Iowská sebranka Slipknot na plné obrátky rozjela kampaň vedoucí k zářijovému vydání nového alba "The End, So Far". Dva dosud zveřejněné singly, "The Chapeltown Rag" a "The Dying Song (Time To Sing)", zatím prezentovaly onu frenetickou tvář formace. Nyní je tu třetí kousek a ten je v porovnání s nimi značně jiný. Vsází totiž spíše na atmosféru a výhružnou pomalost než na chaotickou divokost, která je pro kapelu přece jenom typičtější.

Úvod patří zvukům praskání ohně, které pozvolna doplňuje náladotvorné elektronické bručení a vrčení, k němuž se připojí zpěvák Corey Taylor s čistým vokálem. V refrénech skladba zhrubne, přidají se naostřené kytary i křičený, rozervaný vokál, přesto není píseň prvoplánově útočná a agresivní. Dokonce se v druhé části dočkáme i DJského sóla v podání na koncertech nepřehlédnutelného Sida Wilsona.

Nicméně, jakkoliv song působí při zběžném poslechu o něco měkčím dojmem, text žádná selanka není. Taylor se v něm ve spoustě naturalistických detailů vciťuje do pocitů člověka, který s radostí přijímá svou vlastní násilnou smrt. Dušení, podříznutí, nůž pronikající kůží, až masochistický pocit podřízení - inu, Slipknot nikdy nevyprávěli pohádky na dobrou noc.

Pro úplnost dodejme, že sedmá studiová deska skupiny vyjde 30. září, a jak již název "The End, So Far" napovídá, je uzavřením jedné kapitoly v její kariéře. Bude totiž posledním počinem, který vyjde na labelu Roadrunner Records.

8/10