Svou třetí studiovku, první po šesti letech od "Thank You", vydali Sarah & The Adams už na začátku dubna, vzhledem k pandemii však pouze digitálně. Na konci června konečně došlo i na křest fyzického nosiče. Je dobře, že byla deska posluchačům znovu připomenuta - právě o takových počinech by se totiž mělo mluvit a psát, co jen to jde.

Skupina hudebně pokračuje v cestě, kterou započala už předešlými dvěma alby, znovu bohatě čerpá z folku a country, opět si ochotně odskočí i k dalším žánrům, včetně jazzu či blues. A díky půvabným melodiím se mohou písně dotknout i zcela běžného popového posluchače - odéru indie, který u nás jmenované žánry doprovází, navzdory.

Ještě na "Thank You" byly dva české texty na jinak anglicky zpívané desce zpestřením, na "Pověz mi" už se ale mateřština stala výhradním prostředkem slovního sdělení. A je to změna k lepšímu.

Ne že by snad slova z pera Adámkové ohromila nějakou inovativní poetikou. Když se zpívá o "stínech topolů", "smyslu kopců a klikatých cest" nebo o tom, že "i bouře přináší srdcím klid", obvykle to zavání klišé. Zpěvaččin výraz je však nejen přátelsky konejšivý a hřejivý, ale i velmi civilní a samozřejmý. Její hlas neobtěžuje žádnými manýrami nebo pokusy o přehnanou dramatizaci, což ve výsledku znamená velkou přednost.

Tou další je aranžérská i nástrojová rozmanitost. Sama interpretka hraje na klavír a ukulele, její doprovodná kapela v čele s producentem Michalem Gregorem loudí zvuky elektrické i akustické a celkovou pestrost podporuje také pozoruhodný host v podobě věhlasného jazzového kontrabasisty Jaromíra Honzáka.

Výjimečné desky se obvykle poznají tak, že po jejich poslechu ani nemáte potřebu vyzdvihovat jejich jednotlivé položky. Každá z nich vás totiž vtáhne do děje vyprávění, každá je hudebně nápaditá a řemeslně precizní. Vaším favoritem se proto klidně může stát hloubavě intimní "Chci věřit", lyricky zasněná "Pověz mi", ale i poměrně přímočaře melodická skladba "Divoký husy".

Snad jediná píseň, která vás v kontextu celku donutí překvapeně nastražit uši, číhá až v úplném závěru. Poslední "Houpej" je svou atmosférou ponurá, trvá přes šest minut a Šárka Adámková v ní do lehce napjaté atmosféry ve slokách recituje.

Sarah & The Adams natočili desku, která není omezena rychlou spotřební lhůtou. Vydání v časech koronaviru, kdy se zběsilé tempo doby na chvíli zvolnilo, jejímu uvedení ve výsledku nakonec jen prospělo. Skutečnost, že na české scéně rezonuje i poté, co se běžný život zase rozběhl, značí, že by se na ni nemuselo jen tak zapomenout. Kdo ví, možná se dokonce jedná o černého koně příští sezóny udělování hudebních cen.