Pět let od sólového debutu letos Klára Vytisková vydává jeho nástupce. Album se jmenuje "Love Is Gold" a autorka se na něm pomyslně vydává z vesnice zpět do města. Nejen o návratech, dětství, mateřství, sebepoznání a respektu k sobě samé byl náš rozhovor.
© Tomáš Rozkovec @ musicserver.cz Můj vůbec první článek byla reportáž ze křtu tvého debutu před čtyřmi lety v Roxy. Máš ty nějaký svůj odrazový koncert?
Na gymplu jsem si hned založila kapelu, protože mě nebavila chemie, fyzika, nic, takže jsme chodili po škole hnedka zkoušet. Pro mě ten zásadní odraz byl náš koncert U Rafa, což není oficiální, ale hodně kultovní klub na Hanspaulce, kde hrála spousta skupin. Měli jsme tam první veřejné vystoupení. Hrát před lidmi je něco jiného než ve zkušebně. O velký lokální support z gymplu nebyla nouze.
Za ty čtyři roky sis změnila profesní jméno. Nejdřív jsi vystupovala jako Klára, poté jako Klára & The Pop a nyní pod civilním jménem. Značila každá změna nějakou novou éru tvé kariéry, nebo je za tím něco jiného?
S albem
"Home" byla Klára, která tím měla definovat, že to je moje sólovka, tečka, tady to je. Klára & The Pop vznikla na popud toho, že jsem chtěla dát větší prostor kapele. S aktuální deskou, která se týká i respektu k sobě samé a hodně tato témata akcentuje, jsem si řekla:
Pojď ven se svým jménem, taková ses narodila.
Klára Vytisková
Klára Vytisková platí za jednu z nejvýraznějších a nejrespektovanějších ženských osobností na české hudební scéně. Zpěvačka a skladatelka zaujme nezaměnitelným stylem, hlasovým projevem i podmanivým charismatem. Ať už jde o hudbu, kde je její doménou inteligentní pop, nebo o módu či lifestyle, Klára je prostě osobnost. Dokazuje to jak na svých koncertech, tak i jako moderátorka. Vystudovala jazzový zpěv a skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka a poprvé na sebe výrazně upozornila v kapele Toxique, s níž má na kontě tři řadová alba a Cenu Anděl za objev roku 2008. Od roku 2013 se úspěšně etabluje coby sólová interpretka, širší veřejnost ji může znát také jako porotkyni čtvrté řady soutěže Česko Slovenská SuperStar. Sólový debut "Home" vydala v roce 2015 pod jménem KLARA. Vzešly z něj úspěšné singly "Survival", "Home" či "Forever". Album, jehož hlavními tématy byla mateřská láska a rodina, jí zároveň vyneslo Cenu Anděl v Kategorii zpěvačka roku 2015. Na začátku března 2020 vydala druhou sólovou desku "Love is Gold". Reflektuje na ní život jako ženy, která díky mateřství začala vnímat víc sama sebe. Najdete na ní třináct tracků včetně coveru od Marty Kubišové či duetu s Albertem Černým.
© Facebook zpěvačky Za debut jsi dostala Anděla. Co si myslíš o současných nominovaných, tedy Beatě Hlavenkové, Berenice Kohoutové a Báře Zmekové? A které bys ocenění nejvíc přála?
Bára je super, i když je to mimo můj žánr, který si kupuju běžně na iTunes. Teď jsem ji potkala na jednom writing campu a bavila mě svými přístupy, je to fajn holka. Berenika je takový třeštiprdlo. Každá holka má svoje. Netroufám si říkat svoje preference. Zároveň sama jsem v akademii, nějak jsem hlasovala, ale beru to jako tajemství. Musím zdůraznit, že vloni nebylo moc interpretek, co vydaly desku.
