Birmingham, průmyslové město ve střední Anglii, by se de facto mohl považovat za místo zrodu heavy metalu. Základy zde totiž položili legendární Black Sabbath, když v roce 1970 vydali svůj bezejmenný debut. A právě na jejich hudbě stavěla další kapela z tohoto města oceláren a továren, Judas Priest, která deset let po Sabatech pustila do světa "British Steel" a stvořila vzor toho, jak bude kovový žánr vypadat v osmdesátých letech.

Ke svému definitivnímu výrazu se Jidáši prokousávali přes pět slušných řadovek i proměny vizuálního stylu. Ta šestá přinesla ostrý zvuk, dvojitý zápřah kytar, hymnické melodie - ale i kožené oblečky, kovové cvoky a hřebíky, které zase inspirovaly další. "Je to jednoznačná deklarace rockového způsobu života," charakterizuje desku v dokumentu Slavná alba kytarista Glenn Tipton.

Svou relevanci má tohle dílo dodnes. Témata jako frustrace z nejistoty existence ("Breaking The Law"), síla komunity ("United") nebo v rockové muzice tak běžný námět, jako je noční život ("Living After Midnight"), stále rezonují - obzvláště v natolik chytlavém podání, v jakém je skupina, která si na mainstreamový úspěch musela počkat, prezentovala.

Jakkoliv se může "British Steel" jevit jako přímočará a vlastně s odstupem času velmi typická heavymetalová nahrávka, při pozorném poslechu vyplyne na povrch řada experimentálních drobností. "Zkoušeli jsem všechno," popisuje Tipton. "U Judas Priest jsme byli vždycky ochotni experimentovat a pokaždé jsme se snažili rozšiřovat hranice metalu tak, aby byl snesitelnější. Právě proto nás možná lidé označovali za metalové velvyslance." A tak místo biče zní na desce švihání šňůrou o kuchyňskou linku, místo policejní sirény kytara a dupající kovová monstra v "Metal Gods" nahradily šuplíky s příbory. Metody, které v dnešní době plné samplů z internetu působí až komicky dřevně.

Za úvahu stojí položit si otázku, do jaké míry mělo na zvuk i experimentující náturu výsledného počinu vliv místo, kde vznikal. Původní studio zklamalo, a tak si skupina pro natáčení pronajala venkovské sídlo v Tittenhurst Park. To patřilo bubeníkovi The Beatles Ringo Starrovi, který jej koupil od Johna Lennona. Ovšem ani to zprvu nevypadalo nejlépe, a kapela se rozhodla doslova rozehrát celý dům.

"Začali jsme chystat studio," popisuje producent Tom Allom, "jenže bylo dost malé a všechno tam znělo ploše. Velmi záhy nám došlo, že nejsme schopní dosáhnout kýženého zvuku, a tak jsme se rozhodli, s vědomím, že to znesnadní komunikaci mezi kontrolní místností a muzikanty, využít prostory celého domu."

Basák Ian Hill doplňuje: "Měli jsme výhodu, že tam byly desítky místností a všude jste mohli píchnout dráty do zásuvky. Klidně jste mohli kytaru nahrávat v koupelně. Každý pokoj měl odlišnou akustiku. Takže jste měli na výběr pestrou zvukovou paletu."

Koncentrovaná heavymetalová esence dobře trefila dobu. Punk byl za zenitem a část mládeže, která odmítala načančanost synth-popu, po "British Steel" okamžitě drapla. Pro Judas Priest začalo zlaté období, kdy se měsíce strávené na turné střídaly s časem ve studiu. Další skvělé desky je ještě čekaly, ale vliv téhle nejčistší britské oceli je zdaleka největší.

"Je naprostá nádhera, že se z Judas Priest stali kmotři moderního heavy metalu," neskrývá nadšení druhý kytarista KK Downing. A zpěvák Rob Halford dodává: "Album 'British Steel', s ohledem na svůj význam, tvoří univerzální klíč, který odemyká všechny ostatní dveře. Je báječné, že odkaz Judas Priest zůstává neporušený. Pořád je to velmi důležitá kapela, která má co říct a která má masivní základnu příznivců po celém světě."

Detailní pohled na natáčení "British Steel" i pikantní historky ze zákulisí přinesl další díl cyklu Slavná alba. V pátek 29. října jej odvysílala stanice ČT art. Za týden cyklus pokračuje příběhem desek "Apostrophe" a "Over-Nite Sensation" Franka Zappy.

Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.