"Tance neznámé" byly ve své nenápadnosti na české scéně naprostým zjevením. Hudba pro dvě akustické kytary a jejich harmonické proplétání, mantrické melodie, energie bluegrassu i vzdálené ozvěny domácí folkové, kotlíkářské tvorby, ale beze všeho toho kýče a patosu. Před třemi lety jsem hodnotil devíti body z deseti a rozhodně jsem nebyl jediný. Vysoké hodnocení u prvního společného počinu dvojice Šimanský Niesner zůstává dodnes.

Pokračování s názvem "Všechno dobré" tak v mnoha ohledech kráčí po již vyšlapané stezce. Ne, není to na škodu, jen se trochu vytratil onen prvek překvapení a nečekanosti, který z prvních přehrání "Tanců neznámých" čišel.

Aktuální nahrávka působí jaksi zkušeněji, snad i o něco vyhraněji. Spojení dvou kytar, jejichž melodie a doprovody se prolínají na nečekaných místech a zase rozdělují a kreslí sofistikované skladby, které ale plynou nesmírně lehce, tu tentokrát dosahuje jakýchsi specifických mezí muzikantské intuice.

Těžko říct, zda je to i částečně dílem studiových kouzel, ale troufnu si tvrdit - alespoň podle koncertu téhle dvojice - že mezi Šimanským a Niesnerem je ne tak často vídané unikátní spojení, které se manifestuje právě ve společné tvorbě.

Oproti debutu přibyly delší kompozice, jasnou dominantou alba je jedenáctiminutový opus "Lesní chodci", který je jakýmsi dramatickým krátkým filmem, jen otištěným do tónů kytar. Natolik je silná vizualita tohoto relativně pomalu budovaného, temného kusu. Poněkud jiným dobrodružstvím je meditativní "Pražská rága" nebo závěrečné "Líné blues", které se svými lehce jazzovými názvuky ubíhá v duchu neodbytného rytmu tikajících hodin.

Pouhých sedm položek v provedení pouze pro dvě kytary přináší spoustu nálad a barev, jsou to takové malé příběhy, které dovedou strhnout. Svůj díl na tom má i perfektní zvuk, který zaznamenává každé zavrzání struny i doznívající tón. Jako by muzikanti byli přímo s posluchačem v místnosti - natolik nefiltrovaně přes nahrávací techniku tohle dílo zní.

"Všechno dobré" s úspěchem dál rozvíjí cestičky opatrně prosekávané na "Tancích neznámých". Deska není tolik objevitelská, tolik překvapivá, na druhou stranu je hlubší. Oba pánové i nadále rozvíjejí to, co minule vyzkoušeli, testují možnosti hudebního stylu, budování vlastní, české, variace na americký primitivismus. Ostatně onen obal, který je krásným pomrknutím na estetiku čundráckých alb sedmdesátých let, budiž nápovědou.