Symbolicky na Den dětí přijela do Prahy představit své fantastické třetí album ikona nejen jich, ale hlavně teenagerů, Billie Eilish. Dcera slavných rodičů nenechala nikoho na pochybách, že je o ni pořád obrovský zájem, a dokonce překročila svůj stín. K dokonalosti jí ale pořád hodně schází.
Live: Billie Eilish
místo: O2 arena, Praha
datum: 1. června 2025
support: Tom Odell
setlist: Intro (nahrávka), Chihiro, Lunch, NDA (zkráceno), Therefore I Amm, Wildflower, When The Party's Over (s looperem), The Diner, Ilomilo, Bad Guy, The Greatest, Your Power, Skinny, Somewhere Only We Know (Keane cover), Bittersuite (nahrávka), Bury A Friend, Oxytocin, Guess (Charli XCX cover), Everything I Wanted (zkráceno), Blue (True Blue version), Lovely / Blue / Ocean Eyes, L'amour De Ma Vie (Over Now prodloužená verze), What Was I Made For?, Happier Than Ever (zkráceno), Birds Of A Feather, Blue (Born Blue verze - nahrávka)
Billie Eilish na své koncerty žádné lokální fotografy dlouhodobě nevpouští, všechna média tedy obdržela jen několik managementem schválených fotek, které vidíte v článku.
© Henry Hwu / @henryhwu Pořadatelé se na sociálních sítích vyjádřili dostatečně dopředu jednoznačně - žádné kempování před halou. Přesto byla vášeň převážně náctiletých děvčat silnější a první z nich před O2 arenou nocovaly už od pátku. A pokud jste se - jako já - prošli kolem okolo osmé hodiny ranní v den koncertu, tedy v neděli, přes obsypání fanoušky a jejich karimatkami už byste ani neuhodli, že ke vstupu do haly vede schodiště. Hrubým odhadem tam už takto brzy čekalo zhruba dvě stě lidí.
Navzdory brzkému příchodu to ale rychlému odbavování nepomohlo - ostatně ještě krátce před začátkem jsem v protisměru míjel zklamané tváře fanynek, které v zoufalé snaze dostat se dovnitř koupily od překupníků předražené a falešné vstupenky. S tím scalperstvím a několikanásobným přeprodáváním stejného lístku je potřeba
bojovat, počet obdobně podvedených lidí roste snad s každým dalším koncertem.
Mimo to se ale hrozen příznivců tlačící se k turniketům nijak zásadně nezmenšoval, z
Toma Odella jsem proto stihl, stejně jako nemalá část návštěvníků, jen poslední dvě písničky. Zastoupil mě naštěstí kolega Lukáš Boček, který měl větší štěstí a do haly se dostal dříve.
Tom Odell jako předskokan
Tom Odell zahájil večer před Billie Eilish, a i když žánrově patří trochu jinam a věkově mimo většinu přítomného publika, nic z toho ve výsledku nerozhodovalo. Fanoušci zpívali nahlas, často i celé sloky, a drželi s britskou hvězdou kontakt. Jeho set splňoval všechny parametry samostatného vystoupení - jako by se ten večer odehrály dva koncerty za sebou. Největší pozornost samozřejmě patřila "Another Love", jeho nejznámější písni, která si od vydání stihla projít několika životy a zůstává spolehlivým spouštěčem emocí. Na podzim, konkrétně 19. listopadu, si budeme moci užít jeho samostatnou show ve Sportovní hale Fortuna.
Billie Eilish bezpochyby dospívá. Zatímco v srpnu 2019 při své
české premiéře v O2 areně většinu vystoupení před ječícími fanynkami jen proskákala, o měsíc později v Berlíně už na Lollapalooze jí tatáž činnost dala o poznání více zabrat - pochroumala si totiž nohu, a tak tam tehdy poskakovala s chodící sádrou.
V létě 2023 na maďarském Szigetu už šel
zaznamenat určitý umělecký přerod, ostatně jednalo se o období, kdy do kin vešel filmový hit "Barbie", k němuž zpěvačka tehdy natočila překvapivě dospěle znějící hit "What Was I Made For?". Dojmy si ale tehdy zásadně pokazila opět nadmíru používaným playbackem, byť drobné záblesky živého zpívání v Budapešti taktéž předvedla.
Se třetím albem
"Hit Me Hard And Soft" a její dosud umělecky nejhodnotnější sbírkou, kterou jsme na musicserveru zaslouženě dostali ve
výročním žebříčku až do první desítky toho nej za rok 2024, ale opět došlo k redefinici toho, kým vlastně Billie Eilish je. A hlavně kým se chce stát.
© Henry Hwu / @henryhwu Oblékat se sice začala zase stejně, jako už na debutu, kdy nosí kšiltovku s nenápadným logem Knicks, nadrozměrný basketbalový dres s číslem 23 (což nejspíš nebude odkaz na její věk, ale na číslo Michaela Jordana, respektive na komerční spolupráci se značkou Nike a teniskami Air Jordan) a z tenisek jí koukají výrazné podkolenky, hudebně už je ale mnohem dál.
V prvé řadě výrazně rozšířila svou doprovodnou kapelu z pouhých dvou na čtyři muzikanty a dvě vokalistky a zásadním způsobem omezila playback. Ze setlistu proto vypadly hity, kde si s ním dříve hodně vypomáhala - jako třeba "You Should See Me In A Crown". Jak aktuální trendy velí, nechala svou skupinu napůl skrytou pod úrovní pódia, aby na ni samotnou šlo ze všech stran lépe vidět, což je sice vůči kolegům nedůstojné, ale naneštěstí se jedná o stále častější jev.
