Máte rádi takzvaný female-fronted pop-punk, tedy žánr který asi nejlépe prezentují Paramore? Pak i vzhledem k vývoji jejich tvorby asi také už delší dobu přemýšlíte, kdo je nejspíš časem nahradí. Je z čeho vybírat - nahoru se derou partičky jako Courage My Love, Yours Truly, Against The Current, PVRIS, Stand Atlantic a spousta dalších.

Podobných kapel je totiž celá řada a vybírat si můžete jak z těch, které do tohoto žánru vkládají stále silněji zastoupené elektronické prvky, tak naopak z těch, které se snaží zůstat věrné jen třem akordům. Jednou z mladých pušek jsou i As December Falls, kteří se po koncertě na loňském Rock For People vrátili do Česka a svými příznivci vesměs zaplnili drobný klub Café V lese.

A jelikož je v Hradci Králové úplně nepodržel zvukař a jejich show mezi ostatními hvězdami poměrně zapadla, zdálo se navštívit jejich sólové vystoupení jako dobrý nápad. Však víte - budou to mít všechno pod palcem sami a prodají se tím, co umějí nejlíp. Bohužel se tak ale nestalo. Zvukař jim i tentokrát spíše ublížil, a i když jste měli takzvaně naposloucháno, zazněly v setlistu i písně, které se podařilo rozeznat až u refrénu. A také se ukázalo, že víceméně vlažné z dojmy z léta neměl na svědomí jenom zvukař.

Zpěvačka Bethany Curtis, která v obličeji vypadá trochu jako Ewa Farna, na malou stage nastoupila s výraznými očními linkami, dvěma drdoly, o číslo větším tričkem z jejich vlastního merche a černými kraťasy, jež měly odhalovat její potetovaná stehna. Energie měla diblíkovsky se prezentující interpretka spoustu, skoro nonstop skákala a ukazovala na publikum, ať tvoří mini circle pity, jeden takový se rozjel například při "Carousel".

Jenže se taky ukázalo, že to není moc dobrá zpěvačka. A všechny jen o fous náročnější pasáže ve svých skladbách přenechávala návštěvníkům podobně, jako to má ve zvyku třeba Jared Leto z Thirty Seconds To Mars. Takže často.

Výsledek byl takový, že z těch písní, jejichž jádro tvořily kousky z aktuální kolekce "Join The Club", se bez její snahy naživo staly spíše jen takové polopísně. Pochválit ji žel nelze ani za jedinou skladbu zastupující akustickou sekci. Právě v takto oholených vystoupeních se často ukáže, zda má interpret co nabídnout, tady ale nepomohlo ani mávání svítících mobilů fanoušků, ani skutečnost, že na tuto pasáž rodáci z britského Nottinghamu vybrali možná svou vůbec nejlepší skladbu "Happier". Ta je ve studiové podobě krásně melodicky klenutá a pěvecky patřičně procítěná, naživo ale zněla úplně obyčejně. Kouzlo bylo pryč.

Kapela, jež se v závěru svého sotva padesátiminutového setu dohadovala, zda zahrát i "I Can't Sleep", či nikoliv, se tak v Café V lese moc nepředvedla. Naopak ukázala, že se nelze divit, že je stále nezávislá a bez vydavatelství a managementu i tak trochu v undregroundu.

Co na tom, že se její album vyšplhalo na první místo britské rockové hitparády. To při správném načasování není zase tak složité. Její sólový koncert ovšem odhalil především to, že je to parta ve všech směrech průměrná. Ač těch songů nezahrála mnoho, dost splývaly.

A když si to všechno sesumírujeme, tak se pražské vystoupení As December Falls velmi rychle zařadilo mezi ty zapomenutelné. Doporučit je po této zkušenosti tak lze jen lidem, kteří mají zoufalý nedostatek pop punku v žíle a pořád potřebují nový impulz. Pro všechny ostatní ale platí, že kdo je tentokrát vynechal, mrzet ho to nemusí. Nedá se nic dělat, chválit jaksi není za co. Jak říkávají naše babičky: "Není každý den posvícení."