V Holešovické tržnici odstartovalo týdenní muzicírování s podtitulem "Živé koncerty jsou zpět!", a to rovnou dvěma vystoupeními kluků ze San Piega, oběma vyprodanými. Ke vstupence bylo potřeba mít vyplněné čestné prohlášení o negativitě na přítomnost koronaviru či o prodělání covidu-19. Občerstvení si návštěvníci objednávali pohodlně rovnou ze svých aut, obsluha jim vše pak přinesla.

Když jsem se podívala na zaplněné parkoviště, hned se mi vybavila kultovní scéna z filmového hitu "Vrchní, prchni!": "Stěrače stírají, ostřikovače stříkají..." Tady nic z toho nebylo zapotřebí - počasí vyšlo -, zato klaksony troubily ostošest.

Jak už jsem zmínila v jiných článcích, psala jsem recenze na různá hraní a všelijaké online přenosy, ale autokoncert jsem zažila poprvé. Podivná to doba. Musím se přiznat, že večer měl takovou zvláštní atmosféru, která se jen tak nevidí. Jen co se Vypsaná fiXa objevila na pódiu, auta začala troubit a vítat tak hlasitě své oblíbence. Není to sice ono, ale po všech těch streamech ta přímá zpětná vazba musí být dobrou satisfakcí. To troubení bylo tak mocné a ten pocit ze sdíleného okamžiku tak silný, až jsem z toho měla husí kůži.

Pro ostřílené pardubické matadory to bylo první letošní živé hraní před diváky, zároveň zde představili nového baskytaristu Kryštofa Maška. Ve skupině vystřídal Mejna, který se rozhodl odejít (učinil tak před lety už jednou, ale tentokrát je to prý definitivní). Muzikanti to oznámili den před vystoupením. Musím přiznat, že pro ně i samotného Mejna to jistě nebylo jednoduché. Rozjetý vlak je rozjetý vlak, ale kdy jindy než teď, když je pauza a lidi změny zkousnou líp. Kryštof tak zároveň může být u zrodu nových songů, které momentálně vznikají v Sonu. Každá změna je těžká, zvláště pro formaci, jež hraje v nezměněné sestavě dvě dekády.

Mladý nováček, kterého mimo jiné můžete znát z působení ve Smrtislavovi či z doprovodné kapely Mekyho Žbirky, si odbyl premiéru během čtvrtečního streamu. Jak mi následně prozradil Márdi, Kryštof předtím neabsolvoval žádnou zkoušku a musel se sám za krátkou dobu doučit tři desítky skladeb. Svou šikovnost ukázal hned ten večer. FiXa, respektive její frontman si libuje v tom, že předem nesestavuje žádný playlist, prostě si pánové hrají, co se jim zlíbí. A nový basák byl hozen do vody, ať plave a ať se chytne během písně (její název navíc zpěvák nikdy neprozradil). Křest ohněm vyšel, všechna čest!

Koncert trval zhruba hodinu a půl. Místo potlesku a pogovávání se troubilo a skotačilo v autech. S postupem času se ke klaksonům přidala i světla. Lidé vykukovali z okýnek nebo lezli na své čtyřkolové mazlíky. Zároveň zkoušeli pružnost tlumičů, když uvnitř poskakovali do rytmu. Márdi tohoto netradičního výjevu využil a vtipně své skladby přejmenovával. Hrály se tak "Měla pěknou Audinu", "Holka s rollskou", "Ivan Bourák", "Antidepresivní škodovka" a podobně.

Byl to neopakovatelný zážitek. Je fajn vnímat, že v době stopky se děje aspoň něco a že člověk není pasivně odkázán na přenos před obrazovkou, ale může být fyzicky na místě s těma svejma. Ovšem klasický koncert je klasický koncert. Na nějaký takový si však zřejmě budeme muset ještě chvíli počkat...