Trumpetista Lukáš Oravec patří k výrazným tvářím mladší jazzové generace. A kromě toho, že je to skvělý instrumentalista je i, jak se zdá, zdatným kapelníkem. V big bandu, který zaštítil svým jménem, se mu podařilo propojit muzikanty z obou stran hranic bývalé federace a k tomu přemíchat do sestavy pár hostů z větší vzdálenosti.

Na saxofony tu tak svorně dují Andy Middleton, Luboš Soukup a Pavel Zlámal, o kontrabas se stará Tomáš Baroš, za piano zasedl jeden z nejtalentovanějších mladých hráčů L’udovít Kotlár... A když pak přidáte hostujícího perkusionistu Sammyho Figuerou, mezi jehož spolupracovníky čnějí taková jména jako David Bowie, Joe Cocker, Blondie nebo Mick Jagger, máme před sebou sestavu, která slibuje mnohé.

Výsledek, album "The Sun", své sliby plní. Sedm kousků (respektive osm, započítáme-li i minutovou Figueroovu exhibici "Intro" předcházející skladbě "Cuba Libre") je doslova prozářeno letním sluncem. Nikoliv však kýčovitě.

Ono, latina, je-li příliš sucharsky prezentovaná, umí být pěkná nuda. Tady jsou latino rytmy tím žhavým, tepajícím srdcem, na které se nabalují svěží aranže velkého jazzového bandu. Tu se pohupujeme na pláži, jinde se atmosférou dostáváme někam do světa šedesátkových bondovek, někde je zase hudba romanticky něžná a poklidně plynoucí, jinde naopak hravě řádivá. Nálad je na ploše lehce přesahující padesát minut spousta.

Výstavba jejich kompozic si ponechává uvolněnost, do jejich struktur se pravidelně vkliňují sóla jednotlivých muzikantů, která mnohdy nabývají formy hudebních dialogů, hádek či navzájem si notujícího porozumění. Coby jednotlivé kusy ale skladby drží pohromadě, jejich směřování je jasně zacílené, gradace promyšlená, elegantní, často (například ve výborné "Cuba Libre") napínavě oddalovaná.

Vše je zahaleno do detailního zvukového kabátu, který staví na odiv živost záznamu, na němž se neztrácí žádné ťuknutí paličky o okraj bubnu ani zaskřípnutí struny kontrabasu o tělo nástroje. To je možná i pozitivní dědictví toho, že se desku podařilo natočit během pouhých dvou frekvencích, tedy i značně syrově.

Lukáš Oravec Orchestra na "The Sun" nabízí lehkonohý, zvukově barevný a prosluněný jazz, který ale není laciný a prvoplánový. Plyne uvolněně, ale nepodbízí se, nabízí spoustu zákoutí k objevování. A navíc to byla v zimních měsících pořádná porce životodárné sluneční energie, jíž se s úspěchem daří nadzvedávat depresivní deku nevlídného počasí za oknem. Ještě, že jaro už je ve vzduchu.