Live: Colours Of Ostrava 2022, den 2

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
datum: 13.-16. července 2022
vystoupili: The Killers, Franz Ferdinand, Kapitán Demo, Voice Of Baceprot, Princess Nokia, Pengshui, Margo, Warsaw Village Band a další

setlist The Killers: The Man, Spaceman, Jenny Was A Friend Of Mine, Smile Like You Mean It, Shot At The Night, Run For Cover, Human, Somebody Told Me, Runaway Horses (s Phoebe Bridgers), Runaways, Read My Mind, Dying Breed, Caution, All These Things That I've Done, When You Were Young, Mr. Brightside

Fotogalerie

Druhý den očima a ušima Honzy Trávníčka

Pokud na Netflixu sjíždíte jeden stand-up za druhým aspoň z poloviny jako já a Ricky Gervais je pro vás polobůh, nemohli jste si nechat úvodní vystoupení na Liberty stagei, kde se představil Štěpán Kozub a Jiří Krhut. Jejich hudební kariéra mě zcela upřímně nezajímá, chtěl jsem vědět, zda mám zainvestovat do vstupenky na Kozubův stand-up v O2 areně. A jelikož oba pánové mezi skladbami vykládali vtipy, svou odpověď jsem dostal. Ušetřím.

Na počátku své kariéry se Princess Nokia proslavila virálním videem, kde po chlápkovi, který v metru pořvával rasistické poznámky, chrstla svou polévku. A když jsem ji tak sledoval při koncertě, jak se familiérně baví s publikem a jednomu z nich skočila do náruče, celkem věřím tomu, že je to typ holky "co na srdci, to na beatu". Jenže všechny ty její tanečky z rapových klubů i karibských pláží zkrátka na hlavní scénu Colours nepatří. Což ostatně potvrdilo i povážlivě řídnoucí publikum. Když už, tak ji měli pořadatelé uklidit na nějakou menší stage. Takto ale vyloženě nahrála na smeč všem těm kritickým hlasům, které tvrdí, že festival už není, co býval. Co na tom, že mezi všemi těmi nadávkami má na rozdíl třeba od Megan Thee Stallion občas i nějaké to sdělení.

"Cítím se jako Beyoncé, cítím se jako Shakira," rapovala M.I.A. z Wishe (© David Věžník) a u toho zároveň v tričku Rush nepříliš dobře zazpívala i kousky hitů The Killers nebo Korn, na nichž prý vyrůstala. A to se bavíme o době, kdy jí v deseti letech zemřela matka a kvůli otci závislému na drogách šla nejprve k babičce. A když i ta odešla na onen svět, skončila Nokia v dětském domově. A pak u pěstounů, kteří si ji ale dle jejích slov vzali jen kvůli penězům - štěstí u nich nenašla. Rapperka pojmenovaná podle levných telefonů, které dle Obamovy administrativy dostávalo od státu nejchudší obyvatelstvo země, mezi něž ještě nedávno patřila, ale zůstane v České republice kvůli svému slabému výkonu nevyslyšena.

To Phoebe Bridgers už by si naopak mohla chystat místo v kalendáři na sólový koncert. Její vystoupení bylo balzám na utrápenou duši. Nesestávalo ale jen z poloakustických songů a klavírních balad, rodačka z Pasadeny v Kalifornii umí i křičet. Skladby na pomezí indie rocku, folku a popu přednesla svým silným hlasem i jasným poselstvím. Nebála se prohlásit, co si myslí o zákazu potratů ve své zemi, ani písničkám o otcích nebo pohřbu.

To nejlepší ale mělo teprve přijít. A nebyli to Franz Ferdinand, kteří sice odehráli jako vždycky parádní, roztančenou show a ani Hiromi, která měla vyprodáno, takže jsem ji neviděl. A nebyl to ani Bakermat, který svou taneční hudbou na gló stage připomněl svůj jediný hit a i díky doprovodnému saxofonistovi připomněl doby, kdy se v rádiích hrál i žánrově blízký Shaun Baker, ale až ti po nich.

K reportu kolegyně Hanky bych rád jen přidal kontext pro ty, kteří The Killers viděli poprvé a nemají srovnání ani s jejich českou premiérou na Rock For People 2007, ani s žádným jiným jejich koncertem někde v příhraničí. Když k nám přijeli před patnácti lety, byl to můj první velký koncert v životě a nebýt toho, jak strhující vystoupení po vydání desky "Sam’s Town" předvedli, dost možná bych o hudbě nikdy nezačal ani přemýšlet ve větších souvislostech, natož abych o ní ještě psal. Bylo to tehdy nadpozemské a ještě dneska mám doma schované sušené kytky, které jim tehdy zdobily pódium, a taky paličku Ronnnieho Vannucciho Jr., kterou tehdy hodil hradeckému publiku.

