále drží, a dokonce nahrává i nové album. To je skvělá zpráva, protože ve studiové podobě její tvorba vyniká. Z desky už stihla představit ústřední singl "Lucky", v němž refrénem i příběhem odkazuje na Britney Spears, účesem zase na Pink. Ve velmi emotivním videoklipu ale také bez příkras popisuje nejen bolestivý showbyznys, ale také opakující se vzorce jejích vztahů, kdy jí v dětství ubližoval otec a v dospělosti její partner. Nesmírně povedený klip, jakých se už moc netočí, má smysluplný děj, několik vrstev a odkazů a rozhodně byste ho měli vidět.

Jenže pak přijdete na koncert a můžete většinu pozitiv spláchnout do záchodu. Interpretka zcela zakázala všem profesionálním fotografům dělat svou práci, proto zde její fotky nenajdete. To ale byl nakonec nejmenší problém jejího vystoupení. S krátkými růžovými vlasy přesně ve stylu výše zmíněného klipu, řetězem kolem krku, v podprsence se vzorem kočkovité šelmy, s bílými chlapskými trenkami vykukujícími z džínových bermud a v bílých teniskách s růžovým proužky nastoupila před publikum s rockovou vypalovačkou "Nightmare". Ohně na jednoduše připravené scéně plály vysoko, před obrovskou obrazovkou s nepříliš nápaditými projekcemi se nacházeli na vyvýšeném stupínku bubeník s kytaristkou, na něž však světlo, jak dnešní trendy kážou, záměrně nesvítilo. To aby lidé pokud možno nevnímali, že samotná interpretka zpívá, či spíše křičí do mikrofonu, jenom občas. A jinak je všechno ostatní v područí zhusta využívaného halfplaybacku.

Ten hrál tak dominantní roli, že koncert Halsey místy připomínal hrůzný zážitek z loňského setu Lorde na tomtéž místě. Zpěvačka sama netančila, ale spíš jen bezcílně pochodovala sem a tam, žádné křoví si s sebou nedovezla, pokřikovala na lidi, ať, ku*va, skáčou v písničce "Castle", která k tomu vůbec není vhodná. A i tentokrát to došlo do fáze, kdy se těžko hledaly důvody, za co ji na místě pochválit.

Bezpochyby mezi ně patří skutečnost, že v Maďarsku poprvé ve své kariéře vystoupila. Navíc šlo od ledna letošního roku o její vůbec první koncert, na němž ještě k tomu odprezentovala singl "Lucky" ve světové živé premiéře. Moc se to ale nepovedlo, protože lidé starající se o projekce zvolili pro tento song efekt, který připomínal ladění staré televize, takže jste na zpěvačku nejen pořádně neviděli, ale ještě to dost rušilo od samotného dění na scéně. Nadto se ještě devětadvacetiletá hvězda vyjádřila, že o novém albu zatím nikdo neví, jak přesně bude znít, o čem bude, kdy vyjde nebo jaký dostane obal. "Já si totiž ráda dělám věci po svém," vysvětlila. A krátce nato pustila z mptrojky ve světové premiéře ještě úryvek další, dosud nevydané a nepojmenované skladby, která působila hodně punk-rockovým dojmem.

Právě tento zvuk zůstal při její show dominantní, popových hitů zazpívala poskrovnu. A když už k nim sáhla, převedla je až na pár výjimek typu "Graveyard" do rockové či punk-rockové verze, což byl i případ megahitu "Closer", při jehož pasáži "...tattoo on your shoulder..." významně poklepala rukou na své pokérované rameno. Tvrdá verze zmíněného singlu zněla příšerně. "Vždyť vy už ten song stejně nenávidíte, co?"

Ba co víc, na závěrečnou pasáž "The Lighthouse" jí technik pověsil na krk basovou kytaru, z níž interpretka použila přesně jednu strunu - a pouze se na hmatníku druhou rukou přesouvala z jednoho místa na druhé a zpět, dokud skladba neskončila. Dělala u toho ale grimasy, jak kdyby hrála jako Slash. Nejsměšnější sólo na basu v historii hudby tak můžeme zařadit po bok neméně legendárního (a podobně trapného) sóla na piano Justina Biebera na stejném místě před dvěma lety.

