Na rozdíl od mnohých jiných finalistů talentových soutěží se Štěpán Urban nepustil hned do nahrávání sólového materiálu. Místo toho v tichosti pracoval s Emmou Drobnou, svou tehdejší partnerkou a vítězkou stejného ročníku SuperStar. Autorsky se podílel na její povedené prvotině "You Should Know" a hrál v její kapele, na nějakou dobu se zkrátka skromně spokojil s pozicí muže v pozadí.

To se změnilo v roce 2019 s vydáním osobitých singlů "Candy" nebo "Postel". Letošní EP, obsahující šest skladeb, na ně plynule navazuje. Potěší především posluchače, kteří mají rádi citlivější zacházení s popovými melodiemi.

Urbanovy písničky jsou intimní, vkusné a svébytné. Nekřičí prvoplánově o pozornost, spíše trpělivě čekají, až si jich někdo všimne. Zpěvák na nich pracoval s producentem Vincentem Stránským a zdařile v nich hledá vlastní cesty, jak uchopit vztahovou tematiku.

EP "Les Fleurs" podle jeho slov prezentuje lásku od začátku do konce. Songy v jeho první polovině jsou ve své až naivní zamilovanosti ryzí a čisté, skoro jako by se jejich melodie nad reproduktory ladně vznášely.

"Proto nechci jíst, nechci spát, já chci jen tvý oči, oči jako tabák," zpívá poeticky do zasněně houpavého podkladu. V dalším, až nakažlivě harmonickém kousku "Bílé šaty" se k němu přidává Thom Artway, pro kterého zpěv v češtině dosud nebyl vůbec typický. Vzhledem k tomu, jak křehce jeho vokál v mateřském jazyce zní, bychom se však do budoucna možná mohli dočkat změny.

Druhá část minialba naopak zachycuje úpadek vztahu. "Já dokážu žít bez vína, ale bez tebe ne," zpovídá se Štěpán ve skladbě "Tvé rty", asi nejsvižnější položce z ípíčka. Závěrečná "Jiná místa" mají pro změnu temnější nádech a hlučné finále.

Štěpán Urban popisuje energii písní na svém prvním EP jako "jarní louky v době rozkvětu". A stejně tak zde v pouhých dvaceti minutách vykvétá i jeho autorský a interpretační talent. Kultivovaného pojetí popu u nás není nikdy dost.