Co se nedá upřít této dvojici, je talent. Všiml si ho i Mikoláš Růžička, který tento vzácný diamant brousí s největším pedantstvím od samého začátku. Ani tentokrát nesměl chybět. Deska si pohrává s minimalismem a je určená spíše pro sběratele intimnějších nuancí. Celkově zvuk doladil Ondřej Ježek, který stojí snad za každou druhou nahrávkou poslední doby. Hold kapela ví, na koho se obrátit.

Muzikanti odvedli kus práce a deska se jim povedla. Když si představíme, že fungují teprve dva roky, mile překvapuje, jak jsou neskutečně sehraní a dokonale jim to ladí. Loňský debut "Albatross" byl nicméně pestřejší, barevnější, zábavnější a byl něčím odlišnějším, výjimečným od klasického indie stylu.

Nyní se teepee spíše uzavírají do sebe, odkazují na svoji niternost, noří se do větší hloubky textů a nevykazují žádnou mladistvou rozjuchanost a naivitu. Deska se nese na podobné, místy možná až unylé vlně. Je škoda, že lépe nezrecyklovali svoji jedinečnost a jemně odbočili z předem skvěle nadefinovaného směru. Na druhou stranu je lepší experimentovat než nervózně přešlapovat na jednom místě.

Co zůstává neměnné, je dokonalé hlasové souznění. Masonův podsazenější hlas skvěle ladí k éterické Teeře. Dobrým příkladem může být "Flow", která jednoznačně patří k tomu nejlepšímu z pětikouskového EP. Úvodní "Tempting Disaster" navozuje už od prvotních tónu temnou atmosféru a svým naléhavým hlasem ji podporuje Teera, zpívající o všelijakých problémů, se kterými se oba umělci osobnostně vypořádávají.

Z "Mirrors" si sice nesednete na zadek jako z předchozí nahrávky, průšvihem ale není, ba naopak vás uvnitř příjemně pohladí. Čas ukáže, jestli se fanoušci teepee vypořádají s menší změnou, která nastala přirozeným vývojem sympatického dua. Možná to bude pro ně méně uchopitelnější, introvertnější a zdlouhavější proces. Do budoucna má tato dvojka ale určitě ještě co nabídnout. Těšme se.