Ačkoliv v Česku nepatří mezi nejznámější slovenské muzikanty, setkal se s ním snad každý. Zejména v osmdesátých a devadesátých letech se totiž Andrej Šeban pravidelně objevoval na albech mnoha hudebníků na obdivuhodné škále od Deža Ursinyho přes Banket Richarda Müllera po naši Heidi Janků. Později postavil i několik vlastních projektů a kapel a natočil řadu desek, z nichž asi největší úspěch sklidilo písničkářská nahrávka "Bezvetrie" z roku 2002.

Právě na tu svým autorským minimalistickým vizuálem jednoznačně odkazuje letošní sólovka "Rock and Roll z Rači." Působí to skoro, jako by Šeban touto podobností chtěl naznačit, že se po loňském ambiciózním a silně experimentálním instrumentálním trojalbu "Triplet", které bylo pro řadu fanoušků neskousnutelné, vrátil k jednodušší písňové formě. Je ale otázka, jestli je možné takto novinku charakterizovat.

"Rock and Roll z Rači" je totiž silně eklektická a těkavá kolekce, která bluesové základy Šebanových songů překrývá desítkami vrstev zvuků a ruchů, neustále se proměňuje a cíleně narušuje hlavní melodickou linii vpády nesourodých motivů. Ačkoliv hlavní Šebanovou doménou je kytara, ustupuje zde tento nástroj často synťákům, elektronice, zkresleným vokálům a dalším nástrojům a efektům. Aktuální počin vznikal v době jarní karantény, kdy si osmapadesátiletý muzikant vynahrazoval úbytek koncertů každodenní docházkou do domácího studia a natáčením.

Atmosféře zmiňovaného "Bezvetrie" se asi nejvíce přibližuje autobiografická píseň "Princ", ve které Šeban vzpomíná na své rodiče a dochází k závěru, že je "len väščie dieťa, maĺujem, hrám a roky letia". Až dětinská hravost prochází prakticky celou deskou, naštěstí zpravidla doplněná nosnými hudebními nebo textařskými nápady a groovy. Jsou ale i okamžiky, kde se těchto kvalit příliš nedostává - třeba takový "Plastický chlapec" působí jako interní vtípek, který neměl opustit brány studia.

"Rock and Roll z Rači" je album, které svým přístupem ze všeho nejvíc připomíná díla Franka Zappy, a to včetně jejich stinných stránek. Často je až absurdně překombinované, na jednu stranu sociálně kritické, na stranu druhou neustále sebeshazující, ať už prostřednictvím slovíčkaření, pitvoření hlasu, nebo vtipných hudebních vsuvek. Nejvýrazněji je tento zappovský přístup cítit ve skladbě "Slávna vianočná pieseň vhodná ako výplň medzi dva reklamné bloky kamkoľvek", jejíž téma je z názvu dostatečně jasné.

Ve čtyři roky starém televizním portrétu stanice TA3 kytarista prozradil, že se v poslední době hodně zajímá o "hudbu mladých", a vypadalo to, že chce v tomto ohledu navázat různé spolupráce a svou tvorbu zacílit na tento segment. Mám oprávněný pocit, že zmiňovaný loňský "Triplet" ani aktuální "Rock and Roll z Rači" nepředstavují pro plejádu hvězd streamovacích služeb byť minimální konkurenci. Ovšem fakt, že hudebník na prahu šedesátky přijde v roce 2020 s kousky jako "Vodomer" nebo "V poho", zase svědčí o tom, že o zajetých kolejích, nedostatku invence a ztráty odvahy experimentovat zatím rozhodně nemůže být řeč.