Petr Linhart je poutník s úzkým vztahem k česko-německému pohraničí. Zajímá ho historie těchto míst a příběhy lidí, kteří zde kdysi žili. Právě ty jsou zásadním inspiračním zdrojem pro jeho tvorbu. Petr Linhart je totiž zároveň písničkář. Nemůže se sice chlubit bůhvíjakým hlasovým rozsahem a výslovnost některých hlásek mu znepříjemňují řečové vady, to mu ale v tomto žánru paradoxně spíše přidává na autenticitě.

Svůj landscape folk sice poprvé představil v roce 2007 albem "Sudéta", na hudební scéně je ale aktivní už od osmdesátých let. Má za sebou působení v kapelách Čp.8 nebo později Majerovy brzdové tabulky. Ty sice obě vycházely z folku, ale nedržely se jeho pomyslných pravidel nijak dogmaticky. To platí i pro Linhartovu sólovou tvorbu - ostatně na jeho zmiňovaném debutu nezní španělka, ale elektrická kytara, beaty a ambientní plochy.

Ty se v průběhu let z jeho nahrávek postupně vytratily, zato si ale Linhart vybudoval záviděníhodnou sestavu hudebníků, kteří ho na deskách doprovázejí. V případě novinky "Nezvěstní" jde o Josefa Štěpánka, Jana Steinsdörfera, Martina Nováka, Jana Lstibůrka, ve třech případech doplněné o zpěvačku Marii Puttnerovou. Jedná se o elitní sidemany, většina z nich se podílela například i na loňském albu "Jednou tě potkám" Vladimíra Mišíka.

Linhartovu projevu a textům sluší americanou načichlý doprovod této skupiny ze všech dosavadních sestav možná nejvíce, protože trefně dotváří atmosféru skladeb. Jde přitom opravdu jen o doprovod. Hlavní slovo má písničkář, a protože ten je spíše klidným pološeptajícím vypravěčem, mají songy až meditativní nádech. Tomuto dojmu napomáhá i statické tempo kompozic.

Ačkoliv hudebně se album od svých předchůdců mírně liší, specifický poetický styl zůstává. Linhart zpívá o pomníku válečným hrdinům ve vesničce Skytaly ("Skytaly"), s Franzem Kafkou se vydává do Siřemi, která byla nejspíš spisovatelovou inspirací při koncipování "Zámku" ("Siřem"), vrací se do vesnic, nahrazených vodní nádrží ("Sbohem a kopeček") nebo zarostlých lesem ("Johanngeorgenstadt"). Dostává na světlo příběhy, které dávno zasypal prach. V některých momentech přitom působí až osudovým dojmem, to když dokáže stavět mosty mezi minulostí a současností.

Písňový text se svým charakterem samozřejmě liší od informačních turistických tabulí a má své limity. Petr Linhart ve skladbách události poeticky zpracovává, nevysvětluje. To činí až ve speciální sekci svého webu, kde pozadí jednotlivých veršů představuje podrobněji. Až po jeho pročtení se písně posluchači naplno otevřou.

Takový postup samozřejmě vyžaduje čas a vyšší míru soustředění, než bývá zvykem. Odměnou je ale jeden z nejlepších písničkářských počinů letošního roku, který funguje zároveň jako pozvánka k sudetskému putování.