Třetí album nese název "Blue Moon Rising". V jakém kontextu ho mám chápat? Nedávno proběhl i modrý úplněk, ale ten s ním asi nesouvisí.

Miroslav: Název vznikl spontánně, když jsme dělali písničku "Breath Out". Jednalo se o obraz, který v nás zůstal až do konce tvorby desky. Hodně ikonický, co symbolizuje raritu. A také šlo o období, kterým jsme prošli - pro nás bylo transformační a hodně introspektivní.

Tereza: Pro nás symbolizuje přerod, vnitřní růst. Díváme se do sebe, jde o takovou spirituální transformaci. Čelili jsme vnitřním démonům a náročným situacím, ze kterých jsme se dostali ven. Takže to znamená i nový začátek.

Mimochodem, stejně se jmenuje i jedna skladba Noela Gallaghera z Oasis.

Miroslav: To jsme netušili. Aniž bychom to věděli, Adrian T. Bell pojmenoval novou desku stejně. To ale jen symbolizuje, že modrý měsíc je všude kolem nás.

Oasis se vracejí na scénu, stejně jako Linkin Park, kteří v den konání našeho rozhovoru odstartovali novou éru. Jsou vašemu srdci blíž než prvně jmenovaní?

Miroslav: Mluvil o tom Václav z kapely. Linkin Park mám strašně rád, byla to pro mě v dospívání klíčová kapela. Pamatuju si, že v dětství jsem si dokola na discmanu pouštěl desku "Hybrid Theory", kterou jsem měl půjčenou od bráchy.

Jak už jste nakousli, máte nového člena Václava Chalupského. Prokop Korb s vámi už nehraje, ale aspoň produkoval jednu píseň. Je to tím, že se mu rozjel jeho projekt badfocus, nebo tím, že se mu rozšířily možnosti díky spolupráci s Jirkou Burianem, kterému dělal pomocníka?

Miroslav: Byl to mix více věcí. Prokop se začal orientovat více na svoji tvorbu badfocuse, začal dělat hudbu do filmů, reklam, pustil se do spolupráce s Jirkou Burianem. Plně jsme jeho rozhodnutí akceptovali a našli jsme Václava, který tou dobou, myslím, dokončoval tour s Kalle. Je to kamarád našeho bubeníka Tondy. Skvěle zapadl a jsme rádi, že ho máme. Oba kluci nám hodně pomáhají a jsou hnací silou teepee.

Přijde mi, že se ale stále prezentujete jako dvojice. Je to jen moje zdání?

Tereza: Já a Míra píšeme písničky, kluci jsou kreativní v tom, jak je pak prezentujeme na koncertech. Proto si to takto rozdělujeme.

Na novém albu pokračujete ve spolupráci s německým lablem Springstoff a britským producentem Tomem O. Marshem...

Tereza: Dokonce jsem v našem labelu pracovala. Nevidíme důvod, proč to měnit, je nám tam dobře. Majitel nám dělá i manažera.

Miroslav: Když jsme u nich začínali, definovali jsme si, že pro obě strany bude mít největší smysl dlouhodobá spolupráce. Byli jsme spokojeni, jak dopadla propagace a vydání předchozí desky. Pomohli nám získat grant z Berlína, díky kterému jsme album z velké části mohli udělat. Co se týká producenta, snažili jsme se něco málo zkusit svépomocí, ale došli jsme k názoru, že nám Tom nejlíp rozumí. Strávili jsme spolu dlouhé týdny hledáním společného porozumění, hudební estetiky. A tím, jak jsme se poznali na minulé desce, bylo hrozně jednoduché se zas sejít. Okamžitě jsme navázali na předchozí spolupráci, bylo to velmi přirozené.

Takže jste se do ničeho nenutili?

Miroslav: Rozhodně ne. Naopak jsme Tomovi dávali větší prostor, více jsme experimentovali a byli ve tvorbě spontánnější.

Terezo, jakou pozici jsi v labelu zastávala?

