Nutno na začátek říci, že večer sliboval mnohé a podle toho vypadal i Lucerna Music Bar. Byl nacpaný k prasknutí a nedalo se ani hnout, později ani dýchat. Ale popořádku.

Vše začali polští Lyrre z Krakova a nutno říci, že to vzali řádně od podlahy. Jejich řízný folk metal byl doprovázen zpěvačkou a hráčkou na hurdy gurdy (niněra) Michalinou Malisz (ex-Eluveitie). Dá se tak říci, že nebýt onoho elektrifikovaného středověkého nástroje, na který předvedla i téměř hendrixovské sólo s kvákadlem v hlavní roli, byl to pořádný metalový nářez a úplně tak nezapadal do paganfolkové režie. Krakovští přesto odehráli písně ze své prvotiny "Not All Who Dream Are Asleep" s úspěchem a podpořeni vřelým jásotem návštěvníků se rozloučili.

Druhými v pořadí byly harfistky Harp Twins. A jak název napovídá, na ony strunné nástroje skutečně hrála dvě identická dvojčata Camille a Kennerly Kittovy. Občas byl problém si uvědomit, že sledujete dvě pohledné harfistky na pódiu, a že to není stav opojené mysli. Celé to tak trochu připomínalo synchronizované plavání. Onu pomyslnou duplicitu doplnili navíc bubeníci Volfgang Twins. Ti ve stejnosti splňovali snad ještě přísnější kritéria.

Dámy za pozdějšího přispění bubenických dvojčat odehrály především metalové covery od Metalliky, Iron Maiden, Black Sabbath, AC/DC či Rolling Stones. Zaznělo i hlavní téma ze seriálu "Hra o trůny".

Lyra je nebeský až božský nástroj. Jeho zvuk lahodí uchu, rozezní duši, zachvěje srdcem. Ovšem když zazněl zpěv harfistek, který býval na můj vkus dost často pod tónem, celou tu krásu dokázal rázem shodit. Celé vystoupení navíc brzdily dlouhé proslovy obou dam. Na druhou stranu, oba bubeníci dali koncertu razanci a švih. Výsledek na mě i tak působil rozpačitě.

Finále patřilo brněnským Deloraine. Oprávněně. Ti splnili svoji roli headlinera a hlavního strážce paganfolkové korouhve na výtečnou. Již od počátečního rituálu pomazávání fanoušků, kteří přišli v kostýmech, s výrazným líčením, bylo jasné, že se zde střetávají dvě stejné a spřízněné krevní skupiny. Kapela zavedla své příznivce do světa "Zaklínače" a ti jí to vraceli třeba i tím, že udělali v natřískaném klubu snad největší drakkar, co šel v tomto omezeném prostoru udělat. Veslovali všichni - muzikanti i publikum kompletně usazené na zemi kolem celého kruhového jeviště.

Obligátní hláška zvolaná zpěvačkou Mášou "Je čerstvá / Není čerstvá" už byla jen třešinkou na dortu pospolitosti už tak povedeného večera, kterému vévodila hlavně hudba, zpěv, tanec a čirá radost. Pohanské rituály a fantasy prostředí postavené na základech keltské a středověké melodiky nemohly nechat nikoho chladným. Byl to ten správný okamžik, jakým přivést k životu jaro.

Deloraine si nezvolili úplně jednoduchou cestu. Jsou tu věhlasné soubory (Wardruna, Heilung, Faun či krajani Silent Stream of Godless Elegy) hrající podobný žánr, ale přesto jdou tito Brňané originálně za svým sluncem, aby ve svých příznivcích zažehli právě ten svůj osobitý a jedinečný oheň dávných a zapomenutých rituálů, což nutně nemusí být jen Sapkovského universum. A myslím, že se jim to v LMB, prostoru pro ně již těsném, povedlo na výbornou.