Nad tím jsem se chtěla taky pozastavit. Můj kolega vydal článek "České zpěvačky, kam jste se poděly?", ve kterém se pozastavuje nad faktem, že vloni vydalo novou desku 228 skupin, 93 zpěváků a jenom 20 zpěvaček. Čím to podle tebe je?
Asi to holkám víc trvá a víc se v tom patlaj'. Já i
Lenny jsme měly původně desku vydat na podzim. Obě jsme to odložily na jaro, a tím jsme se přesunuly do jiného roku. Podle mě jsme potřebovaly víc času se v tom povrtat. Holky to asi víc řešej.
Mluvila jsi o writing campu. Byla to první zkušenost? A jak se ti zamlouval tento typ skládání písní?
Ano, byla to první taková zkušenost. Byla jsem tam na podzim, bylo to na Lipně, na tři dny. Chtěla jsem to zkusit, protože se tam sjíždějí lidi z celého světa. Zajímalo mě, jak to funguje. Velké plus vidím v tom, že tam potkáš lidi odevšad, s kterými pak můžeš pracovat. Je to takový tábor - rozlosují tě do skupin a ty společně s ostatními musíš do večera udělat písničku, kterou tam pak prezentuješ. Je to šílená challenge. Nemyslím si, že je to moje cesta tvorby, protože mě baví to dělat pomaleji a s lidmi, se kterými se znám dýl a od kterých vím, co čekat. Všeobecně je to ale určitě zajímavá zkušenost.
© Facebook zpěvačky Co jsi třeba díky tomu zjistila?
Že nejsem schopná prosazovat svoje názory s lidmi, s kterými se neznám důvěrně. Měla jsem určitý respekt k ostatním ve skupině, ale jinak jsem se naučila vidět, jaký má každý přístup. Často tam jsou lidi, kteří nehrají naživo, toplineři, kteří jezdí po světě a vymýšlejí hitové melodie, což je bizár. To není úplně hudba, ale speciální odvětví. Mimo jiné tam byla spousta muzikantů, na campu byli
Albert Černý, Lenny,
Ewa Farna, …
Použilo se něco z toho, cos tam stvořila, na desku?
Udělali jsme tam jednu písničku, folkovou, vkusnou, ale nehodila se do konceptu alba.
Podle mě máš jeden z nejcharismatičtějších hlasů na české scéně. Jak o něj pečuješ?
No, právě že nepečuju. Ségra se mě před každým koncertem ptá, zda jsem se rozezpívala. Samozřejmě že ne, tak se jdu zavřít na pět minut do koupelny. Zjistila jsem, že jak jsem byla ponořená ve studiu, produkovali jsme a já jsem nehrála tolik koncerty, tak nevyzpívám tolik, co jindy, když třeba jedu celý léto a hlas používám. Je to znát.
Předchozí deska byla takový tvůj deník. Aktuální má prý být jakousi motivační knížkou, desaterem...
Je to srandovní přirovnání, ale dává to smysl. Tohle je taky můj deníček, jen se život za ty čtyři roky posunul zase někam jinam. Situace a emoce, co zažívám, jsou zase jiný. Takže písničky mě napadaj' na jiná témata, témata která prožívám a o kterých se bavím s kámoši. Jsou to životní příběhy. Řeším si s tím situace, které mi přijdou do cesty.
© Facebook zpěvačky Proč ses nyní obrátila sama k sobě? Co bylo tím spouštěcím mechanismem?
Myslím si, že to není o mně, ale o životě, který přináší situace. Vidím, že je řeší mí kámoši. Jsme ve věku, kdy chceme být spokojení a s rodinou. Víme, že když jsme v pohodě, děti jsou taky v pohodě. Zároveň mi děti přinášej' obrovský zrcadlo poznání sama sebe. Díky dětem se vracím do svého dětství. Snažím se rozklíčovat momenty, který mají vliv na můj život v současnosti. Mezi dvaceti a třiceti žiješ život s kámoši, mejdany. Nemáš pocit, že je důležitý se tím zaobírat. Podle mě až pozdějc zjistíš, že je to strašně dobrej základ - když jsi sám se sebou v pohodě, jsi milující i vůči okolí. Mám kolem sebe milující rodinu, kámoše, ale občas jsem cítila nedostatek v hezkém vztahu sama k sobě. Měla jsem pocit, že tou deskou si musím tahle témata vyřešit.
