Rok 1985 byl pro Nicka Cavea těžkým a hektickým obdobím. V té době bydlel v Berlíně u Thomase Wydlera (který se mimochodem právě na této desce stal dlouholetým členem The Bad Seeds). V pokojíčku, té malé díře u stropu, útočišti, kde trávil většinu dne. Na dveřích měl ceduli s nápisem "Génius pracuje" a ve stísněném prostoru psal na stroji své texty - pracoval třeba na románu "A uzřela oslice anděla".

The Bad Seeds už za sebou měli v té době dvě alba. A bylo potřeba ten rozjetý mechanismus nezastavovat a přijít s dalším. Kapela byla zrovna na australském turné, po jehož konci odjeli muzikanti do melbournského studia, aby natočili kolekci coverů. Pro Cavea to bylo praktické. Nemusel psát vlastní texty, mohl se věnovat románu a přitom mohla vzniknout i nová studiovka.

Ale nešlo jen o praktický důvod, proč se vrhnout na předělávky. Cave byl okouzlen a inspirován deskou "Beautiful" od australských The Reels (k poslechu tady, pokud by vás to zajímalo). Jejich synthpopové dílo z roku 1982 bylo také postavené na coververzích. Ta nahrávka byla dle Nicka dokonalou směsicí hořkosti, zlomyslnosti a nenávisti k celému hudebnímu průmyslu, což mu v té době imponovalo.

V Austrálii se vrátili k producentovi Tonymu Cohenovi. S tím Cave pracoval na všech albech The Birthday Party i na debutu The Bad Seeds. Připravili si i velké množství písní - Caveových oblíbených žánrů, často šlo o klasické bluesové věci, o country, o tradicionály, ale také o popové balady ze 60. let minulého století. Z dnešního pohledu šlo, alespoň pro tuzemce, často o docela neznámé a zapomenuté a vlastně leckdy neposlouchatelné songy, které Cave se svými kumpány dost přetvořil. Dal jim jednotného ducha a udělal z nich hudební klenoty. Často v nich našel náboj, který v těch originálech mnohdy nebyl ani tušen. Vlastně je s podivem, co se mu mohlo líbit třeba na původní verzi "By The Time I Get To Phoenix" od Johnnyho Riverse.

Původně se kolekce měla jmenovat "Head On A Platter". Cave čekal, že ji hudební publicisté nepřijmou a podrobí ji drsné kritice. Pak ale přišel s biblickým názvem "Kicking Against The Pricks" (Skutky apoštolů 26:14 - "A když jsme všichni padli k zemi, slyšel jsem hlas, který mi v hebrejském jazyce řekl: 'Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Vzpírat se proti bodcům ti to ztěžuje.' "). Vzepření se proti bodcům Cave vnímal jako vzepření se proti nenáviděným kritikům. Cave se dokonce dle vzpomínek Micka Harveye těšil na to, že na desku vyjdou špatné recenze. To se mu ale nesplnilo, protože výsledek u publicistů i fanoušků dopadl výborně.

Práce v australském studiu probíhala velmi rychle a příjemně. První den natočili šest písní, druhý den pět, další dny se k muzikantům přidal Tracy Pew i Rowland S. Howard (oba parťáci z The Birthday Party), Howard tu nazpíval a nahrál kytaru a varhany k velvetovské "All Tomorrow's Parties". Přišla i Caveova matka Dawn, známá svou radou: "Head high and fuck 'em all," která dokonce natočila housle v "Muddy Water" od bluegrassové kapely The Seldom Scene.

Největším hitem se ale stala singlová "The Singer" od Johnnyho Cashe. The Bad Seeds tu spolu s hosty nahráli mnohem víc materiálu, než se na desku dostalo. Z těch, co vypadly, to jsou třeba "Something" od George Harrisona, "Bullrider" od Johnyho Cashe, "John Henry" od Leadbellyho nebo "No Your Product" od The Saints. Alespoň na B stranu zmiňovaného singlu byly zařazené písně "Black Betty" (Leadbelly) a "Running Scared" (Roy Orbison).

Dokončení alba ale provázely velké nepříjemnosti. Cave nejdřív zůstal sám v Austrálii, aby ve studiu zpracovával nahrávky. Trvalo mu to měsíc, ale měl slíbenou slevu za práci mimo špičku. Jenže tuto dohodu ředitel studia nedodržel a účtoval si plnou taxu. Takže došlo k vzájemnému handrkování. The Bad Seeds už čekali v berlínských studiích. Potřebovali pracovat na dokončení alba, ale v Austrálii nechtěli pásky poslat, dokud nebude zaplacená plná částka. Na finální mixy, dotáčky a doprovodné hlasy tak zbyly skupině jen tři dny času.

Hektické tři dny. Ten chaos a rychlost dokládá například natáčení smyčců, které aranžoval Mick Harvey. Kapela si na doporučení Blixy Bargelda najala Berliner Kaffehausmusik Ensemble. Toto těleso ale nemělo s rockovou muzikou vůbec žádné zkušenosti, což přivodilo řadu kuriózních situací. Harvey v jednom z rozhovorů vzpomínal, že třeba v písni "Something's Gotten Hold of My Heart" (Roger Greenaway, Roger Cook) začne cellista uprostřed hrát rytmicky, ale vydrží to pouhé čtyři takty.

Z "Kicking Against the Pricks" se nakonec stal pozoruhodný počin. The Bad Seeds dali coverům opravdu hodně ze sebe samých. Z těch písní je cítit jednak to, že kapelu samy o sobě naplňují, vedle toho ale mají právě jejího ducha. Ten posun je tu opravdu zásadní, což člověk zjistí nejpozději ve chvíli, když si dá práci, dohledá si originály a pustí si je před touto deskou (máte možnist v playlistu výše). Cave tu vlastně, díky tomu, že můžeme vnímat a porovnávat vzájemné rozdíly těch songů, o sobě říká víc, než kdyby to byly jeho vlastní skladby. Protože svým způsobem ukazuje, jak vnímá svět. Jak slyší cizí písně, o něž byste leckdy ani nezavadili uchem.

P. S.: Řadu historických a životopisných souvislostí jsem čerpal z knihy "Bad Seed - zlé sémě" od Iana Johnstona, která vyšla v překladu Tomáše Hrácha v Argu v roce 1996.