V Paláci Akropolis jsem byla mnohokrát, ale poprvé na akci, která se odehrávala v malém sále, kde spíš bývají afterpárty nebo kde si lidi sednou u piva. Netypické prostředí se ale stalo tentokrát takovým obýváčkem s rodinnou atmosférou.

V úterý hrála v české metropoli LP, o den později LR neboli Lucie Redlová. Obě jsou to silné a charismatické ženy. Každá po svém. Ta druhá, holka z Moravy, svůj večer pojala po svém a v předsálí vítala příchozí pálenkou - jablkovicí z dubového sudu - a frgály s tvarohem a hruškovými povidly. Mňam.

Hlavním bodem programu bylo představení její třetí sólové desky Praze (v rodném Valmezu křest stihla ještě před prázdninami). Na albu se tak trochu potatila a zaměřila se na lidovku, což se ostatně odrazilo i do názvu "Lidová Redlová". V písních, na nichž spolupracovala s Jurou Hradilem (Tata Bojs, Hrubá hudba), zúročila léta zkušeností s lidovou i ohlasovou tvorbou.

Celý set začala Lucka netradičně mezi lidmi se skladbou "Vdávala bych sa". Doprovázela se přitom na ukulele. Poté se k ní přidala kapela - kytarista Ivan Trpík a bubeník Milan Kratochvíl, kteří s ní hrají už třináct let. Verše některých písní předváděla doslova - při "Indické" si nasadila indiánskou čelenku, kterou našla na festivalu TrutnOFF v Brně, v závěru songu "Za co, Bože, za co" si opravdu klekla s modlitbou.

Kytaru střídala s mandolínou a došlo i na emoce. Když dozněla píseň "Kamarádko moje", první singl z aktuální desky věnovaný zesnulé houslistce Jitce Šuranské, leskly se v mnohých očích slzy.

A pak už přišel čas na křest. Kmotrou se stala herečka Nela Boudová, která letos navštívila festival Banát v Rumunsku. Tam Lucku slyšela prvně a hned si její tvorbu zamilovala. Zavzpomínala, že na přijímačkách na konzervatoř musela zazpívat dvě lidovky, a proto má k této tvorbě blízko.

Křtilo se sirupem z mateřídoušky (opět z Banátu), který pak koloval mezi fanoušky spolu s tou pálenkou z úvodu. Redlová mezitím poděkovala všem, kteří přes Donio přispěli na nahrávku, i těm, kteří zareagovali na její výzvu a poslali své záběry, díky nimž mohl vzniknout klip ke skladbě "Vodo moja".

Jako host vystoupil Ondřej Vychodil, který se s Luckou mimochodem také potkal na Banátu (je vidět, že to je akce velmi plodná na různé spolupráce) a který ji doprovodil na basklarinet ve čtvrtině skladeb. A k tomu byl i vtipný - když jeho kolegyně připomněla, že zmíněná "Vodo moja" se původně nahrála s Horňáckou muzikou, okomentoval to slovy, že je dolňák.

Písničkářka se připravila, i co se týče merche. Prodávala náušnice, brože, ale i lžíce na boty a podobné předměty, vše pěkně a vkusně sladěné s motivem pomněnek z obalu desky.

A jak začala, tak skončila. "Horehronka" zazněla komorně - sólově. S kapelou pak přidali "Podzim první, poslední" z debutové desky této svérázné hudebnice. Bylo to příjemné setkání, které by si zasloužilo větší prostor. Ostatně sama Lucie Redlová by si zasloužila větší povědomí.