Během dvouhodinového programu Aneta Langerová zmínila, že album "Dvě slunce" sice vyšlo už před více než rokem, pro ni a kapelu je však stále velmi čerstvé - dlouhou dobu totiž čekalo na své živé uvedení. A stejně to působí i pohledem diváka: až se zařazením do zpěvaččina koncertního repertoáru jako by nové písně teprve ožily a naplno vynikly jejich přednosti.

Spolu s interpretkou a její doprovodnou skupinou na divadelním jevišti již tradičně nechybělo ani smyčcové trio, ještě košatějšímu vyznění pak v některých skladbách pomohl gospelový sbor Maranatha Gospel Choir. O něm ale až později.

Večer začal symbolicky titulní písní zmíněné nahrávky "Dvě slunce". Právě skladby z loňské studiovky v setlistu převládaly, zaznělo jich celkem jedenáct. Zpěvaččiny pravidelné posluchače však tento jev nemohl zaskočit. U Anety se již stalo zvykem, že když už dá po několika letech příprav dohromady nový materiál, nějakou dobu s ním pak žije a přehrává ho, co jen to jde.

Divákům nabízí vždy ty písně, se kterými momentálně nejvíce souzní a které charakterizují její současné hudební směřování. Klidně tedy obětuje i své velké hity: zatímco třeba "Hříšná těla, křídla motýlí" už nehraje mnoho let, absence letitých trvalek "Malá mořská víla" a "Vzpomínka" tentokrát překvapila a přiznejme, že i trochu zamrzela.

V úvodním bloku vesměs známých kousků hlavní aktérka rychle navodila kontakt s posluchači a díky refrénu singlu "Bílý Den" se jí podařilo je také trochu rozezpívat. Poté nabídla intimní okénko do své muzikantské duše, to když zařadila tři poklidnější songy ze slunečního alba za sebou: "Na horách sněží", "Tam kam" a "Netopýr". Šlo o skladby, které pro přenesení své nálady na publikum vyžadují jeho maximální pozornost, což se u poslechu desky ne každému a ne vždy daří. Ukázalo se ale, že naživo, když jsou takto zasazené mezi starší a osvědčený repertoár, jejich půvab opravdu vyplave na povrch.

Jednoznačný zlomový moment vystoupení však přišel ve chvíli, kdy při kousku "Tělo 2086" na pódium nastoupil Maranatha Gospel Choir. Jeho vokální doprovod dodal Anetině tvorbě, už tak aranžérsky rozmanité, další rozměr. Projevilo se to hned v následující filmově dramatické "Trávě" - při ní se husí kůži opravdu nebylo možné ubránit. Své nadšení dalo obecenstvo po doznění singlu z oceňovaného alba "Na Radosti" dlouho nekončícími ovacemi náležitě najevo.

Spojení se sborem výborně fungovalo nejen v pomalejších kusech, ale i v hutnějších položkách, jako jsou námořnická "Svatá Kordula" či emocemi bobtnající "Závrať": až měl při nich nejeden divák chuť vyskočit ze sedadla. Takovou silou energie z pódia proudila.

K vrcholům vystoupení nepochybně patřila klenutá balada "Jak krásné je být milován", která se zmíněnou "Závratí" vytvořila podmanivý dvojblok netuctových milostných písní. Klávesy, smyčce, Anetiny strhující výšky, vokalisté a k tomu minimalistické osvětlení jeviště několika žárovkami - to se ukázalo jako dokonalá kombinace.

Přídavková část patřila tradičně "Vodě živé" a netradičně písni "Strom", která nahrávku "Dvě slunce" uzavírá. Také této jímavé výpovědi přidala živá prezentace s Maranatha Gospel Choirem za zády na intenzitě prožitku.

Už v minulosti dokázala Aneta Langerová svoje písně naživo posouvat na ještě vyšší úroveň, dát jim něco navíc. V případě repertoáru alba "Dvě slunce" ale skutečně platí, že ho pódiová interpretace doslova rozzářila.

Vedle výtečného pěveckého a hudebního zážitku se navíc sluší ocenit i zpěvaččinu nevtíravě přirozenou a dnes už naprosto jistou komunikaci směrem k publiku. Díky tomu všemu stojí za to turné "Dvě slunce aneb Jak krásné je být milován" navštívit - další šanci budou mít zájemci od února na jeho jarní části.