"A Wonderful Life" působí jako pokračování cesty, kterou Odell nastoupil na "monsters" a později rozvinul na "Black Friday". Stále miluje minimalismus, ale tentokrát je ještě průzračnější. Většina skladeb stojí na klavíru, lehkém synťáku a vokálech, které znějí, jako by je nazpíval v pokojíčku o půlnoci. Tenhle intimní rukopis pro něj zůstává typický už od prvního alba "Long Way Down", ale tentokrát ho používá s větší jemností a jistotou.

Tom Odell patří mezi hudebníky, kteří prý tvoří nejlépe v noci, kdy "je ve světě méně hluku". Tuhle atmosféru z aktuální řadovky cítíte v každém detailu. Skladby jsou často vystavěné kolem jednoduchého motivu, který se nenápadně rozvíjí, jako by se člověk díval na svět skrz okno vlakového kupé. Nic se tu neženě dopředu, všechno má svůj vlastní rytmus.

Za povšimnutí stojí i to, jak moc se hudebník odklání od popových struktur, které ho kdysi katapultovaly na piedestal skrze hit "Another Love". Tady se nesnaží o hymny, ale o jakési drobné hudební polaroidy. Jeho hlas zní měkčeji, méně dramaticky, ale zároveň upřímněji. V několika skladbách nechává dlouhé pauzy, klid zde ovšem nepředstavuje prázdnotu, ale prostor.

Album nezní smutně, spíš smířeně. Jako by Odell našel tichý odstín světla, který dokáže podržet náladu, aniž by to s ní přeháněl. Slyšíme muže, který už nepotřebuje dokazovat, že umí rozeznít arénu. Místo toho nabízí soundtrack pro chvíle, kdy člověk zůstává sám se sebou.

Umělec si většinu aranží i produkčních rozhodnutí rád nechává na svých bedrech. Není to maximalista, ale pečlivý minimalista, který ví, jak zní tón, jenž má zabrat. Na téhle desce to platí od malých prasknutí pedálu po jemné vrstvy vokálů, které se sotva dotýkají hlavní melodie.

Za zmínku stojí úvodní "When I Close My Eyes", otevírací epilog (rozšířený o dvě skladby). Jde o introspektivní píseň, jež se primárně zabývá tématy důvěry, zranitelnosti a vnitřního světa snů a představ, které slouží jako únik z reality.

Text naznačuje, že zavřením očí se zpěvák dostává do světa hluboko uvnitř sebe, kde může prožívat věci, které v realitě nejsou možné, nebo zde nachází klid a útočiště před tím, co se děje kolem něj. Frázi "when I close my eyes" ("když zavřu oči") můžeme chápat také jako metaforu pro důvěru v někoho jiného, pro pocit bezpečí, kdy se člověk nemusí bát být zranitelný.

Co tedy od celé nahrávky čekat? Ne průlom, spíš ryzí pokračování zpěvákovy cesty. Nevnucuje se, zato se vrací jako vzpomínka, kterou člověk objeví až ve chvíli, kdy se zastaví. Hodí se na pozdní večery, na cesty domů, na chvíle, kdy chcete svět kolem sebe zpomalit. A možná právě v tom vězí její síla. "A Wonderful Life" nevystrkuje lokty: spíš vám otevře dveře a nechá vás chvíli sedět v tichu. A v tom tichu najdete překvapivě hodně pravdy.