Tereza: Taková holka pro všechno. Teď pracuji v Berlíně ve větším labelu BMG. Mám na starosti meta data, která v sobě nese každá skladba. Žijeme v digitálním světě, kde je hudba online a je potřeba ji trackovat. Ke každé písni vyprodukuju unikátní kód a přidám k ní všechny informace, aby, když se to zahraje někde v rádiu, věděli, kdo ji vlastní, kdo ji napsal a následně přišly z přehrání peníze těm správným lidem.

Žiješ dva roky v Berlíně. Odráží se tamní žití do vaší hudby? Německé hlavní město je taková klubová Mekka.

Tereza: Hlavně jsme tam natáčeli desku. Berlín byl pro mě hodně klíčový v osobních věcech, otevřel mi mysl a spiritualitu.

Miroslav: Kdyby nebylo Berlína, řada písní ani neexistuje. Přesuny do něj pro mě fungovaly jako únik do jiného prostředí, které bylo ještě kreativnější než Vídeň, kde jsme skládali předchozí album. Písně jako "breathe out", která přišla velmi spontánně, by pravděpodobně ani nevznikly, pokud bychom nečerpali energii z nového místa.

Zkomplikovalo vám situaci, že Tereza teď žije v Berlíně?

Miroslav: Všechno je výrazně komplikovanější, ale snažíme se.

Tereza: Když jsme natáčeli v Berlíně, Míra za mnou jezdil. A teď já jezdím na zkoušky. Je to vyčerpávající, ale nějak to dáme.

Miroslav: Naštěstí Berlín je relativně nedaleko, ale převážet techniku a kytary je náročnější. Na některé koncerty už třeba nemůžeme jezdit spolu a dostáváme se tam úplně jinou cestou po vlastní ose, Téra naposled dokonce letadlem.

Tereza: Ale naše zkoušení mi teď přijde víc efektivní. Jsme víc připravení a líp to funguje.

Produkce dvou písní se chopila Tereza. Dříve to byl váš sen - produkovat si desku. Jedná se o mezikrůček ke splnění tohoto vašeho snu?

Tereza: Pro mě je to dost mezikrůček. Začala jsem se tomu více věnovat, produkovala jsem i hudbu pro specifické filmy...

Jaké?

Tereza: Porno.

Tipovala jsem si to. Jak ses k tomu dostala?

Tereza: Na jednom večírku v Berlíně jsem potkala lidi z kolektivu, co to točí. Líbilo se mi, že dělají feministické queer porno. Sháněli, kdo by jim složil hudbu, a tak jsem ji udělala. Aktuálně chodím na workshopy, chci se věnovat více práci ve studiu, produkovat i své věci.

Písnička "Colors" v rámci tvého sólového projektu Teza vyšla už před dvěma lety. Ale pak se po něm slehla zem. Dočkáme se pokračování?

Tereza: Teď spí, protože jsem měla hodně práce kolem teepee. Ráda bych se mu věnovala více tuhle zimu a dodělala věci, které mi leží v počítači.

Splnila minulá deska vaše očekávání? A jak to máte nastavené nyní?

Tereza: Byli jsme nabití, ale pak přišel covid a vše se zastavilo. Kvůli tomu teď nemám žádná očekávání, protože člověk neví, co se může stát. Radši žiju tady a teď.

Nové album navazuje na předchozí spolupráci. V čem bylo nahrávání nyní jiné?

Miroslav: Největší rozdíl oproti předchozí desce je, že tato je více osobní. Osobní témata jsou pro nás stále klíčová, ale zatímco na minulé nahrávce jsme se snažili popisovat i společenské jevy a širší témata, teď mluvíme výhradně o sobě a o tom, co prožíváme. Je víc popisná. Má skrytý příběh, od deprese po finální katarzi a spojení s vnitřním dítětem. Také se na ní odráží naše přátelství, jak jsme si navzájem oporou, ale mluví i o momentech, kdy to bylo těžší. Přírodní jevy se ale opakují. Když jsem se podíval na všechny názvy a obaly našich desek, všude najdeš přírodu. Je nám blízká a inspiruje nás.

Je pro skládání výhodou, že jste kamarádi?

Miroslav: Naše přátelství prošlo a prochází mnohými změnami a fázemi. O tom vypráví třeba písnička "Mindless", kterou jsme napsali z frustrace z toho, čím jsme v danou dobu procházeli.

