"Říkal jsem jim, že jsem génius," je hned první věta, která otevře novinku průseráře letošních Colours Of Ostrava Burna Boye. Nabubřelce, který se umí pořádně chvástat, chválit a ukazovat. Jeho projev nemusí působit na všechny sympaticky, ale v jednom má hned v úvodu pravdu: je dobrej.

A taky se o svůj úspěch hodně snaží. "I Told Them…" je už jeho sedmé album během jedné desetiletky. Kdo by čekal afrobeat, na který lákala i Zlata Holušová, ten bude zklamán. Typické africké rytmy autor opustil po vydání desky "African Giant" v roce 2019, na následujícím počinu "Twice As Tall" se představil už v hiphopovější poloze a s loňským albem "Love, Damini" se otevřel komerčnějšímu publiku a ukázal na cestu, po které půjde.

Progres mezi poslední a aktuální nahrávkou není příliš patrný, ale to ničemu neškodí. Burna Boy vsází na silné refrény a svůj baryton. Pořád míchá prvky afromusic, rapu, dancehallu a x jiných žánrů. Na novince je dosud nejmelodičtější, ubral na tvrdosti a definitivně zůstává na cestě mainstreamu.

Jediné, co mu chybí, je pověstná třešnička: a to hit, který konečně ohromí celý svět. Loňský "Last Last" měl našlápnuto, jeho vzestupnou trajektorii ovšem zřejmě zbrzdil refrén v africkém nářečí, který si sice zapějí zpěvákovi krajané, ale Americe se to nezamlouvalo. Tomu se teď u položek s tím nejhitovějším potenciálem vyhnul.

Celá novinka by se dala rozdělit do tří dějství. To první je nejblíž začátkům Burna Boye a fanouškům, kteří jej objevili s deskou "African Giant" nebo i dříve. Damini Ebunoluwa Ogulu, jak se zpěvák ve skutečnosti jmenuje, kombinuje angličtinu se svým rodným jazykem. Eponymní "I Told Them", ale i písně "Normal" a "On Form" jsou energií nabité, prázdninové songy, které nesou největší otisk autorovy rodné kultury.

Poté začíná dějství druhé. Během toho si vás podmaní velká hitová trojka "Big 7", "Cheat On Me" a "Sittin‘ On Top Of The World". Na nich se Burna Boy ukazuje i jako ten přístupný chlápek, který umí napsat pořádně chytlavý kousek. Těžko vybrat, který je nejlepší. Třetí ze jmenovaných songů se opírá o silný sampl "Top Of The World" od Brandy z konce devadesátých let, a připojuje se tím k aktuálně populární vlně devadesátek.

Na samplu staví i "Cheat On Me", tentokrát svůj příspěvek dodal Kwabs. Výsledkem však není ucouraná balada jako v originále, ale taneční, energická záležitost. Jediné, co možná může kazit dojem, je fakt, že Damini už druhé album jede ve stylu svého velkého ega, holek, co mu padají k nohám, své nekonečné dobroty, úžasného talentu, nějakých těch drog a skvělých party.

Velkou šanci propásnul v textově jinak vynikající "Big 7", která začíná intrem namluveným Virgilem Ablohem, který se měl podílet na předešlém počinu, žel předčasně zemřel na rakovinu. Jemu jsou věnovaná i první slova téhle jinak naprosto chytlavé písně, ale pak už to zase upadá do té stejné textové smyčky. Mohla to být důstojná vzpomínka na Virgila i Sidhua, kterého Burna nenechává ani po smrti v jiných projektech zapomenout, ale tady to vyšlo naprázdno.

Poslední část alba je nejméně povedená. Skladby ztrácejí na síle i hitovosti. Do toho další promluva, která závěr kolekce ještě více zpomalí. Ani s velkohostem v zádech, jakým je J. Cole, nemá track "Thanks" moc velký náboj. "If I'm Lying" je pak jakýmsi pokusem o baladu, jenže Burna Boy není Usher, a tak mu plouživé, táhlé tóny nesedí.

Burna Boy má charismatu na rozdávání. A to i přes to, že "I Told Them..." nepřináší v jeho diskografii nějaký zásadní twist. Je to ukotvení v mainstreamovějších vodách a hlavně upevnění dominantní pozice v žánru afro-fusion. Jeho kreativita i hlasová ohebnost mu dává velkou možnost představit se publiku v mnoha polohách od těch nejpopovějších přes klidnější r'n'b až po hip hop, a to vždy ještě s nějakým přídavkem navíc. Když se tedy vrátíme k prvnímu odstavci: on není jen dobrej, je výbornej.