We Are Scientists letos v lednu vydali už osmou studiovku "Lobes". A kdyby vás zajímalo, jak by dopadli v recenzi, byla by to stejně jako v případě té páté "Helter Seltzer" už zase sedmička. Nebyl důvod ji recenzovat. Je totiž stejně kvalitní jako její předchůdci a ani ona jejich standardy nikam neposouvá. Je totiž podobně jako oni prostě normální a obyčejná. Pozor - nezaměňujte to, prosím, s přívlastkem průměrná, to slovo by totiž dodávalo jejich formě zbytečně pejorativní nádech a ten sem nepatří.

Jde jen zkrátka o to, že tak jako u jejich desek, kde se vždycky tak tři čtyři nadprůměrné písničky vyloupnou a zbytek po zásluze zapadne, i jejich koncerty jsou na tom dost podobně. I ten minulý se totiž uskutečnil ve Futurum Music Baru a ani tehdy nebylo úplně plno. Proč? Byl totiž normální. Podle počtu zvednutých rukou jste vytušili, že publikum formaci zůstává věrné, nových diváků bylo asi tak pět. Všichni ostatní věděli, pro co si zhruba přišli.

Trojice muzikantů na něm skoro bez pauz servírovala jeden song za druhým, u toho prohodila pár vět o Praze (tentokrát to byl zpěvákův citát: "Normálně volné dny během turné nesnáším. Včerejší noc v Praze byla ale jednou z těch nejlepších v životě! A nehraj teď tolik na ty bicí, mám kocovinu, tak to omez na minimum, ok?" ) a za nějakých pětasedmdesát minut bylo po všem. Žádné konfety, žádné lasery, žádné muzikantské ani vokální exhibice.

Všechno zkrátka přirozeně plynulo na vlnách příjemného indie rocku a maximálně jste mohli zkoumat, která ze starších písní ze setlistu vypadla a zamrzí to ("In My Head") a která naopak naživo rozkvete do krásy a pravděpodobně jí budou patřit následující měsíce, možná dokonce roky.

Posledně to byl třeba singl "Buckle", tentokrát budiž vytaženy na světlo novinky "Human Resources", "Settled Accounts" a hlavně synthpopový kousek "Turn It Up", na kterém je slyšet, jak rádo ústřední duo poslouchá slavnější Two Door Cinema Club. Znamená to ale, že by si tuhle skladbu měli teď povinně všichni pustit, a pomoci tak kapele dostat její čísla na YouTube z nelichotivých desítek tisíc zhlédnutí, kde ji překoná kdejaký unboxing, na numera o pár cifer větší? Kdepak. Na to je i přes svůj sympaticky chytlavý refrén pořád moc... normální.

Několik starších singlů mělo ovace o fous větší. Třeba "The Great Escape" nebo "After Hours", jež zakončovaly hlavní program před kvartetem přídavků.

Pozici skupiny na scéně by mohly pozvednout pozvánky na festivaly. Kdyby si ji někdy vybrali pořadatelé Rock For People, Metronome festivalu nebo Colours Of Ostrava, určitě by zde rozšířila své řady fanoušků a pak by třeba i to Futurum vyprodala. Ale možná jí o to ani nejde. Vždyť i v okolních státech hraje v klubech s podobnou kapacitou. Nikam se necpe. Nechce a nejspíš ani nepotřebuje být největší formací na světě. Těmhle muzikantům stačí být pouze dělníky rock ’n’ rollu. "Máme univerzálně dobré show. Můžeme hrát třeba v Torontu nebo kdekoliv jinde a vždycky to bude fajn koncert." Tím v podstatě jen podtrhli výše řečené.

Byl to prostě normální koncert. Pokud jste na něm byli, příjemně jste se bavili, za pár dní se vám ale vykouří z hlavy. Příště ale rádi přijdete zas. A pokud jste se místo něj věnovali jiným aktivitám, asi vám to nemusí být příliš líto. O nic zásadního jste nepřišli.