Pamatuju i časy, kdy vydali "Day & Age" a kdy se od nich kvůli příklonu k popu a elektronice odvrátili někdejší fanoušci, kterým nevoněl rádiový hit "Human". A jak se pak spousta z nich zase vrátila, když složili "Runaways" a nejen na rakouském Frequency pak měli v roce 2012 pod pódiem zase plno.

V Ostravě jsem je viděl jen dva týdny potom, co mě nadchli naposledy. Na polském Open’eru totiž letos odehráli úžasný koncert. Tím spíš ale prostě musím zdůraznit, o kolik lepší vystoupení nám v severomoravské metropoli předvedli. Na pódiu jim tentokrát místo písmena "k" zakrývala klávesy svítící ležatá osmička. A přesně tolik vášně nám u toho předali.

Tady je desatero argumentů, proč to bylo tak skvělé. Posuďte sami:

1. Hned ze startu publikum při "The Man" zasypaly jak konfety, tak ještě i papírové bankovky.
2. Ve stále se proměňujícím setlistu na aktuálním turné se dostalo na "Jenny Was A Friend Of Mine" z debutu, což už je dnes taková rarita, že by ji podle všech pravidel šoubyznysu dávno hrát neměli.
3. I přes silný déšť naštěstí nedošlo na hromy a blesky, takže koncert nemusel být zrušen a naopak to atmosféře hodně pomohlo.
4. Frontman Brandon Flowers zpíval o poznání lépe než v Polsku.
5. A navzdory očekáváním se vody vůbec nebál, pravidelně vybíhal na molo a koncert si viditelně užíval. Tak zářivý americký úsměv jako z Ostravy si z předchozích koncertů nepamatuju. Jel naplno, dokonce si sundal boty a řádil po stagei jenom v ponožkách. To je u kapely jejich formátu naprosto nevídané.
6. Před skladbou "Runaway Horses", kterou běžně nehrají, vzpomněl na Phoebe Bridgers, která ji s nimi v karanténě nahrála, a svěřil se, že právě dnes v Ostravě se potkali poprvé od té doby naživo a bez roušek. A tak nám písničku oba odzpívali. Ve světové živé premiéře. A ještě si k tomu oba vylezli na molo a nechali se zmáčet provazy nekončícího deště. Nezapomenutelný moment. Fanoušci kapely z celého světa teď budou po internetu sdílet videa z Ostravy a závidět.
7. Nesmrtelná hymna "All These Things That I’ve Done" se sborovým zpěvem byla doprovázena výstřelem konfet v barvách trikolóry
8. V "Human" se na obrazovkách objevilo česky napsané: "Jsme lidé?" A vidět u toho ten dav, jak voda nevoda paří jako o život... To se člověku vypálí do mozku jako podkova na koňském zadku.
9. Ve finální "Mr. Brightside" si už nikdo nehrál na elektronické intro jako v Polsku a riffy Davea Keuninga tak dovedly fanoušky do varu okamžitě.
10. Bylo to suverénně nejlepší vystoupení divochů z Las Vegas, jaké jsem od nich měl možnost vidět. Neuvěřitelné nasazení Brandona Flowerse bylo nezapomenutelné a bude se na něj léta vzpomínat. A taky nám zahráli o jednu písničku víc než severním sousedům.

Vzal jsem na ně i švagrovou, která prohlásila, že je to nejlepší koncert, jaký kdy v životě viděla, a to už nějaké srovnání má. A taky svou patnáctiletou sestru, která se chvíli po jejich české premiéře narodila. Z výše zmíněných důvodů jsem byl zvědavý, jak to na ni zapůsobí. Za fanynku se nepovažuje a znala od nich tři písničky. Po koncertě už nadšenou fanynkou je a já jsem pyšný bratr. Mezigenerační pochodeň byla předána.

Nešlo ale jen o drobné rodinné radosti. Nadšení bylo sdílené napříč početným publikem a bylo oprávněné. Takže takto - to, co jste v Ostravě viděli, nebyl standardní set The Killers. Bylo to něco extra a i dle slov kapely to byla velká zábava. Fanoušci to poznali a ti, které to nebavilo, nad nimi můžou navždycky zlomit hůl. Pokud vás nebavili včera, kdy ze sebe vydali to nejlepší, tak už se to nikdy nezmění. Někdy příště bych si přál jen přidat do setlistu "Bones", "Miss Atomic Bomb" a "Here With Me". I tak si ale myslím, že už Ostravu nepřekonají. "Díky za tuhle práci," rozloučili se vděčněji než normálně. A já se k tomu ze své pozice rád přidávám. Psát o takových zážitcích je radost.