Nové album vydáváte tři roky po desce "Růže". Měla jste v plánu ho vydat právě teď, nebo všemu napomohla covidová krize?

Vůbec jsem desku v plánu neměla. Ale nové písničky vznikaly a okouzlovaly mě tak nehorázně, že jsem je prostě musela zpívat. První si mě našel "Vzkaz v láhvi" a pak už nebylo úniku. Já původně myslela, že tenhleten rok bude hlavně herecký.

Celá nahrávka je z valné většiny ovlivněná Slovenskem - autoři, vydavatel, producent. Čím vás Bratislava tak okouzlila?

Vrátila jsem se tam po více než dvaceti letech. Všechno se změnilo, nastoupila rapová scéna, v Blavě vyrostly tisíce nových domů, mám dvě děti, technologie jde mílově vpřed... ale písnička je prostě buď okouzlující, nebo ne.

Vašimi dvorními autory byli doposud rodiče. Jak skousli fakt, že se na novince nepodílejí, a jak se jim výsledek líbí?

Dělala jsem vždycky projekty i mimo náš trojlístek - muzikál, film, cokoli... CD je čerstvě vytažené z pece, takže ho dostali až pod stromeček.

Předpokládám, že rodičům jste do skládání mluvila výrazně. Jak probíhala spolupráce se slovenskými autory?

Já všem do všeho mluvím výrazně. (smích) Ale pokud vidím, že už je věc na cestě, kterou jsem si představovala, a má ji v rukou kompetentní člověk, zmlknu a těším se na výsledek. Na "Láskovětách" jsem se podílela jak na některých textech, tak na muzice, ale největší podíl na celé věci mají Braňo Jančich, Marián Brezáni, Kamil Peteraj, Petr Fider, Mark Voss, Raego, ... no, plejáda skvělých lidí.

"Tak nebuď prekvapená" zpíváte dokonce slovensky. Proč jste se tak rozhodla?

To byl nápad Kamila Peteraje. Měla jsem ze slovenštiny respekt a trochu strach, ale kluci mi dali ve studiu nalejvárnu slovenštiny a Kamil pak byl u natáčení, takže mi nic nedarovali a pilovalo se každé měkké L a neexistující E s háčkem. A tu písničku miluju.

Čím si vy sama vysvětlujete fakt, že kritika vás nemá ráda, ale fanoušků máte spoustu?

Jak která kritika. Divadelní recenze byly vždycky velice milé a pozitivní. Muzika tu moc kritiku nemá (neurazte se, ale je vás fakt málo) a filmy se u nás propírají jen v bulváru. A lidi si stejně vždycky najdou to, s čím životem chtějí jít. Písničku, film, názor. Nikdo jim život a názor na věci diktovat nemůže a obklopujete se prostě tím, co vám přináší hezký životní pocit na té krátké cestě, kterou si tu po světě jdeme.

Marketingoví odborníci z vás musejí mít těžkou hlavu, protože v písničce "Honza" spolu s Kandráčovci zpíváte skoro na lidovú notečku, následuje však v podstatě rapový featuring s Grenuyem. Můžete trochu představit tohoto umělce?

(smích) Vždycky jsem byla asi trochu nezařaditelná. O tom by mohli mluvit režiséři i koncertní promotéři. "Teď nemůže, točí film!" A naopak - z filmplacu rovnou do O2 areny. Grenuy je mladý, talentovaný, pracovitý, charismatický a naprosto překypující hudebníma nápadama, který nás všechny dostaly do kolen. Naopak "Honza" a Kandráčovci jsou folk a čerstvý vzduch na Děvině. Ta pestrost žánrů mě nabíjí energií.

Právě z onoho důvodu mi váš žánrový rozptyl paralelně připomíná i život, protože vyjma toho, že jste zpěvačka a herečka, máte taky doktorát z filozofie. Vypadá to, že nerada děláte věci na jedno brdo. Je tahle dedukce správná?

To jste řekl hezky. Mám ráda lidi, kteří mají větší záběr a zajímá je víc věcí. Nejen jeden segment ze života. Když jsem unavená ze studia, jdu na dabing. Když bylo moc divadelní práce, odpočinu si na koncertě a do toho vychovávám děti a tam si odpočinu od všeho a čerpám pak zpětně do života.

V současnosti patří u mladé generace právě rap mezi nejposlouchanější žánry. Je i tohle důvod, že na desce "Láskověty" dostal poměrně zásadní prostor Raego?

To ne. S Raegem jsme si prostě hudebně, hlasově i lidsky naprosto sedli. Mně je celkem fuk, co je zrovna módní a co jede. Tim se neřídím. Mám ráda změny a výstupy z vlastních komfortních zón, a jak Raego, tak Grenuy mají obrovské charisma a jsou to profíci, co dají i jemné písničce punc streetové urban věci. Takže ji povýší a to mě baví.

Ještě mi nedá nezmínit se o bonusech - zatímco duet s Michalem Davidem "Byla to láska" není až tak starý, sáhla jste i po ikonické skladbě "Džíny". Proč zrovna tyhle dva songy (z celkových tří bonusových) prošly úpravou?

No, už jsou to celkem písničky pro pamětníky... "Džíny" dostaly nový kabát proto, že kdysi vyhrávaly na Slovensku všechny možné ankety a ceny. A teď po těch X letech mi je tam každý připomínal. A "Byla to láska" je fajn věc, která si žije svým životem, ale chtěla jsem jí dát modernější zvuk.

Máte pocit, že se postupem času mění i váš hudební styl? Neláká vás někdy nazpívat album v žánru, který bude pro fanoušky překvapením? Například šanson?

Tak třeba "Hvězdy" jemně šansonem zavání. Možná mě tam jednou vítr zavane. Ráda vyprávím příběhy. A pocitů a emocí mám ve svém srdci za posledních pár let víc než malé množství...

Dá se očekávat, že si ponecháte hudební zázemí na Slovensku, nebo to byla pouze jednorázová záležitost?

Dost nás to všechny baví, takže pokračujeme dál. Asi to bude ještě jízda.