Bývaly časy, kdy hiphopoví producenti psali písně, pak je vnutili rapperovi a na společné session je natočili. Slávu slízl MC, zatímco jméno autora písně se objevilo malými písmeny v bookletu. Ty časy už jsou pryč. Dnešní mainstreamový hip hop ovládli hitmakeři, kteří produkují hity pro zaměnitelné rappery na jedno použití. Krátká poznámečka "produced by" v seznamu skladeb se stává v bookletu klíčovou informací. Beatmakeři jako The RZA, Dr. Dre nebo Timbaland udělali hvězdy ze svých oveček Wu Tang Clan, Eminema, respektive Missy Elliott a poslední tři roky mají vydatnou konkurenci ve dvojici hochů z Virginie - The Neptunes. Album "The Neptunes Present Clones" dokazuje, jak málo důležití dnes rappeři jsou. Tohle album je totiž čistě o osobitém zvuku Neptuňanů.

Pharell Williams a Chad Hugo alias The Neptunes odstartovali hvězdou kariéru prací pro rappera Noreagu ("Superthug") a krátce nato si získali jméno díky Jay Z-ho hitu "I Just Wanna Luv U". Netradiční beat (kombinace basového kopáku a hi hatky) a futuristické zvukové efekty zabalené v neomylně funkativním groove dodnes dominuje velké většině jejich skladeb. Dnes The Neptunes produkují nejen hiphopové hvězdy (prakticky kdokoliv z první ligy - Jay Z, Busta Rhymes, Common, Nelly, LL Cool J, Mystikal, Nas, ODB, Ludacris nebo P. Diddy), ale jejich služeb začínají využívat i další. Když potřebovala Britney Spears budit dojem dospělosti, napsali pro ni "I'm A Slave 4 U", když chtěli svoji kariéru oživit No Doubt, natočili s nimi "Hella Good", a kdo stojí za nečekanou slávou Justina Timberlakea? Nikdo jiný než The Neptunes, kteří s ním natočili dvě třetiny alba "Justified" včetně hitů "Like I Love You", "Rock Your Body" nebo "Senorita". A můžeme pokračovat - Usher, 'NSync, Sean Paul, Janet Jackson, ti všichni spěchají pro beat k novým producentským králům. Za poslední dva roky budeme horko těžko hledat týden, kdy by Neptunes neměli v americké Top 10 nějaký svůj hit. Žebříčková sláva je pomíjivá, mnohem důležitější je, že se jim to podařilo bez náznaku kompromisů a se zvukem, který je - s ohledem na situaci v hudebním mainstreamu - opravdu revoluční. Něco se ale zatím Neptunes nepovedlo - stvořit si vlastní hudební megahvězdu (když nepočítáme Justina, tak jejich vlastní objevy Kelis nebo Clipse komerčně paběrkovali) a také proslavit v masovém měřítku svá vlastní jména a tváře. Jejich vlastní boční projekt - skupina N*E*R*D, do které vložili obrovské úsilí, sice natočila vynikající album "...In Search Of", prodalo se ho ale jen zlomek toho, co každý týden prodávají singly "produced by The Neptunes". Zklamaní Neptunes založili vlastní label Star Trak a začali pracovat na čistě "producentské" desce. Nahrávka "The Neptunes Present Clones" vyšla v srpnu letošního roku a debutovala na první příčce amerického žebříčku.

