Rok 2020 byl podivný, hudební svět nevyjímaje. Přesto i loni vyšly nějaké ty desky, a tak jsme je i tentokrát zrekapitulovali a vybrali ty nejlepší. Jednadvacet redaktorů a redaktorek by ocenilo celkem sto dvacet pět domácích (českých a slovenských) alb. Tohle je finální dvacítka a příčky deset až šest.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 5-1
10. teepee - Where the Ocean Breaks |
Od vydání jejich první desky "Albatross" a épéčka
"Mirrors" uteklo mnoho času, během kterého se
teepee z původního dua rozšířili na regulérní skupinu. Album "Where the Ocean Breaks" všechny tyto skutečnosti odráží. Mezi tématy se objevují naděje, smíření, láska, změny okolo každého z nás, ale také třeba nerovnosti ve společnosti a ztráta kontaktu s přírodou. Kapela vše zabalila do křehkých, načechraných melodií, do nichž pěkně zapadají dvojhlasy hlavních aktérů - Terezy Lavička-Sladké a Miroslava Patočky. Produkčně nahrávku zastřešil britský fachman Tom O. Marsh, který zvuk uskupení posunul nejenom využitím elektroniky. Primárně vše ale nadâle stojí na souhře kytarových vybrnkávaček a vzdušných linek a tónů.
"Where the Ocean Breaks" je tak v jejich tvorbě výrazným milníkem, úkrokem do nových oblastí. Je to velmi vyzrálý počin, který umí zaujmout. Není se pak čemu divit, že kolekce si již vysloužila nominaci do úzkého výběru letošních Cen české hudební kritiky Apollo. (Dan Hájek)
Tip Milana Menčíka: Antikvartet - Desatero setkání s Medvíďaty
Jedním z mediálně nejpropíranějších odchodů loňského roku na domácí hudební scéně byl ten Dušana Vančury. Jeden ze základních stavebních kamenů
Spirituál kvintetu už kdysi dávno založil formaci
Antikvartet, kterou po mnoha desítkách let v roce 2013 obnovil. Na rok 2020 si nachystal rozsáhlý projekt s českokrumlovským sborem Medvíďata, který nakonec obsáhl hned dva nosiče. Oba subjekty zařadily společně nahrané skladby na svá CD a každý z nich si na druhou polovinu nosiče dotočil vlastní tvorbu. A ta v podání Antikvartetu je hodně silná, žánrově pestrá a vzhledem k minimálnímu nástrojovému obsazení a důrazu na vokální součinnost také dosti netradiční. Většina songů je sice převzatých, několik ("Koukol") je však i vlastních a minimálně jedna zásadní píseň, která se bude hrát u táboráků - titulní "Desatero" -, je zde taky. Dvě desítky položek ale hlavně ani na chvilku nenudí, za což mohou i přizvaní hosté
Jiří Pavlica a
Kateřina Englichová.
Samota jí nevadí. Ani celibát těla. Desky ale točí perfektní.
Katarzia svým loňským albem "Celibát" opět národu ukázala, jak se dělá hudba s přesahem a (chcete-li) příběhem. Těch příběhů je tady hned několik a Katarína Kubošiová se nebojí v nich být velmi osobní a otevřená (tím nejsilnějším je bezesporu "Tristan a Izolda" o zkušenosti s panickou atakou:
"Kartičku pojištěnce prosím."). Dotýká se ekologie ("Hoří i voda"), problematiky LGBT+ ("Drag Queen"), pokaždé přitom dokáže trefně
seknout. Když k tomu přidáme vkusnou a nápaditou produkci
Pjoniho či
Aid Kida, která z těch písniček dělá kvalitní artpopové kusy, vychází z toho jediné - tahle žena má v tomhle žebříčku místo oprávněně. (David Věžník)
8. David Pomahač - Do tmy je daleko |
Sólový debut Davida Pomahače si mě hned získal.
"Do tmy je daleko" je zpovědí čtyřicátníka, který lehce bilancuje a balancuje nad životem. Deska vypráví o každodenním hledání světla, lásky, o boji s depresemi a všudypřítomném pocitu samoty, nicoty. Autor předkládá úvahy nad samotným bytím. Vypráví své příběhy o své cestě ze tmy, kdy se pere sám se sebou a snaží se vysmeknout ze spárů temnoty. I přes to, že může díky elektronice působit syrově, místy až třeba odtažitě, zní výsledek nadčasově. Pomahačův hutný až prosebný hlas mě hladí a jistým způsobem utěšuje, objímá. Cítím v něm pochopení a jistotu. Jak název kolekce napovídá, je třeba se dívat na věc z jiného úhlu pohledu (stejně jako na poloprázdnou/poloplnou sklenici) a hledat rovnováhu. Dosud nejosobnější a nejotevřenější nahrávka
Davida Pomahače se setkala i s pochopením od širší kritiky. (Hana Bukáčková)
Brněnské
Květy loni oslavily dvacet let existence a řadovkou "Květy Květy" zároveň dokázaly, že i po takové době se nebojí měnit směr. A co víc, zdá se, že po mírně rozpačitých nahrávkách "Komik do půl osmé" a "Spí vánoční pták" se znovu našly. Nová mutace kapely ji obrátila směrem k rocku, a posluchači se tak dočkají i bezhlavého drhnutí kytar a radosti z hluku. Pořád jsou to ale Květy, jejichž konstantou zůstává specifická melancholická poetika i projev
Martina E. Kyšperského, který na albu vzpomíná na polské turné, brněnskou nemocnici i na Dana Nekonečného, o jehož úmrtí se dozvěděl po cestě na soustředění se skupinou. Působivá je ale už úvodní apokalyptická píseň "Do tmy", kterou se formace postarala o jednu z nejsilnějších položek soundtracku k pandemickému roku 2020. (Petr Šrajer)
Tip Honzy Průši: Dagmar Voňková - Archa (live)
Dagmar Voňková odehrála v listopadu 2018 unikátní koncert v pražském divadle Archa. Byl výjimečný tím, že šlo o přearanžování jejího repertoáru do vlastně jazzové podoby. Vzniklo neuvěřitelně barevné setkání skvělých muzikantů (Hlavenková, Barová, Török, Marcel Bárta, Ostrouchov, Dusilová a další), písně Voňkové najednou dostaly úplně nové rozměry, jako když celý život koukáte na černobílou televizi a najednou vám pustí barevnou. Je skvělé, že se vydavatelství Animal Music rozhodlo tento jedinečný koncert vydat. A jo, je trochu divné mezi top desky roku vybírat záznam dva roky starého koncertu. Jenže tohle vystoupení bylo tak výjimečné, že by byl hřích na něj neupozorňovat. Minimálně jde o nejlepší loni vydaný živák.
6. Kateřina Marie Tichá - Sami |
Debutové album
Kateřiny Marie Tiché bylo jedním z nejočekávanějších počinů uplynulého roku a zmíněná očekávání hravě naplnilo. Zpěvačka, kterou charakterizuje prozatím hlavně vystupování s formací
Jelen, se v tichosti pomalu, ale o to důrazněji postavila na vlastní nohy. Po slabším EP
"Otazníky" přišla vynikající deska plná propracovaných, takřka básnických textů, krásného ženského zpívání a zároveň i hudebně silného materiálu. K nejsilnějším okamžikům patří hitová balada "Zničená zem" či duet s nedávno předčasně zesnulým
Davidem Stypkou "Divoká". I když kolekce plyne spíše v pomalejších rytmech, nenudí ani při několikátém poslechu. Balzám na uši pro ty posluchače, kteří hledají u ženských interpretek křehkost i odvahu. (Milan Menčík)