Tereza: Teď jsme naštěstí v dobré fázi, jsme tým.

Miroslav: Důležité je připomenout, že jsme se před vznikem teepee neznali. Sešli jsme se v pokojíčku, začali hrát písničky a tím vzniklo naše přátelství. Proto naše kamarádství obsahuje všechny záležitosti spjaté s teepee, a to dobrý i špatný.

Proč jste s písněmi přešli více do osobní roviny?

Tereza: Člověk před třicítkou začne přehodnocovat. Asi i tím, že žiju v Berlíně, jsem začala přemýšlet nad jinými věcmi, mám za sebou i léta terapie, čímž jsem se dostala více k sobě a analyzování sebe sama, toho, kdo vlastně jsem.

Miroslav: Prožili jsme silné věci. Od covidu jsem byl na Erasmu v Kodani, Tereza se přestěhovala do Berlína. Covid zapůsobil jako katalyzátor pro znovuotevření se světu. Následovaly svatby, rozchody, noví členové a ve finále nová deska. To vše nás formovalo. Dokončením školy se život taky hodně změní, když začnete pracovat na full time.

Vizuál na mě působí trochu temněji, než jsem u vás zvyklá.

Miroslav: Ve finále jsem na něj hrozně pyšnej. Původně jsme chtěli být otevření a mít tam své obličeje, ale pak nám přišlo, že deska je výmluvná sama za sebe, že to není potřeba. Vizuálem jsme chtěli ještě více přiblížit modrý měsíc v abstraktním pojetí. Grafiku zpracovala Terezina kamarádka Tiff Chau. Každý si v ní může najít svoji hloubku.

V prvním klipu "Baby Soul", když hlavní hrdina skládá něco z papíru, se odkazujete na debut "Albatross"?

Miroslav: Skládá origami. Ale "Albatrosse" v něm nehledej. Celé album je skládankou pozitivních a negativních emocí, a origami nám proto přišlo symbolické.

Třeba v "Broken Silence" si víc pohráváte s hlasy...

Miroslav: Určitě jsme s hlasy tentokrát více experimentovali. Dva roky chodím poctivě na zpěv k Emě Brabcové z Khoiby. Hrozně mi otevřela hlasové spektrum. Vokálně jsme se posunuli a umožnilo nám to tvořit vokální vrstvy hlasem. Nemusíme použít plugin či synťák, hlas dokáže dodat živou a organickou esenci.

Tereza: Hlas teď používáme více jako nástroj.

Miroslav: Za mě je "Broken Silence" nejsilnější z tracků, co na desce máme, právě pro to, jak se tam naše hlasy prolínají.

Tereza: Zpíváme spolu asi nejvíc, co jsme kdy zpívali.

Hraje pro vás roli, jak jdou tracky na albu po sobě?

Tereza: Písně jsme seřadili tak, aby vznikla cesta, která nutí k sebereflexi. Na začátku setkání s temnými stránkami, trápením, smutkem a snaha se s tím vypořádat. Na konci přijde naděje, když se z toho všeho zmatku dostáváme ven. Přála bych si, když budou lidi desku poslouchat, aby pro ně vytvořila podobný zážitek.

Jak jste říkali, album vzniklo také díky grantu. Jak jste na něj dosáhli?

Tereza: Grant se jmenuje Initiative Musik. Protože žiju v Berlíně, mohli jsme ho využít.

Miroslav: Zároveň jsme dostali granty v rámci Roku české hudby 2024 skrze SoundCzech, který je součástí Divadelního institutu. SoundCzech dělá fantastickou práci pro propagaci české hudby v zahraničí a jsme vděční za jejich pomoc.

Čekají vás koncerty v Česku, Německu i Rakousku. Chystáte něco speciálního?

Miroslav: Minimálně v Praze a v Plzni budeme mít speciální vizuální show - projekce a světla. Vizuálno pro nás bylo vždy důležité. Pravděpodobně zahrajeme i nejdelší set. V Praze nás podpoří host Yasha96, v Brně a Olomouci Jakub König.