Znamená to, že dřív jsi spíš rozdávala, než brala?
Na úkor sebe jsem se víc rozdávala, to je pravda. Nemyslím v rodině, ale jak jsem s Toxique skočila do showbusinessu, měla jsem potřebu odpovědět všem na všechno, aby byli v pohodě, ale nedbala jsem na svoji stránku věci. Není to o tom být sobecký, sebestředný, ale je to o zdravém respektu vůči mému já.
© Facebook zpěvačky Líbilo se mi, že jsi na to konto prohlásila: "Kdybych nebyla máma, jsem ve studiu každý den a ne jeden den v týdnu. Ale kdybych nebyla máma, tak bych neměla napsaný všechny ty písničky." Což je krásně řečené. Na předchozí desce se za každým songem skrýval příběh. Jak je to tady? Můžeš nám přiblížit jednotlivé tracky?
Tady je to taky. "Love id Gold" je intro. "Burn" je o spalování nejistot.
"Ice" o tom, že život je krátký a každý máme kostku ledu jinak velkou. Jednou všichni roztajeme jako led, proto musíme žít nějakou intenzitou a vášní, naplno. Což neznamená party every day, ale nezajebávat se v nesmyslech. V "Gold" s Albertem zpíváme milostný duet sám pro sebe. Jako když zpíváš svému klukovi, ale tady to zpíváš sám sobě ve stylu:
"Respektuji tě, mám tě rád, občas ty dvě já, které ve mně bojují, jsme jedno tělo, jedna duše."
"Nice Song" a "Damn" jsou spojené věci. "Nice" je větší depka, "Damn" je rozuzlení. Když máš stavy nejistoty, je ti špatně, máš depku, tak je dobré slyšet hezkou písničku, kterou v sobě máš - cestu, na kterou se můžeš vrátit, cestu ven.
"Just Be You" - být sám sebou, uvědomit si, že život není soutěž, kdy si zahlcuješ hlavu tím, že někdo je lepší, někdo má víc dětí, hezčí fotky na instáči, tak ztrácíš sám sebe a svoji linii, kudy chceš jít a co je pro tebe důležité.
"Have Some Fun" je o tom, jak jdou mámy na mejdan. Když vyrazí, neztrácejí čas, nepindaj' jen tak, ale užijí si večer na maximum, protože vědí, že takový večer není každý večer. "Sweetheart" je čistě o tom, že je důležité mít dobrý srdce, je to alfa a omega bytí.
"All Night Long" je taky vlastně o mejdanu, odlehčenější track. Je o tom, že mám doma super rodinu, se kterou jsem konstantně pořád a miluju ji, ale občas já nebo můj manžel jdeme ven a víme, že si to můžeme užít, protože ten druhý se o ty děti postará fantasticky. Pak se vrátíme domů, uděláme si míchaný vajíčka na snídani a jsme v pohodě.
© Tomáš Rozkovec @ musicserver.cz "Happy 'n' Tired" - to jsme měli jednou session s producentem, který přijel z Anglie. Vím, že jsem celou noc nespala, holky byly nemocný, takže jsem přišla na tu dlouhodobě domluvenou schůzku s nulovým spánkem, úplně vyndaná a kluci se mě ptali, jakou budeme dělat písničku, na co myslím. Říkala jsem jim, že jsem tak šťastná, ale unavená. Oni:
"OK, napíšeme o tom track." Tak je to o tom, jak jsem celou nespala, kdy jedu na max. Obsahuje radost, i když je tam cítit brutální deficit.
