Reportáž z prvního dne naleznete tady, samostatný text ke koncertu headlinerů Biffy Clyro zase zde.

Reportáž z druhého dne naleznete tady, samostatný text ke koncertu headlinerů Royal Blood zase zde.

Ondra: Ještě ze mě nevyprchaly skvělé dojmy z nočního vystoupení Saint PHNX a už je tu další zástup zajímavých jmen. Těšil jsem se na As December Falls, kteří se pokoušeli zaujmout moderním pop punkem v čele se zpěvačkou Bethany Curtis. Oproti první den hrajícím a stylově spřízněným As Everything Unfolds hráli sebejistěji a s větším nasazením. Curtis se ale ještě potřebuje vyzpívat, aby kapela dosahovala úrovně takových Hot Milk. Výsledný dojem byl za mě takový rozpačitý.

Rozhodování mezi Cemetary Sun a Dead Poet Society nakonec vyšlo pro druhé jmenované. A bylo to nejspíš dobré rozhodnutí. Koncert sice začal jako poklidná kytarovka, postupem času však gradoval až do explozivního konce. Byl to neskutečný nářez, během nějž zpěvák Jack Underkofler dokonce skočil mezi diváky a nechal se nést po rukou. Na to, že byl obědový čas, vyloudili z lidí zasloužené bouřlivé nadšení. Až budou v Praze, neměl bys je minout. Viděl jsi jejich set?

Honza: Neviděl, zato jsem však stihl As December Falls, což byli jedni z mých černých koní. Všem jsem na potkání vykládal, že hrají sice brzo, ale ať je určitě neprošvihnou, protože takto blízký klon Paramore se jen tak nevidí. A bylo to přesně, jak říkáš. Zpěvačka patrně ještě neumí pořádně ovládat mikrofon a neuvědomila si, že když zazpívá silněji, musí si ho dát dál od pusy. Takto její vokál doslova bolel v uších. Navíc ho museli pro studiové nahrávky trochu upravit, neboť naživo to byl spíš jekot. Za mě zatím největší zklamání.

Euforicky přijatého Ivana Mládka vítali diváci i ze zdejšího domova důchodců a jeho jméno se skandovalo hned několikrát. Jelikož jsem si ale některé jeho vtípky, jimiž prokládal písničky, pamatoval ještě od minula, jeho příznivcem nejsem a stejně jako u jemu podobných se domnívám, že na Rock For People nepatří, nechal jsem patrně poslední velký koncert jeho kariéry na popsání tobě a šel do stanu ČT Art.

Tam svůj synth-pop rozjížděli ukrajinští Latexfauna. Ti jsou jedněmi z tahounů letošní ukrajinské linie na festivalu. Nicméně lidí tam bylo jen pár desítek, vlajky jsem napočítal čtyři. Ona to ale taky nebyla kdovíjaká muzika. Jak jsme se u Nova Rocku bavili o tamějších spolcích s maximálně regionálními ambicemi, tak tohle je přesně ten případ. Vsadím se, že už o nich neuslyšíme. Co zajímavého jsi viděl ty? Kolik jsi tomu Mládkovi věnoval času?

O: Já jsem u něj nakonec strávil celý set. Souhlasím, že typologicky se do programu Rock For People nehodí, ale pravdou je, že je součástí tuzemské hudební historie a zdejší fanoušci mu to dali jasně najevo. Circle pit na "Jožina z bažin" je přece jen unikátním zážitkem. Estrádní vsuvky už jsou hodně vousaté, ale budiž. Ještě před ním hráli pro mě zcela neznámí Deadly Apples z Kanady. Bohužel mi jejich macho styl říznutý industrialem vůbec neseděl. Zpěvák rádoby ničil vše kolem a bedňáci se mohli přetrhnout, aby vše postavili zpět. Hm. Zde se hodí parafráze na Visací zámek - mysleli si, že je to známka rock 'n' rollu.

Další na hlavní stagei byli Rare Americans, kteří mě zaujali nápaditou vizualizací animovaných videí, běžících za nimi. Hudebně mi jejich houpavá melodika připomněla kdysi populární Bloodhound Gang, kteří před mnoha lety v Hradci Králové také vystupovali. Co jsi na ně říkal ty?

H: Tak jestli si tohle čte i někdo z organizátorů, tak to ti asi za zmínku o nejproblémovější skupině v historii festivalu nebude úplně vděčný, hehe. Ve tvorbě Rare Americans jsou důležité hlavně příběhy v textech a videoklipech, naživo mě ale nepřesvědčili. Že mezi sebou mají rodáci z Vancouveru i dva Slováky, je sice pěkný detail, ale v kontextu ostatních vystupujících, kteří brali dech, to byl průměr.

Hned potom jsem si dal metalcorový trojboj, byť tedy každá z kapel do něj míchá různé příchutě. Vyhráli to u mě strhující Crossfaith, kteří nasazením i zakomponováním electra připomněli den staré Enter Shikari. Riffy ale měli jak Linkin Park zamlada. Dlouho jsem o nich četl samou chválu a jsem rád, že nemalým očekáváním dostáli. A ten cover "Omen" od The Prodigy byl skvělý.

Caskets na stagei věnované Petrovi Svobodovi předvedli solidní metalcorový večírek. Z kolonky lepšího žánrového průměru by se rádi dostali Imminence. Jejich třetí koncert na Rock For People v krátké době potvrdil vzrůstající zájem o tyhle švédské tvrďáky s houslemi. Jen je škoda, že už zase jim koncert pohnojil zvukař tím, jak moc potichu je dal. Takže i když se frontman snažil a do mikrofonu řval jako tur, tak i v prvních řadách jsme se s partou slyšeli, aniž bychom na sebe museli křičet.

