"Písně od Bumbrle", které vyšly loni v listopadu u nezávislého labelu Polí5, jsou sice už třetí řadovkou tohoto interpreta, Bumbrle se ale prozatím pohyboval v podstatně odlišných žánrových rovinách. Pod tímto pseudonymem totiž vystupuje kytarista a zpěvák Tomáš Pácalt, který za sebou má působení v aktuálně pauzírující pražské emo hardcore kapele Bezbolestná nebo v ještě dávnějších královéhradeckých La Prospérité. Netradiční jméno si Tomáš pro své sólové vystupování nezvolil náhodou - jedná se o příjmení jeho prarodičů, které tak může tímto způsobem zůstat v oběhu.

Debut "Bumbrle​/​Johnmouth" z léta 2019, natočený s bubeníkem Bezbolestné Martinem Janhubou, silně odkazoval na DIY kytarovou scénu, zároveň ale čerpal ze syrového elektrického blues. O rok později už přišla čistě sólová nahrávka "Another Side of Bumbrle", která opravdu představovala jinou tvář hudebníkovy tvorby. Ztrátou rytmiky nabyla náladotvornějšího rázu a elektrické kytary začaly ustupovat do pozadí ve prospěch těch akustických. Nedá se tu přitom mluvit o písních, podstatnou část stylově rozevlátého díla tvoří skoro až improvizovaně působící instrumentálky, blížící se alternativní country, americaně nebo americkému primitivismu, který u nás v posledních letech zpopularizoval především Jakub Šimanský.

Aktuální "Písně od Bumbrle" vyšly jen s několikaměsíčním odstupem od "Another Side...". Pácalta opět zastihují v jiném hudebním rozpoložení, tentokrát jako víceméně tradičního písničkáře. I touto kolekcí se nesou ozvěny americké akustické muziky od blues přes country po americanu, je tu ale znát také otisk sound designéra Martina Tvrdého (Bonus), který album produkoval, Tomášovy kytary doplnil o další zvuky a celek posunul na vyšší úroveň.

"Napíšu toho hodně a pak to škrtám," popsal svou textařskou strategii autor v rozhovoru ke studiovce "Bumbrle/Johnmouth" a je evidentní, že se jí drží i tady. Písně jsou totiž většinou postavené na opakované textové formuli a tato repetitivnost, projevující se často i v hudební složce, dává skladbám jako "Sedmihoří" nebo "Pes a laň" až meditativní nádech.

Oba tyto kousky by se daly označit za lovesongy (v nejlepším možném slova smyslu), album ale má i ostřejší hrany, které ukazuje třeba syrové blues "Den je dlouhej jak rok," upomínající na Pácaltova kolegu Jana Fice. V přímém kontrastu s ní je největší hit novinky, nakažlivě optimistický lehkonohý "Šalalík", pracující s country klišé. U jeho poslechu sice chvíli přemýšlíte, jestli se jedná o parodii, nebo vážně myšlenou věc, než ale tento problém vyřešíte, už si spolu s Bumbrlem brumláte konejšivý refrén o tom, že tu nejsme sami.

Závěr loňského roku byl bohatý na silné domácí desky a "Písně od Bumbrle" v tom množství zapadly. Nahrávka ostatně nevznikala s ambicí oslovit masy posluchačů, minimálně příznivci jiného folku by se k ní ale vrátit mohli. Na této scéně totiž tento počin působí jako malý objev.