Ben Harper je básník s kytarou, letos mu bude 32 let a na svém kontě má čtyři studiová alba. "Diamonds On The Inside" je páté a přináší zatím nejorganičtější spojení vlivů jeho milovaných hudebních vzorů a jeho vlastního vášnivého přednesu. Stejně jako jeho vzory - Dylan, Marley nebo Hendrix, umí Harper rozeznít hudbu svým srdcem - ať už zpívá o velké lásce, o Bohu nebo jen o chlapíkovi, kterého potkal na ulici.

Jeho hlavním nástrojem je akustická slide kytara, ale občas ji vymění za dvanáctistrunku nebo steel kytaru. Od své prvotiny "Fight For Your Mind" (psal se rok 1995) patří k hlavním hvězdám tradicionalistické vlny bluesového revivalu - nikdy ale nebyl tak úspěšný jako skupiny Hootie & The Blowfish nebo Phish. Přesto má v Americe celou řadu nadšených obdivovatelů a téměř neustále koncertuje. Jeho doprovodná skupina Innocent Criminals je slyšet i na tomto albu. "Diamonds On The Inside" následuje tři roky po poslední (a zatím nejúspěšnější) studiové desce "Burn To Shine" a dva roky po živém albu "Live From Mars". Mezeru vyplnilo koncertování a účinkování na tak odlišných projektech, jako je gospelový sbor Blind Boys Of Alabama, hiphopová sestava Blackalicious nebo coververze The Beatles na soundtracku k filmu "I Am Sam". To jen dokazuje, že pro Harpera neexistují hranice hudebních stylů.

"Diamonds On The Inside" je pohled do tradic amerického písničkářství. Desku otevírá "With My Own Two Hands" a z každého tónu písně je slyšet, jak moc má Harper rád Boba Marleyho. Asi nejsilnější je ale vliv blues - Harper si z něho nebere bezprostřední syrovost, jako to dělá John Spencer nebo naposledy The White Stripes, ale spíše smířlivou přemýšlivost takových mistrů jako byli Robert Johnson nebo Leadbelly. (I když elektrické "So High So Low" je zvuku JS & Explosion podobné.) Jinde má v zásobě těžkotonážní funk ("Bring The Funk") nebo country a western ("Blessed To Be A Witness"). A když se k němu přidá v "Picture of Jesus" soulová zpěvačka Ladysmith Black Mambazo, uslyšíme i afrikánské rytmy a gospel.

Harper má samozřejmě trochu smůlu, že v jeho oboru už své řekli (patrně) nepřekonatelné legendy jako Bob Marley, Bob Dylan, Jimi Hendrix a nebo v první polovině 90. let Jeff Buckley. Na jeho bolestné rekviem "Grace" sice Harper nemá, ale písně jako "Touched By The Lust" se odkazu Buckleyho blíží. Pokud si Harpera srovnáme se sevřenějšími deskami takových Sparklehorse, Elliotta Smithe nebo Songs: Ohia (tedy současných interpretů, kteří s ním sdílejí lásku k tradičnímu písničkářství), možná je až příliš eklektický. "Temporary Remedy" je důkaz toho, že Harper občas přemýšlí o tom, že by mohl být dalším Lennym Kravitzem. Doufejme, že to je jen momentální lapsus, "Diamonds On The Inside" je celkově velmi intimní deska plná poctivého písničkářství a pokud vám připadne třeba právě Lenny Kravitz příliš "profláklý", proč nezkusit právě Bena Harpera? S "Diamonds On The Inside" rozhodně nešlápnete vedle.