"Deep Purple nejsou z těch kapel, které by dali dohromady kamarádi, kteří pocházeli z jedné čtvrti nebo se znali ze školy," popisuje Chris Charlesworth, hudební publicista a producent. "Dali se dohromady až jako ostřílení muzikanti." To ovšem neznamená, že by se okamžitě dokázali dostat na vrchol, podobně jako třeba Led Zeppelin. Úspěch se dostavoval celkem pozvolně, a jak po letech uznává kytarista Ritchie Blackmore, do příchodu zpěváka Iana Gillana a Rogera Glovera se v tom skupina "docela plácala".

V doplněné sestavě se band poprvé naživo představil ve značně netradičním formátu - společném útvaru pro klasický orchestr a rockovou formaci "Concerto For Group and Orchestra", což bylo ve své době hodně neobvyklé. Blackmoreovi navíc styl neseděl a navrhnul přejít na heavy rock. Opravdový úspěch tak Deep Purple zaznamenali až s albem "In Rock", které dodnes platí za klasiku. Fanoušci se chytili na háček tvrdých riffů s unikátním, jakoby až z ranku klasické hudby pocházejícím doplňkem v podobě kláves Jona Lorda - a pochopitelně chtěli víc.

Jenže deska "Fireball" to zkusila jen trochu. "Byla to příležitost otevřít funkovou stránku kapely na úkor klasického anglického rocku," popisuje tehdejší směřování tvorby skupiny Ian Gillan. Velkého úspěchu se ale tato studiovka nedočkala, snad to bylo mírnou změnou stylu, snad i slabším materiálem. Logické tedy bylo vrátit se opět k tvrdé muzice.

"Když jsme se pouštěli do 'Machine Head', byli jsme pod velkým tlakem. Většina lidí očekávala, že navážeme na 'In Rock'," vzpomíná Gillan a dodává: "S tím vědomím jsme k tomu přistupovali." Deep Purple se vždycky stavěli odmítavě k natáčení ve zvukově studených studiích, takříkajíc bez ducha (například část "Fireball" vznikala v rozpadajícím se vlhkém domě v severním Devonu). Tentokrát si půjčili mobilní nahrávací studio od The Rolling Stones a rezervovali kasino ve švýcarském Montreux.

Historku o tom, že budova záhy po příjezdu kapely během koncertu Franka Zappy lehla popelem a že se to otisklo do patrně nejslavnějšího hitu formace "Smoke On The Water", netřeba nějak detailně připomínat. V každém případě muzikanti přišli o své útočiště. Přesunuli se do divadla Pavillon, kde vznikly základy výše uvedené skladby. Jenže odtud je vyhnala policie přivolaná místními, kterým hlasitá hudba vadila.

Nakonec se tedy na zimu usídlili v prázdném Grand Hotelu na kraji Montreux. Tam se zase ukázalo být poněkud nepraktické umístění nahrávací výbavy a skupina nakonec musela aparaturu rozbalit na křižovatce chodeb, kterou její členové kvůli lepším zvukovým vlastnostem vypolstrovali matracemi z postelí. Mobilní studio stálo venku - každý poslech nabraných stop tudíž znamenal dlouhou cestu přes několik pokojů, balkony, schodiště a hotelové lobby až do dodávky, kde vše zaznamenával producent Martin Birch, který se později stal dvorním producentem Iron Maiden.

I přes téměř punkové podmínky vzniklo album, které je plné klasických kusů. Nové skladby, přímo ovlivněné Švýcarskem, tedy kromě "Smoke On The Water" rovněž "Pictures of Home", doplnila mimo jiné živým hraním důkladně prověřená "Lazy" nebo úvodní "Highway Star", jeden z nejlepších songů o autech vůbec, ale také věc, která vznikla jako rychlá improvizace na otázku zvídavého novináře: "Jak skládáte písničky?"

Na "Machine Head" je nakonec sedm věcí, tvrdých, ale s bluesovým základem a provzdušněných téměř barokními Lordovými klávesami. Osmá píseň, krásná balada "When The Blind Man Cries", nakonec vyšla pouze jako singl - i přesto, že asi nejlépe odráží tehdejší atmosféru v bandu, která byla plná frustrace a přepracovanosti. Tenze nakonec v roce 1973 vyústily v odchod právě těch dvou členů, kteří Deep Purple povznesli až na vrchol, Gillana a Glovera.

Album nakonec mělo kýžený úspěch, v Británii debutovalo na prvním místě v žebříčku. Kapela se později s masivním úspěchem vydala na americké turné, poprvé zavítala i do Japonska, kde vznikl živák "Made In Japan", což je nahrávka, která se dodnes umisťuje na nejvyšších příčkách nejlepších koncertních záznamů rockové historie.

Detailní pohled na vznik zásadních skladeb z desky "Machine Head" přináší další díl cyklu Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 10. září. Za týden série pokračuje příběhem nahrávky "Rumours" od Fleetwood Mac.

Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.