"Clones" rozhodně nejsou tuctová hiphopová kompilace. Jsou tu všechna velká jména - nechybí Busta Rhymes, Nelly, Snoop Dogg, Ludacris, N.O.R.E. i z vězení se navrátivší Ol' Dirty Bastard (zde pod novým jménem Dirt McGrit), ale to co je pro všechny skladby klíčové, je typicky neptunovský zvuk. "Clones" není výběr největších hitů Neptunes (ten najdete jen na bootlegu), ale průvodci jejich největších úspěchů vrací svým producentům službu a natočili s nimi skladby nové. Těžko se pak ubráníme srovnání, které ne vždy dopadne lichotivě - Nellyho "If" je jen recyklovaný hit "Hot In Herre", N.O.R.E. v "Put 'Em Up" je jen desetina stejného rappera v "Nothin'" nebo "Superthug" a Bustova "Light Your Ass On Fire" je jen vtípkem, který se těžko může měřit s "Pass The Curvosier Pt. 2". To ale nutně nemusí znamenat, že "Clones" se jako celek nevyrovnají hitům, které Pharell a Chad natočili předtím. Stejně jako na funkově našláplém "...In Search Of" totiž Neptunes přidávají na "Clones" novou kvalitu. Na kost odřená struktura skladeb jako "Light Your Ass On Fire" nebo "It Blows My Mind" dodává inovativnímu zvuku Neptunes další futuristický rozměr. Neptunes už tento trik maximálního minimalismu použili na "Grindin'" Clipse, ale třeba "Hot" s rapem dosud neznámého Rosco P. Coldchaina je dokonalou ukázkou toho, jak s jedním samplem a beatem lze udělat píseň, která jde po kůži. Podobně efektivní je stejný trik i v "Rock'N Roll" dalších nováčků Fam-Lay. To, že za mikrofonem stojí Snoop Dogg nebo třeba Ol' Dirty Bastard, nehraje větší roli. Tato deska prostě není o slavných jménech rapperů, ale o produkci The Neptunes. A ti znovu ukazují, že s mutacemi svého soundu nehodlají jen tak skončit.

Z "opravdových" písní stojí nejvýše "Popular Thug" (brzy už manželské) dvojice Kelis a Nas. Skladba už byla na druhé desce Kelis "Wonderland", teprve Nasův prvotřídní rap (v originále to byli Clipse) z ní dělá hit a zároveň odsunuje Kelis do pozice refrénové zpěvačky. "Hot Damn" od Clipse je z podobného těsta, až na to, že Clipse jsou rapovými skilz těžce pod průměrem. Pilotní singl "Frontin'" představuje Pharella poprvé jako sólového vokalistu (když nepočítáme N*E*R*D) a ačkoliv je to výtečný letní soulový flák, znalci díla soulového klasika Curtise Mayfielda se asi velmi podiví, jak ho Pharell bezelstně vykrádá. Ještě více se ale podiví všichni posluchači u skladeb 10 až 12. Ty totiž jakoby na desku zvukových futuristů ani nepatřily. Funková skupina Spymob nahrála s N*E*R*D instumentální (americkou) verzi "...In Search Of" a jejich příspěvek do "Clones" je málo inteligentní garageový rock. To stejné platí o The High Speed Scene (jedni z prvních členů rodiny Star Trak). Dvě čistě rockové skladby nenesou jediný znak proslavené produkční tvorby dvou chlapíků z obalu desky a působí jako z jiného světa. Nevěřícně se budete ošívat i při "Loser" - první skladbě N*E*R*D od zmíněného chváleného alba. Znovu důkaz toho, že Neptunes a N*E*R*D nejsou stejné projekty týž hudebníků. Příspěvek jamajských reggae legend Super Cat, kteří s Neptunes natočili celou desku (vyjde v brzké době), je čistý dancehall. Těšíme se...

Neptunes se s touto deskou snad už definitivně povedlo vystoupit zpoza producentského pultíku. To se nikdy úplně nepovedlo žádnému z jejich kolegů - jména jako Quincy Jones, Prince Paul, RZA ani DJ Premier laikům mnoho neřeknou a Timbaland nebo Dr. Dre museli, aby se proslavili, začít rapovat. Škoda, že při poslechu "Clones" jako celku je někdy moc slyšet, jak narychlo deska vznikala. To už je ale asi úděl The Neptunes. Vsadím se, že ve stejné době, kdy album natáčeli, připravili další várku hitů pro Outkast, Justina nebo třeba Kylie Minogue. Přesto jsou "Clones" důkazem jejich výsostného postavení mezi hiphopovými producenty (krok s nimi dokáže držet jen Dr. Dre) a příslibem dalšího vývoje. Třeba už příští album Kelis (ohlašuje ho nakažlivý singl "Milk Shake") nebo prý velmi velkoryse pojatá novinka N*E*R*D bude jejich "Sgt. Pepperem" a katapultuje je do vesmíru - někam k osmé planetě.