"2in1" je těhotenská písnička. Nesouvisí s deskou, ale nebyla na první. Tím, že mě ty děti inspirují a těhotenství bylo pro mě období absolutní radosti, měla jsem z toho zenový pocit, takže si myslím, že tam ta písnička patří. Vždycky mám dítě, desku, dítě, desku.
To jsi mně akorát nahrála. Protože jsem se chtěla zeptat, zda se na tu tvorbu dá při dvou dcerkách koncentrovat?
Je to složitější. Děti jsou inspirativní, díky nim mám hodně nápadů na písničky, což je základ pro desku. Mám málo času na zpracování nápadů. Ale je to samé, jako když jdou ty maminy na mejdan. Prostě když máš čtyři hodiny ve studiu, víš, že je musíš využít intenzivně. To stejné, když večer dodělám u piana písničky, vím, že je to tady a teď. Nulová prokrastinace. Protože víš, že musíš.
Pro Emilku jsi složila ukolébavku v češtině. Napadlo tě, že bys udělala desku pro děti?
Mám i takové nápady. Občas improvizuju a zpívám holkám nějaké příběhy. Baví mě vymýšlet pohádky. Někde vzadu tenhle nápad je. Zároveň bych na to byla pes, aby to bylo vkusný, protože vzniká spousta šílených věcí. Chtěla bych to pojmout zajímavě a komplexně. Je to spíš běh na dlouhou trať. Strašně mě bavilo psát ukolébavku, holkám ji zpívám každý večer.
© Facebook zpěvačky Symbol desky je svítící srdce. Co tě k tomu vedlo? Není srdce moc zprofanované?
Je, ale když se řekne láska, není symbolem trojúhelník, ale srdce, takže jsem k tomu došla velice jednoduše. Vlastně jsem si říkala, že by se mi líbil motiv svítícího srdce, a pak jsem našla Jiřího Prause z Plzně. Má hobby dělat věci z ledek. Podtext desky je i láska k práci. Když děláš, co tě baví, žiješ spokojeně. Neděláš, co tě otravuje, což bývá kámen úrazu. Pán tohle dělá s velkým nadšením a to se mi líbilo. Udělal speciální rastr pro mě a já bych to chtěla vozit po koncertech.
Album uzavírá předělávka "Ring-O-Ding" od Marty Kubišové. Při jaké příležitosti vznikla?
Zazněla na cenách OSA. Zadání bylo, jak bude track znít za sto let, takže aranž budoucnosti.
Co na to říkala Marta?
Nevím, jestli to slyšela. Dělání remakeů je tenký led. Tenhle na desce původně neměl být, byl nahraný jen tak, pro nic za nic, jen kvůli té akci. A já jsem si říkala, že je to škoda, protože jsme se do toho příběhu s Vildou poměrně dost ponořili a snažili jsme se ho vypointovat. Příběh písničky souvisí s tématem desky. Baví mě to. Výlet do zvonkové země mi přijde super.
V jednom rozhovoru jsi na sebe prozradila, že se ti hůř zpívají písně, které jsi nesložila ty, protože se s nimi nemůžeš vnitřně ztotožnit. Na koncertech byl ale často ke slyšení cover songu "Sorry" od Justina Biebera, teď ta Marta. Kdy děláš výjimky?
Dělám to fakt málo. Zároveň si vybírám tracky, které ve mně vyvolávají emoce. A baví mě nějakým způsobem, což je základ. Když mě věc chytne, dokážu ji interpretovat. Pokud chápu příběh a dokážu se do toho dostat, dává mi to smysl.
© Facebook zpěvačky Na desce je také duet s Albertem. Spolupráce pramení z toho writing campu?
Známe se dlouho. Když jsme začínali s Toxique, paralelně vznikli
Charlie Straight. Hodně jsme se potkávali na dvojkoncertech či nějakých festivalech, takže se známe léta. A teď jsme se potkali na tom campu, tak jsem si říkala, že by jeho hlas vlastně fungoval hezky s mým hlasem, že by to byla hezká esence.