Druhý experiment s hudebním nástrojem přišel na řadu v písni "3am", kdy na elektrickou kytaru zahrála pár akordů. I tak to ale působilo, jako by se na oba nástroje teprve začala učit. A že taková myšlenka nemusí být daleko od pravdy, naznačila trojnásobná nominantka na cenu Grammy ve chvíli, kdy se diváků ptala na to, zda ji radši mají v její popovější, nebo rockovější poloze. "Víte, já bych ráda dělala obojí. Štve mě, že jsem tlačená k tomu, abych si vybrala," dodala správnou intonací netrápící se žena, která prodala už více jak milion svých alb a které v závěru přídavku "Without Me" vystřelily z pódia drobné rachejtle. Koncert Halsey si tak budeme pamatovat jako ten, u nějž jste rádi, že jste ho zažili a mohli posoudit, že naživo zpěvačka nemá čím oslnit. Podruhé už ale na vizuálně i hudebně chudé představení, oproti avizovanému času v aplikaci opět zkrácené o patnáct minut, vyrážet netřeba.

A zatímco si po jeho konci užívala na Revolut stagei zaplněný stan norská víla Aurora, na jednom z nejmenších pódií naproti hlavní scéně, kde v minulých letech koncertovaly zejména revivaly, si svou premiéru na Szigetu odžila Slovenka Karin Ann. Rodačka z Čadce, která za svůj největší vzor považuje Billie Eilish, má ve svém životopisu už solidní položky - předskakováním na koncertech Imagine Dragons v Letňanech ještě před vydáním vlastního alba počínaje a objevením se na Times Square konče. Leccos se ale v hudebním světě dá zaplatit, máte-li naditou šrajtofli, proto je potřeba nepodléhat oslavným tiskovým zprávám a přesvědčit se na vlastní oči, jak to s její popularitou ve skutečnosti je.

Zpěvačka, která čerstvě oznámila, že na evropském turné předskočí umělci říkajícímu si Mehro a na americkém turné v klubech s kapacitou kolem dvou set lidí zase zahřeje pódium Renforshort, se snaží prezentovat jako velmi úspěšná. Ostatně už teď má za sebou víc zářezů než třeba Lake Malawi, kteří se o průlom za hranicemi pokouší celou svou kariéru, ale právě proto její úspěchy zvedají lidem v hudební branži nejedno obočí.

Dodnes nevíme, jak to bylo s jejím avizovaným koncertem na polském Open'eru, jejím číslům na YouTube rozstřeleným od milionových zhlédnutí až k několika stovkám také schází konzistence. A když s dvacetiminutovým zpožděním nastoupila na pódium s názvem JukeBox by Snowattack se svou čtyřčlennou kapelou, zdaleka už nepůsobila jako mezinárodní hvězda, ale spíše jako někdo, kdo je tam do počtu.

Ten koncert byl stejně jako její debutová deska mdlý, nudný a bez života, navíc zážitky z něj přehlušovala dunící hudba ze sousedního stánku Coca-Coly. Lidé kolem pódia procházeli bez většího zaujetí, těch, kteří její instrumentálně i pěvecky nevzrušivou hudbu reálně poslouchali, nebo si alespoň znaveně sedli poblíž a hráli si na mobilu, jsme ke konci vystoupení napočítali přesně padesát tři.

I to je zarážející a až nezvykle nízké číslo, neboť na Szigetu bývá zvykem své rodáky podpořit - a jakkoliv to české a slovenské publikum neprožívá tolik jako třeba zmínění Nizozemci, pořád platí, že prostranství pod svou scénou mívají naši umělci alespoň jakžtakž zaplněné. O tom by ostatně mohli vyprávět ADONXS, Thom Artway, Lenny a mnozí další, kteří si na zdejší hudební přehlídce zahráli v minulých letech. Karin Ann ale na Szigetu evidentně nezajímala ani mezinárodní diváky, ani ty domácí. Těžko říct, zda ji to však vůbec trápí - další zahraniční referenci do svého CV získala a málokdo se bude ptát na detaily. Sledovat kariéru této uspávačky hadů nadále ještě bude zajímavé, na to vemte jed.

Třetí festivalový den bude mít hned dva headlinery, na hlavní scéně se prostřídají Stormzy a Liam Gallagher. Kromě nich v Budapešti vystoupí ještě Yves Tumor, Warhaus, Liberato, Teezo Touchdown nebo další domácí zástupci - Bratři a badfocus.