V čem se naopak obě nahrávky potkávají, jsou texty. Ona je to u Toma Odella tak trochu tradice - jeho tvorba pramení ze životních zklamání a bolestí. Se stejnou autenticitou, která kdysi propůjčila sílu jeho srdceryvným hitovkám, se nyní autor zabývá introspektivnějšími tématy a zkoumá svou hluboko zakořeněnou úzkost, která nebyla diagnostikována až do roku 2018, kdy byl převezen do nemocnice s tak silným záchvatem paniky, že byl přesvědčen, že má mrtvici.

Zaujme hned první a zároveň titulní píseň "Best Day Of My Life". Svým názvem, stejně jako celé album, tak trochu klame. Když se zaposloucháme, je to s emocemi jako na houpačce. S texty jako "Myslím, že dnešek je nejlepší den mého života, s*ru na neustálé přemýšlení o budoucnosti" se Tom svojí upřímností opět snaží ztotožnit s posluchači. V "The Blood We Bleed" rozebírá obtížný vztah s otcem a jeho chraplavý hlas se postupně láme až v šepot. Odell si tu na nic nehraje, vše barví tak, jak to bylo a je, bez jakýchkoliv metafor.

Napříč celou půlhodinou, během které celá deska neskutečně uteče, prokazuje, jak skvělým pianistou je. Většina písní zůstává pod hranicí tří minut a prostor dostávají i dvě čistě klavírní instrumentálky "Sunrise__" a "__Sunset". Mezi další potenciální hity se naopak řadí čtvrtá v pořadí "Just Another Thing We Don't Talk About", která má z celé kolekce nejvýraznější refrén. Přes všechnu temnotu a depresi album uzavírají povznášející tóny plné naděje ve "Smiling All The Way Back Home", jež symbolizuje vítané zakončení jinak velmi obtížné cesty.

Tomu Odellovi s minulou řadovkou skončily povinnosti u labelu Columbia. Bez jakéhokoliv tlaku a nutnosti opírat se o velkolepou produkci teď předkládá své nejsilnější dílo. Všech dvanáct songů dokazuje, jak se mu zvolený minimalismus vyplatil. Nečekejte žádné monstrózní hymny jako "Another Love" nebo "Magnetized". "Best Day Of My Life" je sbírka plná křehkých balad, dokazujících, že málo je někdy více.