Co bylo na přípravě desky nejsložitější?
Byly to dva roky selfterapie, takže jsem se nořila do témat, která nejsou jednoduchá na rozklíčovaní. Člověk při tom zjistí, že určité postupy v životě má zajeté nějak jinak, než by asi bylo správný. Hodně jsem se v tom rejpala. Řešila jsem si svoje věci, nejistoty, takže občas bylo temnější se do toho pokládat, ale zároveň jsem chtěla, aby to tam všechno bylo. Komplikované bylo odjíždění od rodiny. Snažila jsem se to dělat ve velkém balancu, a tak jsem nejezdila do studia často.
Co bylo naopak nejlehčí?
Nejlehčí a nejzábavnější bylo chodit do studia. Kluky znám. S Vildou si dáme kávu, bavíme se, kdo medituje, nemedituje, pustíme si na Spotify, co vyšlo, a baví nás poslouchat, kde jsou dobré beaty a hučí basy. Je to chill, při kterém vybíráš hodinu zvuk syntetizátorů, což je pro mě taková jóga.
© Tomáš Rozkovec @ musicserver.cz Z desky cítím, že do nahrávání byla tentokrát více zapojená kapela. Je to tak?
Dvě písně jsou nahraný s kapelou, další vznikaly ve studiu. V některých jsme měli pocit, že basa je moc mrtvá, a tak jsme pozvali živého baskytaristu. Snažili jsme se držet kontrast elektroniky a živých nástrojů v nějakém balancu. S kapelou jsme sehraní. Jak řekli kluci, když jsme byli na nedávném třídenním soustředění, třeba Adam:
"Já jsem velký fanoušek týhle kapely." Mám radost, že i když je to na moje jméno, jsme rádi spolu a rádi spolu hrajeme. Je tam radost a speciální esence v jednom.
© Facebook zpěvačky Klávesák Honza Aleš začal vystupovat s Ewou Farnou. Nebude to pro vás limitující? Dá se to zkombinovat?
Nedá. Ewa celkem hodně hraje. Vím to, protože s ní bubnuje můj manžel. Všechny její termíny mám v kalendáři. Další dva kluci hrají s
Davidem Kollerem, který taky hraje poměrně hodně. Takže mám skupinu A a B. Mám různé varianty. Obě jsou super a moji kluci z kapely zaučí svoje záskoky úplně dokonale. Já pak vybírám do termínů, kdo právě může.
© Facebook zpěvačky No, vidíš to. To mně úplně uniklo, že máš kapelu B.
Na Prahu většinou vyjde, že může základní skupina, takže vidíš pokaždé tu stejnou.
A to jsi takhle měla vždy?
Vlastně od doby, kdy basák Matěj před rokem začal hrát s Davidem, tehdy to bylo nutný. Občas se to střídá, třeba hraje půlka A a půlka B. Je to kombo, různě se to míchá. Jsme všichni kámoši. Dohromady to funguje výborně.
Sbíráš vinyly. Plánuješ vydat "Love Is Gold" i na tomto nosiči?
Říkala jsem si, že možná v dalším sledu, teď by to bylo moc věcí najednou. Vinyl už je taková fajnšmekrová záležitost, a tak to aktuálně nemám v hlavě. Vinyly ale miluju, poslouchám je často, protože staré skupujeme. Když jedeme Vídeň, Berlín, Barcelonu, vždycky jdeme do obchodu s vinyly.
S debutem ses loučila na speciálním koncertě s Losers Cirque Company na Vyšehradě. Jak na to vzpomínáš?
