zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 5-1

---

10. teepee - Where the Ocean Breaks

Od vydání jejich první desky "Albatross" a épéčka "Mirrors" uteklo mnoho času, během kterého se teepee z původního dua rozšířili na regulérní skupinu. Album "Where the Ocean Breaks" všechny tyto skutečnosti odráží. Mezi tématy se objevují naděje, smíření, láska, změny okolo každého z nás, ale také třeba nerovnosti ve společnosti a ztráta kontaktu s přírodou. Kapela vše zabalila do křehkých, načechraných melodií, do nichž pěkně zapadají dvojhlasy hlavních aktérů - Terezy Lavička-Sladké a Miroslava Patočky. Produkčně nahrávku zastřešil britský fachman Tom O. Marsh, který zvuk uskupení posunul nejenom využitím elektroniky. Primárně vše ale nadâle stojí na souhře kytarových vybrnkávaček a vzdušných linek a tónů. "Where the Ocean Breaks" je tak v jejich tvorbě výrazným milníkem, úkrokem do nových oblastí. Je to velmi vyzrálý počin, který umí zaujmout. Není se pak čemu divit, že kolekce si již vysloužila nominaci do úzkého výběru letošních Cen české hudební kritiky Apollo. (Dan Hájek)

---

---

9. Katarzia - Celibát

Samota jí nevadí. Ani celibát těla. Desky ale točí perfektní. Katarzia svým loňským albem "Celibát" opět národu ukázala, jak se dělá hudba s přesahem a (chcete-li) příběhem. Těch příběhů je tady hned několik a Katarína Kubošiová se nebojí v nich být velmi osobní a otevřená (tím nejsilnějším je bezesporu "Tristan a Izolda" o zkušenosti s panickou atakou: "Kartičku pojištěnce prosím."). Dotýká se ekologie ("Hoří i voda"), problematiky LGBT+ ("Drag Queen"), pokaždé přitom dokáže trefně seknout. Když k tomu přidáme vkusnou a nápaditou produkci Pjoniho či Aid Kida, která z těch písniček dělá kvalitní artpopové kusy, vychází z toho jediné - tahle žena má v tomhle žebříčku místo oprávněně. (David Věžník)

---

8. David Pomahač - Do tmy je daleko

Sólový debut Davida Pomahače si mě hned získal. "Do tmy je daleko" je zpovědí čtyřicátníka, který lehce bilancuje a balancuje nad životem. Deska vypráví o každodenním hledání světla, lásky, o boji s depresemi a všudypřítomném pocitu samoty, nicoty. Autor předkládá úvahy nad samotným bytím. Vypráví své příběhy o své cestě ze tmy, kdy se pere sám se sebou a snaží se vysmeknout ze spárů temnoty. I přes to, že může díky elektronice působit syrově, místy až třeba odtažitě, zní výsledek nadčasově. Pomahačův hutný až prosebný hlas mě hladí a jistým způsobem utěšuje, objímá. Cítím v něm pochopení a jistotu. Jak název kolekce napovídá, je třeba se dívat na věc z jiného úhlu pohledu (stejně jako na poloprázdnou/poloplnou sklenici) a hledat rovnováhu. Dosud nejosobnější a nejotevřenější nahrávka Davida Pomahače se setkala i s pochopením od širší kritiky. (Hana Bukáčková)

---

7. Květy - Květy Květy

Brněnské Květy loni oslavily dvacet let existence a řadovkou "Květy Květy" zároveň dokázaly, že i po takové době se nebojí měnit směr. A co víc, zdá se, že po mírně rozpačitých nahrávkách "Komik do půl osmé" a "Spí vánoční pták" se znovu našly. Nová mutace kapely ji obrátila směrem k rocku, a posluchači se tak dočkají i bezhlavého drhnutí kytar a radosti z hluku. Pořád jsou to ale Květy, jejichž konstantou zůstává specifická melancholická poetika i projev Martina E. Kyšperského, který na albu vzpomíná na polské turné, brněnskou nemocnici i na Dana Nekonečného, o jehož úmrtí se dozvěděl po cestě na soustředění se skupinou. Působivá je ale už úvodní apokalyptická píseň "Do tmy", kterou se formace postarala o jednu z nejsilnějších položek soundtracku k pandemickému roku 2020. (Petr Šrajer)

---

---

6. Kateřina Marie Tichá - Sami

Debutové album Kateřiny Marie Tiché bylo jedním z nejočekávanějších počinů uplynulého roku a zmíněná očekávání hravě naplnilo. Zpěvačka, kterou charakterizuje prozatím hlavně vystupování s formací Jelen, se v tichosti pomalu, ale o to důrazněji postavila na vlastní nohy. Po slabším EP "Otazníky" přišla vynikající deska plná propracovaných, takřka básnických textů, krásného ženského zpívání a zároveň i hudebně silného materiálu. K nejsilnějším okamžikům patří hitová balada "Zničená zem" či duet s nedávno předčasně zesnulým Davidem Stypkou "Divoká". I když kolekce plyne spíše v pomalejších rytmech, nenudí ani při několikátém poslechu. Balzám na uši pro ty posluchače, kteří hledají u ženských interpretek křehkost i odvahu. (Milan Menčík)