Jakkoliv může označení bluesová událost roku - na které ostatně stály i propagační materiály koncertu - působit nadneseně, v tomto případě to prostě a jednoduše pravda je. Dvanáctičlenná formace, která spojila kdysi oddělené kapely výrazných tváří amerického blues, zpěvačky a kytaristky Susan Tedeschi a slide kytaristy Dereka Truckse, dnes platí za naprostou žánrovou špičku. Několik prestižních žánrových ocenění Blues Music Awards, cena Grammy za první album "Revelator" a nominace za živý záznam "Live from the Fox Oakland" budiž důkazem. A ambice nechybí těmhle muzikantům ani po dvanácti letech na scéně. Letos postupně vydali čtyři albové části projektu "I’Am The Moon", který vychází z perské básně z dvanáctého století. To jen tak mimochodem, jaké vlivy dovede současné blues vstřebat. A ano, i z téhle desky se hrálo.

Blues, blues rock, špetka americany, southern rock, soul - to všechno se v hudbě uskupení potkává. A je to znát z desek, které jsou samy o sobě špičkové. Jenže až živý koncert odhalí ten potenciál, který v Tedeschi Trucks Band dříme a do studiových nahrávek se dá přenést jen částečně. Tahle kapela - či snad blues-rockový orchestr mimo jiné se třemi doprovodnými vokalisty, dvěma bubeníky nebo tříčlennou dechovou sekcí - totiž kráčí ve šlépějích takových formací, jako byli Grateful Dead či The Allman Brothers Band. U takových kapel je studiová práce jen částí jejich tvorby a živé koncerty druhá, mnohdy ta podstatnější. Nahrávka jim slouží pouze jako základ, živé provedení skladby proměňuje, natahuje, doplňuje o improvizovaná sóla, klidně i pozměňuje jejich náladu. A takovým jam bandem jsou i Tedeschi Trucks Band, kterým se avizované tři hodiny koncertu, byť se zhruba půlhodinovou přestávkou a jednoskladbovým přídavkem, podařilo hravě a hlavně strhujícím tempem naplnit.

A to hrají spíše ve středních tempech. Inu, blues. Zazněly písně z aktuálního čtyřalbového projektu, starší písně i několik coverů, vše v hladce a nesmírně uvolněně plynoucí podobě bohatě proaranžované hudby. Nejvíce pozornosti na sebe coby hlavní vokalistka a rovněž velice schopná kytaristka přitahovala Susan Tedeschi, nemálo obdivuhodných výkřiků z auditoria si vysloužil i Derek Trucks. Kdysi zázračné kytarové dítě (svého času figuroval v první dvacítce nejlepších kytaristů rockové historie podle časopisu Rolling Stone), nyní skromný mistr slide kytary s rozpoznatelným hráčským stylem, který po celý večer komunikoval vlastně jen prostřednictvím svého nástroje, často bokem nebo zády k publiku. Své hvězdné chvilky si ale užili i ostatní muzikanti, viditelný byl zejména klávesák a druhý vokalista Gabe Dixon (mimochodem, sám o sobě vcelku úspěšný sólový muzikant) a také dvojice perfektně sehraných bubeníků Tyler Greenwell a Isaac Eady.

Ačkoliv má velký ansámbl muzikantů v názvu jména ústřední dvojice, funguje jako kapela, jako skvěle fungující stroj, kde má každý k hráčů své nezastupitelné místo. Blues může hrát sólista, jen s kytarou či piánem, ale taky bohatě obsazená skupina jako právě Tedeschi Trucks Band. A je-li tam ten duch, pošlape to skvěle. Dlouhý potlesk ve stoje po konci základního setu i dav nahrnuvší se pod pódium na přídavek budiž důkazem toho, jak svou českou premiéru muzikanti zvládli. Do karet jim hrál i skvělý zvuk, naopak trochu škodili jedinci, kteří, když už musejí natáčet a fotit, dělají to zásadně s bleskem. A taky notoričtí opozdilci, kteří ve tmě hledali svá místa. Naštěstí to byly jen drobné chyby jinak skvělého večera.