Předcházející album "Tsunami" se objevilo na pultech už v roce 2015, proto bylo na čase přijít s něčím novým. Dle textu úvodní skladby "Běžící pás" ("lidi chtějí novou desku, a to teď hned") si kapela byla dobře vědoma poptávky po dalším materiálu. Ve studiu SONO pod vedením Adama Karlíka se formace snažila postaru nahrát maximum materiálu spolu a naživo, jeho část si ostatně už odzkoušela na předešlých vystoupeních.

Po zmíněné úvodní výborné odpichovce, ve které se snoubí bigbít s prvky rapu, přichází mírné zvolnění v podobě akustičtější "Nostalgie". Už její název napovídá, o čem je, je to ale vzpomínání spíš příjemnějšího rázu než to zalité smutkem. A i tato píseň má silný hitový potenciál s jasným sloganem: "Co jsme měli chtít - žijeme pro bigbít."

Další song se valí v rytmu svižně jedoucího vlaku na transsibiřskou "Magistrálu" a pak následuje jediný klasický ploužák na desce - "Lahůdky". Velmi povedenou singlovku, kterou frontman napsal s myšlenkami na páry, které se k sobě rády na diskotékách tisknou při zvuku zamilovaných písní. Rým "láska - páska" je sice jedním z nejtřeskutějších, ale aranž posílená o Unique Qartet nechá zapomenout i na výslovnost anglické části textu "Kaman bejby, lajt maj fájr". Tenhle song se opravdu povedl.

Titulní "Bazilišek" je první ze slabších věcí, člověk má při poslechu pocit, že ty motivy už slyšel všude možně a navíc aranž působí unyle, až pololíně. Rychlé probuzení ovšem nastane se "Sněžnou" - tahle tvrdší poloha Billům hodně sedne. Na pomalejší věci je potřeba nápadu nosného alespoň tolik, jako je ve skladbě "Maratón". I té hodně svědčí vícehlasy, které jsou pro partu z Úval tolik signifikantní a které dokážou pomoci například v situaci, kdy je hlavní zpěvák třeba s blížícím se závěrem koncertu hlasově indisponován.

Další pomalejší "Svět" se spolu s "Baziliškem" dá zařadit k vatě, kam však určitě nepatří "Temný král" z pokračování oblíbené pohádky "Princezna zakletá v čase". Tu napsal i nazpíval Roman Procházka a je to příjemná změna. Pohodovka "Soudci" má v sobě další jasný vzkaz: "Každej sráč je mesiáš." Dneska každý rád soudí druhé, ale předtím, než začne tahat třísku ze sousedova oka, měl by si z vlastního vytrhnout trám.

Motorky má Divokej Bill hodně rád, což dokazuje i další vypalovačka "Dvě kola". V závěrečném songu "Svoboda" pak dostaly pěvecký prostor i dcery Vaška Bláhy Kačenka a Anička, kterým táta vysvětluje, že "svoboda je nejvíc, co můžeš mít".

Většina písní - na rozdíl od předchozí nahrávky "Tsunami" - je skutečně melodicky silná, zapamatovatelná, a člověk tak má chuť se k desce stále vracet. Jak zpívá frontman v úvodní skladbě "Běžící pás": "Naštěstí mám nápadů plnou hlavu." Texty jsou sice lehce nahořklé, ale jen asi tak jako dobrá kořalka, která ke kapele taky neodmyslitelně patří. Určitě není špatně, že se rozhodla do playlistu aktuálního jubilejního turné zařadit hned polovinu z dvanácti pecek. Za provařenými hity nebudou příliš zaostávat.