Oni ve svých představeních pojímají hodně podobná témata jako já, ale po svým. Choreografka Linda je úžasná a dala skladby do pohybu. Scénografie zapadla, ke každé písni mám příběh. Linda se toho hned chytne a zpracuje to do pohybu. Letos s nimi budu mít koncert znovu, 2. června na Vyšehradě, kde desku i pokřtím.
(Původně se měl křest uskutečnit 16. 4. ve Studiu Hrdinů, ale kvůli koronaviru byl odložen - pozn. red.)
© Facebook zpěvačky Poslední dva klipy "Ice" a "Just Be You" jsou sportovně laděné. Jak to máš se sportem?
Nula. Nesportuju vůbec, ale hodně chodím, je to pro mě přirozený pohyb. Chodím často a svižně. Brusle v "Ice" je moje láska od dětství. Když v zimě zamrzne rybník, tak jdu. Mám docela ráda lyžování nebo snowboard. Ale teď jsem deset let nebyla. Je evidentní, že to pro mě není nejpodstatnější, radši poslouchám nový písničky nebo chodím na koncerty, než abych si šla zaběhat.
© Facebook zpěvačky V klipech se vracíš k bláznivým, blýskavým kostýmům, předtím jsi vystupovala hodně civilně. Chyběly ti extravagantní outfity z éry Toxique?
Deska "Home" byl návrat k nule. Chtěla jsem z excentrické Kláry jít k domácí Kláře. Celé to poslat obrazně řečeno do tepláků. Teď mám ale pocit, že se můžu vracet zpátky, ale ne do růžových boa a zelených puntíkatých šatů, ale jiným excentrickým směrem. Baví mě extravagantní věci ze sekáčů, o tom žádná, to je furt ve mně. Pošlu to směrem, který je pro někoho extravagantní, ale nebude to Klára z Toxique.
Čeho máš v šatníku nejvíc? Na čem si ulítáváš?
Nejvíc mám džínsů.
V souvislosti s oblečením a zálibou v second handech organizuješ dobročinný sekáč. Jak to vzniklo? Chtěla jsi odlehčit skříni?
To víš, že jo. Dávala jsem stranou věci, které jsem nechtěla vyhazovat, takže se mi kupily krabice. Jednou jsem si řekla, že nejlepší bude poslat je zas do oběhu. Ale zároveň ty zásadní kousky dál schovávám do krabic. Na jedné je napsáno
"Emilka 15", na druhé
"Olivka 15". Dám to pak každé k patnáctinám.
Tvůj spolužák je Vojta Dyk. Nenapadla vás někdy nějaká spolupráce?
Spolu jsme taky zpívali ve svých začátcích U Rafa. Vojta hostoval v naší školní kapele, protože se mnou chodil do ročníku. Teď jsme zpívali na narozeninách našeho gymplu, což byla sranda. Bylo to po dlouhé době - naposled jsme spolu zpívali na maturitním plese naší školy, to jsme zazpívali "Raindrops Keep Fallin on my Head" a šli jsme tím sálem. To bylo dojemný. Aktuálně ale zatím není nic ve vzduchu.
© Facebook zpěvačky A co návrat Toxique? Není ve vzduchu?
Hele, nevím. Já to teď neplánuju, ale nikdy neříkej nikdy. Třeba dostaneme chuť jít do studia a něco spolu udělat.
Momentálně v televizi běží další řada SuperStar, kde jsi před pěti lety seděla v porotě. Sleduješ to?
Nesledovala jsem to, ani když jsem byla v soutěži. Nemám televizi. Občas se podívám na nějaký video, Mám je stále přidaný na Instagramu, tak si pustím konkrétní vystoupení, ale nesleduju to od začátku do konce.
Ráda vaříš. Koukneš aspoň na Masterchefa?
Ne. Hodně poslouchám u vaření podcasty. Co se týká vaření, sjíždím spíš online recepty na to, co právě potřebuju udělat. Teď by mě spíš ale zajímal na Netflixu pořad, kterým provází Alexa Chung, tam hledaj' nového návrháře.