Obdélníkovou stage také netradičně postavila doprostřed arény, mohla tak - díky nově využité části ochozů - prodat ještě spoustu lístků navíc. Fanynek se tak sice do haly vešlo více než posledně, také to ale svým nekonečným jekotem daly všem patřičně pocítit. Vřeštěly tak moc, že přes ně častokrát nešlo slyšet ani samotnou Billie, takže všechny tišší pasáže a různé detaily, s nimiž na novince tak zabodovala, nyní prostě nebylo možné přes to pištění vnímat. Z pohledu člověka, který chce na koncertě vstřebávat především hudební zážitek, nedělní vystoupení zbytečně ztratilo pár bodů na kráse.
Přitom zpěvačce nelze upřít, že se opravdu snažila. Skákacích, hecovacích a běhacích pasáží oproti minulosti výrazně ubylo a také její signifikantní šepot se stále častěji proměňuje v regulérní zpěv. Kupříkladu zmíněný hit z filmu "Barbie" dala na své poměry poměrně s přehledem. A zatímco na pohyblivé plošině uprostřed projekční kostky často sjížděla nahoru a dolů, ukázalo se, že by ráda získala respekt i jako hudebnice.
Velice se jí podařila víceméně akustická pasáž - v čele s nově zařazeným coverem britpopových
Keane -, kdy si během tří písniček zahrála na španělku. Při zkráceném hitu "Happier Than Ever" si kolem krku pověsila elektrickou kytaru a na medley zase zasedla za klávesy. A kdyby jí to už tradičně ječící fanynky nezkazily, neboť jednoznačně požádala o ticho, mohl se z looperem budované "When The Party's Over" stát klidně i vrchol večera.
Abychom si ale rozuměli - veškeré hudební nástroje v jejích rukou sice potěšily, neboť šlo díky nim v jejím podání o výrazný posun oproti předchozím šňůrám, pořád na ně ale hrála jen velice základně. Asi jako když se svého času
Justin Bieber naučil pár akordů, aby
ve stejné hale zabrnkal "Love Yourself" a naposledy na Szigetu zase
odehrál klavírní sólo.
© Henry Hwu / @henryhwu Potěší to, bezesporu. Jak Justin, tak Billie tím světu vysílají signál, že se snaží a chtějí se zlepšovat. Stále ale poznáte, že za sebou mají oba interpreti sotva pár lekcí. A podobné je to i s tím zpíváním. Devítinásobná držitelka Grammy ostatně sama přiznala, že až nedávno si našla učitele zpěvu, a tak už teď obstojně zvládne i náročnější kousky jako "The Greatest". (Malá odbočka - pokud byste chtěli slyšet tuto písničku v podání, z něhož jde mráz po zádech, musíte si ji
poslechnout v podání
Eloie Youssefa. Pro kontext zamiřte
tady.)
Hodinu a půl dlouhé představení dokázalo zaujmout i vizuálně. Na pohyblivých světelných sloupech se tu a tam podařilo vytvořit opravdu pěknou podívanou - třeba když jsme se alespoň na chvíli vrátili s lasery svítícími jedovatou zelenou do loňského
brat summer a na projekci se pro hit "Guess" zjevila
Charli XCX. Sestra staršího
Finnease, kterého už brzy uvidíme na Colours Of Ostrava, se mezitím nenápadně přesunula na menší stage na okraji haly, do mikrofonu zahulákala
"Go crazy!" a užívala si skákající arénu.
Ta se mimochodem nejednou skutečně otřásala. Snad ještě nikdy jsem na zdejších ochozech neměl pocit, že ocelová konstrukce všechno to houpání a poskakování nevydrží. Až nyní. Fanynky navlečené do sice prý udržitelného, ale výrazně dražšího merche, než bývá zvykem (tričko 1 300 Kč, mikina 3 200 Kč, vinyl 1 100 Kč, trio trenek 1 300 Kč), si ale chtěly koncert užít a natočit na maximum.
A tak se také stalo. I přesto, že sledovat desetileté holčičky, jak nazpaměť odříkávají její texty o sebevraždě ("Bury A Friend") nebo o poskytování orálního sexu přítelkyni ("Lunch"), je poněkud zvláštní. Když ale rodačka z Los Angeles zazpívala svou aktuálně nejkrásnější písničku "Birds Of A Feather", kterou si doslova zamilovali dramaturgové domácích reality show a využívají ji od "Love Islandu" až po "Bachelora" a do vzduchu vyletěly tisíce konfet, vypadalo to vážně moc hezky. Z té skladby sice přes zmiňovaný jekot mnoho nezůstalo, minimálně ale naznačila, že až vyrostou i zpěvaččini příznivci, mohly by její koncerty jednoho dne stát vážně za to.
V tuto chvíli je však potřeba
Billie Eilish lehce pochválit. Se svým nejnovějším turné udělala opět výrazný skok kupředu a jako by s ním jednoznačně chtěla zavolat na všechny starší a zkušenější kolegyně:
"Holky, počkejte, vezměte mě mezi sebe!". A i když má stále na čem pracovat a takové nadšení, jako u zpěvaček typu
Dua Lipa,
Pink,
Kylie Minogue,
Beyoncé,
Rihanna,
Janelle Monáe,
Florence + The Machine,
Lizzo a mnohých dalších si z jejího vystoupení neodnesete, progres tam vidět opravdu je.