A ještě než ti předám slovo, musím smeknout před You Me At Six. Pop-punkeři vedení Joshem Franceschim jsou přesně ten typ skupiny, které k pořádnému proražení do mainstreamu chybí jen lepší marketing. Všechno ostatní už dávno mají. Viděl jsem je asi počtvrté, a i když jsem na začátku přemýšlel, zda se na velké scéně trochu neztrácejí, rychle mě vyvedli z omylu. Spousta zpěvných refrénů, mraky lidí, co je viděli poprvé a instantně si je zamilovali. A také obrovské circle pity, veslování, poskakování do rytmu a na konci i k obřím balonům. Tohle byl nejlepší koncert, který jsem od nich zatím viděl. Souhlasíš?

O: Já s You Me At Six pořád trochu bojuji. Jejich popularita mi zůstává záhadou a zůstane i po hradeckém koncertě, ačkoliv reakce početných fanoušků u pódia byla skutečně nadšená. Hodně jsem se těšil na mladého amerického hudebníka KennyHoopla, který mi letos na Nova Rocku unikl. Snažil se, co mohl, ale z kapely byla cítit nevyzrálost a autorská roztříštěnost. Navíc pěvecky hodně bojoval s intonací.

Daleko větší radost mi udělala Theresa Yarvis a její formace Yonaka. Žlutovlasá dračice mě baví už dlouho a držel jsem jí palce, aby na festivalu splnila roli černého koně. Hlas nemá takový, aby konkurovala největším rockovým frontmankám, naštěstí své nedostatky dohání nasazením a charismatem. Ještě bych jim přál pořádný hit. Ten jim pořád trochu chybí. Krátce jsem zahlédl tebou zmíněné Imminence a musím ti dát za pravdu, že jde o rostoucí skupinu. Poprvé jsem je viděl právě na Rock For People před mnoha lety, kdy si zde odbyli premiéru. Tehdy šlo o zaměnitelné kluky s nadšením, ale bez nosného nápadu. Letos byli o mílový krok dál. Také splnili Yonaka tvé očekávání?

H: Vůbec ne. Absolutně mě to nechytlo a stejně jako u nizozemských rapperů Dope D.O.D., kteří fanouškům v prvních řadách rozlévali jamesona, jsem je využil k načerpání energie na následující vystupující a poslouchal je zpovzdálí. Docela mě mrzí, že byli na poslední chvíli zrušení Chubby And The Gang. Na ně jsem se hodně těšil. Velmi mě ale nadchla Holly Humberstone. Mladičká zpěvačka byla nominovaná na BBC Sound Of 2021, a jelikož je to skoro vždycky známka kvality, byl jsem velmi zvědavý, jaké to bude. Vypadala jako ztracená dcera Alanis Morissette, a i když bychom se mohli bavit o tom, že lepší klavírní balady skládá Birdy, je třeba smeknout před tím, že si kromě kláves, kytary, mikrofonů a padů umí všechno dohromady obhospodařovat sama jako třeba Jack Garratt, jen ten k tomu zvládá ještě i bicí.

Ta její vrstvená popová muzika mi přišla po třídenním kytarovém nářezu jako balzám na duši. Její agent je navíc dost akční, takže se s ní seznámí festivalové publikum napříč Evropou - zahraje třeba i na Szigetu. Je tudíž docela možné, že o ní ještě uslyšíme. Zkrátka Olivia Rodrigo má konkurenci. Z Fall Out Boy jsem se vypsal v samostatném reportu - jak se líbili tobě?

O: Jestli jsem včera psal, že Royal Blood byli chladní a spolupráce s publikem minimální, Fall Out Boy předvedli, jak se skutečně dělá koncert s naprostým nezájmem. Jsem zvědavý, co napíšeš v samostatném reportu , ale za mě šlo o letargické vystoupení, ze kterého jsem necítil žádné emoce nebo nadšení. Alespoň byla konečně využita plnohodnotně velká KB stage. Návrat do let dospívání měl ovšem tentokrát trochu hořkou příchuť.

Holly Humberstone mě rovněž zaujala, ale ještě si počkám, jak se její talent v budoucnu rozvine. Nesmím zapomenout ani na skvělé De Staat. kteří svým hypnotickým setem roztančili diváky před hlavním pódiem i v době vrcholícího vedra a vedle letitého hitu "Witch Doctor" se rýsuje další koncertní jistota v podobě novinky "Who's Gonna Be The Goat?". Každým koncertem na ně chodí více lidí a já jim to nesmírně přeji. Pro mě osobně šlo o jeden z vrcholů letošního ročníku. Zašel jsi ještě na něco po Fall Out Boy?

H: Jelikož je Fall Out Boy jedna z mých největších srdcových záležitostí a těšil jsem se na ně ze všech nejvíc, tak to následné zklamání a naštvání potřebovalo někde vypustit. Velmi jsem tak ocenil přítomnost Cassyette ve stanu ČT Art. Sice měli jen pár desítek lidí, ale zpěvačka tam řádila, jak kdyby jich bylo deset tisíc. Výborně nabroušená věc. Kdo má rád třeba Korn nebo industriální metal, měl by si jejich vzájemný mix určitě vyzkoušet. Ani mě tak nemrzelo, že jsem místo nich nedal prostor secret show na Gem stagei, kde tentokrát hrála část osazenstva z Cemetary Sun.

Poslední den bude v Hradci Králové patřit především hlavním hvězdám celého ročníku Green Day. Kromě nich se ale představí také Sum 41, Weezer, Don Broco, Grandson nebo Vypsaná fixa se speciálním setem písniček na přání. Bez povšimnutí by neměla proplout bubenická sólo show Franka Zumma.