Pro úvalskou formaci Divokej Bill jsou jednoznačně charakteristické housličky, banjo a tahací harmonika. Právě ty dělají typický sound, rozpoznatelný po prvních taktech. Páteční večer byl příjemnou tečkou za úspěšným rokem: skupina po šesti letech vydala osmou řadovku "Bazilišek" (kritiky opomíjenou, za mě ovšem vůbec není špatná). Z té zazněla šestice kousků, a ze třicetipoložkového setlistu tak tvořila pětinu.

Pánové seznam songů v jeho středu trochu proměnili, a tak nebyl na chlup stejný jako v pražské Troji, kde jsem byla na konci června. Dokonce pár písní přidali - hráli přes dvě a půl hodiny. Před půlrokem jim předskakovali Siluety a Tereza Balonová. Nyní vsadili jen na sebe a svoje skladby, které jsme si všichni rádi připomněli.

Krom vlastních hitovek zazněla "Karavana mraků", jediná převzatá věc, kterou si Billové vzali do parády v rámci koncertu na počest Karla Kryla a jeho nedožitých sedmdesátin. Aranže přetvořili s úctou k autorovi a na pomoc si vzali čtecí zařízení. V jistých pasážích bojovali s textem a prý by to neradi zkonili.

Samotný úvod potrápily technické problémy - na osmi velkoplošných obrazovkách se zasekl obraz i zvuk, a nemohlo se tak přehrát počáteční intro. Počet osm měl své opodstatnění: přesně tolik členů je v kapele. Byl to rozpačitý začátek, trapas. I když to máte sebevíc vyzkoušené a předtím vše šlape, zkrátka se to stane.

Vystoupení se tak odpálilo bez projekce hláškou "Zapalte pod kotlem a ať se dostaneme do varu" z písně "Kotle" a pak už to jelo jak na "Běžícím pásu" (otvírák z nové studiovky). Po tomto songu se zvuk naštěstí usadil a vše bylo slyšet krásně.

Ještě zpět k obrazovkám: ty krásně mapovaly dění na jevišti, občas na nich běžely animace ve stylu obalu jejich nové desky. Bylo to propracované a vkusné.

Zatímco v Troji převzali od vedení Supraphonu zlatou desku, nyní z rukou Michala Máky vyfasovali platinovou. Máka nepřišel sám, hostem a objevitelem skupiny byl uznávaný publicista Jaroslav Špulák, který shrnul jejich kariéru. Zavzpomínal, jak se s nimi seznámil v roce 1998 na koncertě v Čelákovicích. Pro mě to bylo poutavé povídání, ale pro mnohé, méně zainteresované mohla Jardova promluva působit jako poněkud dlouhá.

Líbilo se mi, jak při prvním rozhovoru frontman Vašek Bláha prozradil, podle jakého klíče si vybírá lidi do kapely - že dá přednost těm, co skáčou na pódiu, není tedy pro něj důležité, jak hrají… (samozřejmě že jsou semknutí a dobře jim to funguje). Dále ocenil, že všichni umějí počkat na parťáka, který si prochází blbým životním obdobím. Na závěr vyzvedl kvalitu jejich songů včetně těch nových.

Jak ten čas letí! Jako by to bylo včera, co jim vyšel debut "Propustka do pekel", z nějž jsou hity "Plakala" nebo "Rozárka". V pátek zazněly i "Archa", "Žoldák", "Lásko" i skladba, po které se pojmenovali.

Boom udělaly až pecky "Znamení", "Pocit", "Síť" či "Malování" - ani ty nechyběly. "Plakala" nejdříve v rapové zrychlené verzi, poté přešla do klasického kabátku. Spousta fanoušků si k Divokým Billovi našla cestu právě díky této písni, která na přelomu milénia díky nezvyklé textové vyřídilce přiletěla do mainstreamu jako raketa.

Na "Juareze" nasadil frontman sombréro a prohodil pár vět typu "Muchas gracias". Když přišla na řadu "Tsunami", doprovodila ji samozřejmě mexická vlna. (Proč se vlastně říká mexická? :-) ) Mnohými nenáviděnou zábavovou a plesovou vodrhovačku "Čmelák" věnoval Bláha manželce Stáni.

Následoval snad i zbytečný seznam narozeninových gratulací, které místy nevhodně okomentoval Štěpán, ale ten je svými průpovídkami kapitola sama pro sebe, že? Někomu to sedne, někomu ne. "Vstávej" patřilo Bláhovým dětem. A když jsme u těch dětí, při závěrečné "Rozárce" vypomohly pěveckými výkony právě ratolesti členů sestavy. Do "Baziliška" přispěl svou malou do mlýna trumpetista Jakub, syn baskytaristy Jurdy.

Ze začátku se přeříkávali a zamotávali do toho, co povídají, jako kdyby byli svázáni trémou - oni, takový matadoři, kteří jsou na pódiu za ty roky jako doma! I kytaru si po třech prvních skladbách musel zpěvák přeladit - prý se mu tím, kolik došlo lidí, rozehřála a přeladila. "Holka, klid," uklidňoval ji.

Jako desátý zazněl song "Všemi deseti", který má tuto číslovku rovnou v názvu. Před "Magistrálou" vzkázal Bláha, že vznikla dříve, teď ať jdou Rusové však-vy-víte-kam…

V předchozím roku měli koncertů jak šafránu, a i když v Praze vystupovali relativně nedávno, jejich fanoušci byli řádně namlsáni. V létě měl Vašek sádru, tak to bylo sedící vystoupení, teď si to vynahradil a chodil k lidem.

Program byl oddělen předtočenými tematickými spoty, svůj prostor dostalo i akustické, nostalgické pásmo - vzpomínky na kořeny. Na konci pustili nepodařený začátek, který blbnul, a odhalení, kdy si sundali masku baziliška. Maskot se ve dvou exemplářích objevil na scéně nebo se procházel mezi lidmi, se kterými se často fotili. Bazilišek jim zůstal v krvi, na podzim si mimochodem jednoho adoptovali v pražské zoo.

Ti chlapi téměř nestárnou, vypadají stejně. Přesvědčit jsme se o tom mohli díky starým fotografiím, které před písní "Nostalgie" běžely na plátně. Větší časový odskok byl před "Stromy", to se ukázali na snímcích z dětství, ze kterých se pak postupně proměnili do současné podoby.

V perexu stojí, že hudebníci si toho večera vystačili sami. Není to ale tak úplně pravda. Jako mezinárodní host vystoupili Drum Bun (modří vědí) - převlečení Billové vydávající se za Rumuny. Akusticky přehráli trojici kousků "Žoldák", "Na tý louce zelený" a "Alkohol". Pamatuji si, jak si z nás takto vystřelili před pěti lety, když předskakovali sami sobě. Už jsem si říkala, že by si nepřipravili něco podobného… a ono jo. S tím rozdílem, že už každý věděl, která bije.

Divokej Bill má oslavy za sebou, tak hurá do další éry. Energie mají Úvalští stále na rozdávání, důkazem budiž i novinky "Lahůdky" či "Temný král". Během téměř tříhodinového vstoupení předvedli, že jejich hlavní um je ve skládání písní, které umějí časem zlidovět. Co song, to hit. Byl to zkrátka plnotučný koncert, vyprodaný právem, vydřený léty hraní. V závěru se na obrazovkách objevilo jedno velké "DĚKUJEME". A my taky děkujeme - za to, že jste...